14.flo

Žlutí : kap. Náměstek + Michal + Mlátička

Červení : kap. Lubo + Štěpán + Mára

...nebo byly barvy naopak, nemůžu si vzpomenout

Ve zkratce – začátek ovládli červení, že nám žlutým lehce odskočili na 6:1, potom jsme zatáhli a oni polevili na 6:6, no a potom zase oni zatáhli a lehce nám odskočili na výsledných 22:13...

Podrobněji, zápas byl opět poznamenán chronickou neúčastí chronicky nezúčastněných, měl by na to Gadži mrknout a rozdat pokuty, protože chlapi, kurva, sám se ten florbal prostě neudělá. Takže tradičně smrtelný počet 3 na 3, bez rozhození zvoleni za kapitány běhavý mladíčci, rychlá volba, kde se ukázala mladická nezkušenost Náměstka, protože si zvolil mě místo Máry, a tím zápas prakticky rozhodl. Štěpán avizoval svůj chronický Covid a byl mírně rozmrzelý, což mu nebránilo v tom stát se králem střelců. Ale má to jednoduché, běhat nemusí, stačí mu si stoupnout do prostředka pole a dosáhne prakticky po celém hřišti.

Ze začátku nám tam nasázeli cca 5,6 gólů poměrně rychle, já vydržel rychle chodit první tři minuty, pak už jsem jen sípal a střídavě seděl a střídavě ležel a prosil boha, ať mi dá tolik vzduchu do plic, abych ještě aspoň jednou spatřil svoje děti a plzeňský mok, Michal vydržel svižně běhat tak 15 minut, potom také již výrazně zvolnil, Náměstek běhal jak čamrda až do konce a zřejmě mu to zůstalo až do večera do ložnice, ale to už nám moc nepomohlo. Sice se nám povedlo pár akcí, rozehrávka do pole nepřítele, přihrávka křížem na druhou stranu a střela, gól, ale bohužel jen opravdu pár. Navíc Mára, který byl vepředu takový nijaký rozblizlý, tak v bráně byl výrazně rozblizlý do celé plochy brány a nebylo kam střílet, zdál se mi tam nějak ještě plošně výraznější než Gadži.

Rozmrzelý Štěpán byl potom ještě rozmrzelejší, když jsem mu přesně mířenou ranou přerazil jeho sváteční florbalku, snažil jsem su mu to vynahradit půjčením mé, pro něj v dětském rozměru. Odměnil se tím, že hned z první rozehrávky skóroval, takže by asi mohl hrát klidně jen rukama a stejně by nám to tam sázel dál.

Jinak se vcelku nic podstatného nedělo, my se trápili, oni nám tam ládovali góly, když nás obehráli na své půlce a šli sami na prázdnou bránu, čekaje dlouhé minuty na náš návrat, tak se zase radši vrátili zpět k sobě a dali nám gól, až když už sme tam stáli všichni, to cca tak 10 – 15 x. Pro příště bych apeloval, aby když někdo jde po chybě soupeře na prázdnou bránu a je schopen tu prázdnou bránu trefit ( to se mne netýká ), tak proboha ten gól dejte, gól je gól, ne ?

V závěru nás navštívili volejbalisti chromajzl Honza a florbalový exulant Víta, aby se nám v závěru trošku zasmáli a lehce zafandili červeným, a šup do hospody v hodně redukovaném počtu, pivko a několik chutných pomel – kde Mára asi dvacet minut chválil kvalitu pěny a načepování pomela a Vítě mu odpověděl jen ukázáním Plzně – zhodnocení toho, že jestli vyhraje ten slovenskej estébák, tak se stěhujem do Němec, a odchod domů za mámou.

Můj výkon nejlíp zhodnotil Olaf, který se mihnul u pupkaního stolu – No jestli ti říkají, že to bylo docela dobrý, tak to musel bejt fakt strašnej průser....

Asi tak.

Goly :

Štěpán 12

Michal 7

Lubo, Mára, Náměstek 5

Mlátička 1

A jestli vám góly nesouhlasí, tak se nedivte, já fakt vidím už úplný hovno a ty malý kuličky nedopočítám.

autor:MLÁTIČKA