BLOG
Mallorca na kolech
Slepý trasér, tlumočník co neuměl španělsky a dešťový mužíček.
Konečně se osmičlenná pupkaní silničářská grupa dočkala a 13. března jsme brzo ráno vyrazili na airport Mnichov, abychom nabrali směr Palma de Mallorca. V plánu byl nájezd prvních jarních kilometrů v teple středomořského klimatu. Skutečnost však byla díky bouři Laurence, která pustošila jihozápadní Evropu, od našich romantických představ trochu odlišná. Po přistání na nás „čirou náhodou“ čekal před letištěm mikrobus, který nás dovezl k hotelu (vypadalo to jako náhoda, ale měl jsem ho kluci samozřejmě objednaný… 
). Ubytování proběhlo vcelku bez problémů (až na to, že to chtěli znovu zaplatit a potvrzení z bookingu je nezajímalo – musel jsem na mobilu vyhledat v bankovnictví odchozí platbu), a po šampáňu na uvítanou jsme pomalu vyrazili převzít do půjčovny naše silničky. Cestou proběhl oběd, kde jsme nechali objednání na Márovi, našem tlumočníkovi. No, chlapík neustále nosil další a další tapas, jídla, pití, a vlastně jsme teprve začali zjišťovat, cože to ten Mára vlastně objednal. Problém je, že se „náš tlumočník“ učí kastilštinu a na ostrovech je nejrozšířenější jazyk mallorquí, dialekt katalánštiny. Takže od té doby byl výsledek objednávání vždycky takovým překvapením, co vlastně budeme konzumovat.
). Ubytování proběhlo vcelku bez problémů (až na to, že to chtěli znovu zaplatit a potvrzení z bookingu je nezajímalo – musel jsem na mobilu vyhledat v bankovnictví odchozí platbu), a po šampáňu na uvítanou jsme pomalu vyrazili převzít do půjčovny naše silničky. Cestou proběhl oběd, kde jsme nechali objednání na Márovi, našem tlumočníkovi. No, chlapík neustále nosil další a další tapas, jídla, pití, a vlastně jsme teprve začali zjišťovat, cože to ten Mára vlastně objednal. Problém je, že se „náš tlumočník“ učí kastilštinu a na ostrovech je nejrozšířenější jazyk mallorquí, dialekt katalánštiny. Takže od té doby byl výsledek objednávání vždycky takovým překvapením, co vlastně budeme konzumovat. Půjčení kol proběhlo v pořádku a v plánu bylo vyjet na první kilometry. Ale to bychom s sebou nesměli mít Olafa, který kamkoliv přijede, tak prší, leje a chčije. Od té doby byly na našich mobilech nejnavštěvovanější různé stránky předpovědi počasí, radary, meteorologické aplikace a modlitební knížky. Půlka odvážlivců vyjela v podvečer do Palmy, aby je během 20 km chytila totální průtrž…
V pátek ráno se počasí tvářilo optimističtěji a vyrazili jsme podél pobřeží směrem na východ se závěrečným výjezdem na Puig de Randa. Ujal jsem se role traséra, páč můj nový tachometr Garmin k tomu byl předurčen. Tachometr velikosti tabletu před deseti lety je sice úžasný, ale ty písmena, čísla a šipky na mapě jsou tak malinký, že jsem na ně prostě neviděl. Tachometr zoufale každých deset metrů pípal a snažil se nás vrátit na naplánovanou trasu… Několikrát jsme zmokli a na ikonickém kopci bylo vysloveně hnusně. Cesta nazpátek už byla takovým zoufalým pokusem vyhýbat se dešťovým mrakům a okořeněná Kuldovo defektem. Ale první stovku km jsme zvládli a u večeře bylo vše zapomenuto.
V sobotu byl naplánován výjezd do hor na západě se sjezdem do zálivu Sa Calobra. Busem jsme se nechali dopravit do Incy a odtud vystoupali přes sedlo u Llucu do els Arcs, odkud byl desetikilometrový sjezd do zálivu. Cestou jsem dvakrát píchnul, oprava se vždy protáhla a tento ztracený čas nám pak zoufale chyběl při návratu. Po výjezdu od moře jsme pokračovali přes jezera, okolo nejvyšší hory Mallorky Puig Major a sjeli jsme do Sólleru. Teplota v horách byla kolem 4 °C, takže sjezd byl výživný. Po posledním stoupání nás čekal cca 20 km návrat přes Palmu do hotelu. Cestou pro změnu dvakrát píchnul Kulda a s Martinem a Štěpánem stihli večeři 10 minut před zavíračkou.
V neděli se Kulda probudil s teplotou a knedlíkem v krku, takže zůstal na hotelu. My vyrazili busem do Port de Pollenca, odkud jsme konečně za slunečného počasí vyrazili na Cap de Formentor. Při zpáteční cestě se silnice začala ucpávat autobusy, auty, cyklisty. Vůbec si nedovedeme představit, jak to tam vypadá při turistické sezóně.
V pondělí první většina odletěla večer domů (zůstal jsem jen já a Martin S.), takže jsme stihli asi 55 km vyjížďku přes Palmu se stoupáním na Coll des Vent.
My se v úterý s Martinem vydali na východ a přes Campos jsme pokořili ikonický kopec Sant Salvador. A ve středu za mě nejhezčí vyjížďka z Andratxu přes Banyalbufar do Valldemossy. Slunce, nová silnice, jak z nějakého propagačního materiálu, serpentýny, výhledy na moře, střídavé sjezdy a výjezdy, prostě cyklistická nirvána… Takhle jsme si to asi všichni představovali. Ne, bylo to skvělý, kluci najeli cca 400 km, my s Martinem 600 km a mohu s klidným svědomím říct, že se na Mallorku ještě určitě vrátím(e)!
Zdar Capouš
a
a
a
Přidat komentář
Hadí hora 2024
Na pátek 15. 11. byl trošku netradičně naplánován sezónu ukončující výjezd na Hadí horu spojený s kolaudací nové Olafovo chatky Dřevomorka a připomenutí Gadžiho 50, kterou by příští týden slavil. Původní sobotní termín totiž kolidoval s Hájeckým plesem v nově otevřeném kulturáku a s Burákovo Bloudem. Pátek se tak podepsal na trošku slabší účasti, i když příště prosím o uvěřitelnější omluvenky - jakože doktor sloužící v pátek ve 2? A teď tu o červené karkulce.... No každopádně se nás ve Žďáru u Subterry sešlo devět borců připravených zdolat necelou tisícovku vysokou horu. Nemilým překvapením bylo nefunkční bistro, které je definitivně zavřené a je k pronájmu. Takže bez osvěžení jsem začali stoupat, po chvíli nás dojel Mára a na rozcestí Pod Kozím vrchem na nás čekal Seb. Po modré jsme sjeli na Panoramu a následně po žluté jsme pelášili k bývalému dolu Bratrství. Vzhledem k časové tísni jsme snad jen dvakrát zastavili na tekutý dopink a pomalu se vydrápali od Jáchymovské sjezdovky k Moseru, odkud už to bylo jen co by 1400 m kamenem dohodil k prvnímu cíli cesty. Na Hadí hoře jsem v tuto roční a denní dobu byli nepřekvapivě sami, tak nás nikdo nerušil v občerstvování. Z báglů se začaly vybalovat klobásky, sýry, slané listové štrůdly, ale hlavně Víťa z baťohu velikosti na paragliding vyklopil nejméně dvě tři kila tlačenky s cibulí a octem. Z utajeného místa se vykopaly uleželé kořalky a během vzpomínání na Gadžiho zatím Kulda vyměnil pamětní "Géčko", protože původní neustálo krušnohorské podnebí a začalo podléhat korozi. Teplota těsně nad nulou a nezastavitelný čas nás donutily hodit na sebe vše, co se podobalo oblečení a vyrazit po žluté směrem Jahodovka, těsně před ní odbočit a po žluté úvozem dojet na Božák a rovnou zakotvit v restauraci Hranice. Po rozmrznutí, nějakých pivech a jídlu jsme chvilku přemýšleli, že zůstaneme na promítání filmu o Marošim "Ten, co slaví každý den" a následnou živou hudbu. Ale stačil jeden pohled do Kuldovo smutných laních očí, který měl neoprávněný strach, že jeho řemeslné pivo chladící se již u chaty přijde vniveč. Nekalé myšlenky byly zažehnány, opět jsem se na sebe naházeli hadry a přejeli k Olafovo znovuzrozené Dřevomorce, která vstala jak Fénix z popela. Ostřížím zrakem jsme zhodnotili proběhlou rekonstrukci a hlavně nás uchvátilo tesařské umění maníka někde od Budějovic. Dorazili další opozdilci a nás čekalo překvapení v podobě přijetí Franty do naší rodiny. Půl litru pupkaního hlenu vymlasknul za minutu a byl náš. My jsme ho podpořili trošku menším obsahem pupkaní laskominy a ofiko zakončili sezónu. Pak už nás Kulda zásobil výborným domácím hájeckým pivem. Pivovarnictví se studuje 5 let na VŠCHT v Praze, ale Kulda to bravurně zvládnul metodou pokus a omyl za rok! Hoši, bylo to krásné!
Zdar Capouš
kraken5af44k24fwzohe6fvqfgxfsee4lgydb3ayzkfhlzqhuwlo33ad.onion
AbrahamCib - 09. 12. 2024, 10:15:25
Ferrari F50 among dozens of cars seen in videos that appear to show Assad's collection
From CNN’s Avery Schmitz, Yong Xiong and Ruba Alhenawi
kraken4qzqnoi7ogpzpzwrxk7mw53n5i56loydwiyonu4owxsh4g67yd.onion
Video footage appears to show deposed Syrian President Bashar al-Assad’s car collection, housed in a garage near his main palace in Damascus.
One video, filmed by an individual driving among the collection and verified by CNN, shows more than 40 luxury vehicles in a large warehouse in western Damascus, north of the Al-Mazzeh neighborhood.
Some of the cars seen in the footage include a red Ferrari F50 – which routinely sells for over $3 million – a Lamborghini, a Rolls Royce and a Bentley. At least one of the vehicles bears a Damascus license plate.
Another video filmed by people walking through the garage shows the same car collection.
In the face of an astonishingly swift rebel offensive, Assad and his family fled to Moscow and were granted political asylum, an official source in Russia told CNN earlier.
kraken6gf6o4rxewycqwjgfchzgxyfeoj5xafqbfm4vgvyaig2vmxvyd onion
https://kraken5af44k24fwzohe6fvqfgxfsee4lgydb3ayzkfhlzqhuwlo33ad.com
In recent years, the number
Infraredisg - 01. 02. 2025, 01:56:03
One of the most skilled calligraphers
writing and based on his
Plasticptx - 15. 02. 2025, 01:22:33
Century to a kind of destruction:
Přidat komentář
Olaf šampiónem a Kuldovo prodloužený víkend na Havaji
Aloha 🤙
tak je to tam 🤩💪🍾🍺🇨🇿
…..splnění bláznivého snu jednou si proběhnout magickou cilovou rovinkou na slavné Ali‘i Drive s těmi nejlepšími Ironmany na světě …. ta cesta trvala 10 let a rozhodně stála za to….
atmosféra byla neskutečná ….samotný závod byla odměna … počasí celkem milosrdné - sice 29C , ale většinou zataženo
🏊♂️Plavání mi sedlo…. průzračná voda…..na začátku pár klasických kopanců a ran při boji o pozice než se startovní pole natáhlo…..chvilku s námi plavali i delfíni🤩 ( a bohužel i žahavé medúzy).. a nakonec jeden z mých nejlepších časů (bez neoprenu)
🚴♂️kolo prvních 40 km letělo …vítr v zádech… pak chvilkama pověstný hawajský boční vítr a před obrátkou 10 km protivítr jako kráva .. to byl trochu boj …. Nicméně ještě na 100km průměr 32km/h….a pak najednou zeď 🤔….přestalo to jet ačkoliv jsem do toho bušil co to šlo .. fyzicky jsem byl OK…... začali mě všichni předjíždět a padal průměr ( až na konečných 28 km/h)…. myslel jsem, že je to daň za to vedro nebo vichr… až v depu jsem zjistil, že jsem jel na poloprázdném přední kole( pomalý defekt)🙈… to mě trochu psychicky i fyzicky nalomilo
🏃♂️na běh jsem tedy zařadil úsporný režim , protože už bylo jasný že časově to bude bída a stejně se mi vybily hodinky😅( ale kvůli rekordu jsem sem stejně nepřijel) …. cílové 2 km už jsem radostí nevnimal… a finiš line na Ali Drive??? …NEVER FORGET
Mahalo Hawai🙏
Cesta na Havaj
Moje cesta na Havaj za Olafem podpořit ho na poslední vydřenej triatlon začala vcelku dobře. Letadlo letí v šest ráno , jedu v půl druhy abych tam byl včas . Odbavím se a vlezu do letadla, v šest začne pilot tůrovat motory a já z se těším až se za 23 hodin ocitnou na Havaji. V 6:05 přijde hlášení , ze bude let asi o 40 minut opožděný kvůli mlze v cílový destinaci. Kouknu na letenku, v amstru mám skoro dvě hodiny, tak to klapne. V 6:40 přijde další hlášení , ze musíme počkat dalších 35 až 40 minut, tak pojímám podezření, ze se blíží průser. Taky že jo. V amstru jsem měl 3 minuty na přestup , takže je jasný ze letadlo do Seattlu je v prdeli. Jestli tohle vyřizování někdo zažil tak víte jakej je to vopruz. Posílali mě od jedný přepážky ke druhý jen aby se mě zbavili. Po třech hodinách stání ve frontách a dvou pivech se mi podařilo přebukovat let na další den , takže po devíti hodinách v amstru na letišti sedam do letadla do Paříže abych ráno odletěl do LA a pak na Havaj. Noc jsem strávil poklidně v hotelu , ranní taxík byl přesně na osmou v hotelu a teď už mám jen trochu strachu o tašku jestli ty přesuny trefila. Ale to zatím nemám jak zjistit, až v LA.
Jedenáctihodinový let j trochu vyčerpávající , ale s lehkým zpožděním dorazil a po několika kontrolách bezpečnostních a imigračních úředníků jdu k výdeji zavazadel , kde po patnácti minutách vyjede taška , tak si říkám , že o den později, ale přeci jen závod stihnu. Rychle najdu gate, stačím dobít telefon a stojím před branou na boarding a čekám na svoji zónu. Ještě si ten gate fotím aby bylo vidět ceduli Kona a říkám si TEĎ už se nemůže nic stát, za šest hodin vysedám na Havaji.
Že nemůže?!?!
Jdu do brány, týpek pípá lístek a říká počkej, ještě jednou neprošlo to. Neprošlo to ani podruhý, tak mě posílá ke kolegyni a odbavuje dál. Kolegyně pípá taky, pak telefonuje a po několika kurevsky dlouhých minutách mi říká , ze nějaký pokus o bukování tam z amstru byl, ale neprošlo to, takže mám smůlu. Jediný co pro mě muže udělat je, že zavolá do letadla jestli je tam místo, zacvakam letenku a můžu letět. jedno poslední se našlo, vytáhnou kartu a o 216 dolaru lehčí mažu do letadla který na mě naštěstí pár minut počkalo.
Posledních šest hodin uteklo rychle a jdeme na přistání. Tam po devětačtyřicetihodinový cestě potkávám Olafa s Dášou a začínám se těšit na triatlon.
Teď už sedím v amstru na letišti na cestě zpátky , tak do zavíračky hájecký hospody už snad budu doma.
Kulda
Přidat komentář
Pěknej report a za rok radši až v dubnu 😁