BLOG
La Stelvio Santini a L´Etape Praha
V neděli 8.6. se parta 10 silničních pupkanů (já, Hudec, Olaf, Kulda, Lubo, Víťa a Vítek, Štěpán, Mára, Honza) a jednoho e-bikera Krtka zúčastnila v Bormiu cyklistického masochismu s názvem La Stelvio Santini 2025. Startovné jsem dostal vloni od kluků k padesátinám a konečně po 342 dnech jsem si dárek mohl "aktivovat"
. Na výběr byly celkem tři trasy, které všechny končily v průsmyku Stelvio ve výšce 2750 m n.m. Nejdelší trasa byla okořeněná ještě výstupem na "smrtící" horu Mortirolo, kdy na 11 km nastoupáte skoro 1300 výškových metrů. Předpověď byla příznivá, ráno mělo trošku kapat a pak hned měl vykouknout žlutej mozol. V okamžiku startu v půl 8 se však spustil hodinový lijavec, kdy během 5 minut bylo vše nepromokavé durch. Asi po 50 km byla první občerstvovací stanice, kde teda byl raut hoden italské kuchyni. Bagetky, mini pizzy, sladké koláče, toasty, ovoce, sýry, prosciutto atd. Takže se hezky nakufrovat, ať není hlaďák a vzhůru na Mortirolo. Kopec je to epický, místami byla stěna, že zadní kolo prokluzovalo, ale bylo všemi pokořeno bez ztráty kytičky. Ve sjezdu do údolí se Hudec podruhé narodil, probrzdil ráfek a bouchla mu guma. Ale srdcař se nevzdal, nějakým způsobem se dostal do Bormia, sehnal kolo v půjčovně a Stelvio ještě pokořil. Po dešti už v tu dobu nebyla ani památka a slunce na svazích Stelvia vykouzlilo úsměvy na tvářích Pupkanů, kteří se postupně drápali 21 km dlouhým stoupaním do výšky 2750 m n.m. Nahoře na hoře už se už stačilo jen převléknout do suchého, prásknout do pedálů a sejít se na zakočení na Pasta párty v Bormiu. Hoši, bylo to krásné a zase někdy příště!
. Na výběr byly celkem tři trasy, které všechny končily v průsmyku Stelvio ve výšce 2750 m n.m. Nejdelší trasa byla okořeněná ještě výstupem na "smrtící" horu Mortirolo, kdy na 11 km nastoupáte skoro 1300 výškových metrů. Předpověď byla příznivá, ráno mělo trošku kapat a pak hned měl vykouknout žlutej mozol. V okamžiku startu v půl 8 se však spustil hodinový lijavec, kdy během 5 minut bylo vše nepromokavé durch. Asi po 50 km byla první občerstvovací stanice, kde teda byl raut hoden italské kuchyni. Bagetky, mini pizzy, sladké koláče, toasty, ovoce, sýry, prosciutto atd. Takže se hezky nakufrovat, ať není hlaďák a vzhůru na Mortirolo. Kopec je to epický, místami byla stěna, že zadní kolo prokluzovalo, ale bylo všemi pokořeno bez ztráty kytičky. Ve sjezdu do údolí se Hudec podruhé narodil, probrzdil ráfek a bouchla mu guma. Ale srdcař se nevzdal, nějakým způsobem se dostal do Bormia, sehnal kolo v půjčovně a Stelvio ještě pokořil. Po dešti už v tu dobu nebyla ani památka a slunce na svazích Stelvia vykouzlilo úsměvy na tvářích Pupkanů, kteří se postupně drápali 21 km dlouhým stoupaním do výšky 2750 m n.m. Nahoře na hoře už se už stačilo jen převléknout do suchého, prásknout do pedálů a sejít se na zakočení na Pasta párty v Bormiu. Hoši, bylo to krásné a zase někdy příště!Přesně 14 dní po Stelviu jela parta sedmi silničářů do Praha na L´Etape Czech republic. V sobotu 21. 6. jsme nastoupili na dlouhou trať (140 km s převýšením 2000 m). Já jsem to měl od vás včetně VIP stanu a občerstvení (díky moc!!!), které bylo epické. Všichni jsme to ve vedru dali s prstem v nose. Radost po dojetí do cíle nám zkalila zkalila zpráva o nehodě Vítka, kterého u Nejdku srazila motorka a vrtulník ho musel transportovat do Plzně...
Capouš
Přidat komentář
Mallorca na kolech
Slepý trasér, tlumočník co neuměl španělsky a dešťový mužíček.
Konečně se osmičlenná pupkaní silničářská grupa dočkala a 13. března jsme brzo ráno vyrazili na airport Mnichov, abychom nabrali směr Palma de Mallorca. V plánu byl nájezd prvních jarních kilometrů v teple středomořského klimatu. Skutečnost však byla díky bouři Laurence, která pustošila jihozápadní Evropu, od našich romantických představ trochu odlišná. Po přistání na nás „čirou náhodou“ čekal před letištěm mikrobus, který nás dovezl k hotelu (vypadalo to jako náhoda, ale měl jsem ho kluci samozřejmě objednaný… 
). Ubytování proběhlo vcelku bez problémů (až na to, že to chtěli znovu zaplatit a potvrzení z bookingu je nezajímalo – musel jsem na mobilu vyhledat v bankovnictví odchozí platbu), a po šampáňu na uvítanou jsme pomalu vyrazili převzít do půjčovny naše silničky. Cestou proběhl oběd, kde jsme nechali objednání na Márovi, našem tlumočníkovi. No, chlapík neustále nosil další a další tapas, jídla, pití, a vlastně jsme teprve začali zjišťovat, cože to ten Mára vlastně objednal. Problém je, že se „náš tlumočník“ učí kastilštinu a na ostrovech je nejrozšířenější jazyk mallorquí, dialekt katalánštiny. Takže od té doby byl výsledek objednávání vždycky takovým překvapením, co vlastně budeme konzumovat.
). Ubytování proběhlo vcelku bez problémů (až na to, že to chtěli znovu zaplatit a potvrzení z bookingu je nezajímalo – musel jsem na mobilu vyhledat v bankovnictví odchozí platbu), a po šampáňu na uvítanou jsme pomalu vyrazili převzít do půjčovny naše silničky. Cestou proběhl oběd, kde jsme nechali objednání na Márovi, našem tlumočníkovi. No, chlapík neustále nosil další a další tapas, jídla, pití, a vlastně jsme teprve začali zjišťovat, cože to ten Mára vlastně objednal. Problém je, že se „náš tlumočník“ učí kastilštinu a na ostrovech je nejrozšířenější jazyk mallorquí, dialekt katalánštiny. Takže od té doby byl výsledek objednávání vždycky takovým překvapením, co vlastně budeme konzumovat. Půjčení kol proběhlo v pořádku a v plánu bylo vyjet na první kilometry. Ale to bychom s sebou nesměli mít Olafa, který kamkoliv přijede, tak prší, leje a chčije. Od té doby byly na našich mobilech nejnavštěvovanější různé stránky předpovědi počasí, radary, meteorologické aplikace a modlitební knížky. Půlka odvážlivců vyjela v podvečer do Palmy, aby je během 20 km chytila totální průtrž…
V pátek ráno se počasí tvářilo optimističtěji a vyrazili jsme podél pobřeží směrem na východ se závěrečným výjezdem na Puig de Randa. Ujal jsem se role traséra, páč můj nový tachometr Garmin k tomu byl předurčen. Tachometr velikosti tabletu před deseti lety je sice úžasný, ale ty písmena, čísla a šipky na mapě jsou tak malinký, že jsem na ně prostě neviděl. Tachometr zoufale každých deset metrů pípal a snažil se nás vrátit na naplánovanou trasu… Několikrát jsme zmokli a na ikonickém kopci bylo vysloveně hnusně. Cesta nazpátek už byla takovým zoufalým pokusem vyhýbat se dešťovým mrakům a okořeněná Kuldovo defektem. Ale první stovku km jsme zvládli a u večeře bylo vše zapomenuto.
V sobotu byl naplánován výjezd do hor na západě se sjezdem do zálivu Sa Calobra. Busem jsme se nechali dopravit do Incy a odtud vystoupali přes sedlo u Llucu do els Arcs, odkud byl desetikilometrový sjezd do zálivu. Cestou jsem dvakrát píchnul, oprava se vždy protáhla a tento ztracený čas nám pak zoufale chyběl při návratu. Po výjezdu od moře jsme pokračovali přes jezera, okolo nejvyšší hory Mallorky Puig Major a sjeli jsme do Sólleru. Teplota v horách byla kolem 4 °C, takže sjezd byl výživný. Po posledním stoupání nás čekal cca 20 km návrat přes Palmu do hotelu. Cestou pro změnu dvakrát píchnul Kulda a s Martinem a Štěpánem stihli večeři 10 minut před zavíračkou.
V neděli se Kulda probudil s teplotou a knedlíkem v krku, takže zůstal na hotelu. My vyrazili busem do Port de Pollenca, odkud jsme konečně za slunečného počasí vyrazili na Cap de Formentor. Při zpáteční cestě se silnice začala ucpávat autobusy, auty, cyklisty. Vůbec si nedovedeme představit, jak to tam vypadá při turistické sezóně.
V pondělí první většina odletěla večer domů (zůstal jsem jen já a Martin S.), takže jsme stihli asi 55 km vyjížďku přes Palmu se stoupáním na Coll des Vent.
My se v úterý s Martinem vydali na východ a přes Campos jsme pokořili ikonický kopec Sant Salvador. A ve středu za mě nejhezčí vyjížďka z Andratxu přes Banyalbufar do Valldemossy. Slunce, nová silnice, jak z nějakého propagačního materiálu, serpentýny, výhledy na moře, střídavé sjezdy a výjezdy, prostě cyklistická nirvána… Takhle jsme si to asi všichni představovali. Ne, bylo to skvělý, kluci najeli cca 400 km, my s Martinem 600 km a mohu s klidným svědomím říct, že se na Mallorku ještě určitě vrátím(e)!
Zdar Capouš
a
a
a
Přidat komentář
Hadí hora 2024
Na pátek 15. 11. byl trošku netradičně naplánován sezónu ukončující výjezd na Hadí horu spojený s kolaudací nové Olafovo chatky Dřevomorka a připomenutí Gadžiho 50, kterou by příští týden slavil. Původní sobotní termín totiž kolidoval s Hájeckým plesem v nově otevřeném kulturáku a s Burákovo Bloudem. Pátek se tak podepsal na trošku slabší účasti, i když příště prosím o uvěřitelnější omluvenky - jakože doktor sloužící v pátek ve 2? A teď tu o červené karkulce.... No každopádně se nás ve Žďáru u Subterry sešlo devět borců připravených zdolat necelou tisícovku vysokou horu. Nemilým překvapením bylo nefunkční bistro, které je definitivně zavřené a je k pronájmu. Takže bez osvěžení jsem začali stoupat, po chvíli nás dojel Mára a na rozcestí Pod Kozím vrchem na nás čekal Seb. Po modré jsme sjeli na Panoramu a následně po žluté jsme pelášili k bývalému dolu Bratrství. Vzhledem k časové tísni jsme snad jen dvakrát zastavili na tekutý dopink a pomalu se vydrápali od Jáchymovské sjezdovky k Moseru, odkud už to bylo jen co by 1400 m kamenem dohodil k prvnímu cíli cesty. Na Hadí hoře jsem v tuto roční a denní dobu byli nepřekvapivě sami, tak nás nikdo nerušil v občerstvování. Z báglů se začaly vybalovat klobásky, sýry, slané listové štrůdly, ale hlavně Víťa z baťohu velikosti na paragliding vyklopil nejméně dvě tři kila tlačenky s cibulí a octem. Z utajeného místa se vykopaly uleželé kořalky a během vzpomínání na Gadžiho zatím Kulda vyměnil pamětní "Géčko", protože původní neustálo krušnohorské podnebí a začalo podléhat korozi. Teplota těsně nad nulou a nezastavitelný čas nás donutily hodit na sebe vše, co se podobalo oblečení a vyrazit po žluté směrem Jahodovka, těsně před ní odbočit a po žluté úvozem dojet na Božák a rovnou zakotvit v restauraci Hranice. Po rozmrznutí, nějakých pivech a jídlu jsme chvilku přemýšleli, že zůstaneme na promítání filmu o Marošim "Ten, co slaví každý den" a následnou živou hudbu. Ale stačil jeden pohled do Kuldovo smutných laních očí, který měl neoprávněný strach, že jeho řemeslné pivo chladící se již u chaty přijde vniveč. Nekalé myšlenky byly zažehnány, opět jsem se na sebe naházeli hadry a přejeli k Olafovo znovuzrozené Dřevomorce, která vstala jak Fénix z popela. Ostřížím zrakem jsme zhodnotili proběhlou rekonstrukci a hlavně nás uchvátilo tesařské umění maníka někde od Budějovic. Dorazili další opozdilci a nás čekalo překvapení v podobě přijetí Franty do naší rodiny. Půl litru pupkaního hlenu vymlasknul za minutu a byl náš. My jsme ho podpořili trošku menším obsahem pupkaní laskominy a ofiko zakončili sezónu. Pak už nás Kulda zásobil výborným domácím hájeckým pivem. Pivovarnictví se studuje 5 let na VŠCHT v Praze, ale Kulda to bravurně zvládnul metodou pokus a omyl za rok! Hoši, bylo to krásné!
Zdar Capouš
kraken5af44k24fwzohe6fvqfgxfsee4lgydb3ayzkfhlzqhuwlo33ad.onion
AbrahamCib - 09. 12. 2024, 10:15:25
Ferrari F50 among dozens of cars seen in videos that appear to show Assad's collection
From CNN’s Avery Schmitz, Yong Xiong and Ruba Alhenawi
kraken4qzqnoi7ogpzpzwrxk7mw53n5i56loydwiyonu4owxsh4g67yd.onion
Video footage appears to show deposed Syrian President Bashar al-Assad’s car collection, housed in a garage near his main palace in Damascus.
One video, filmed by an individual driving among the collection and verified by CNN, shows more than 40 luxury vehicles in a large warehouse in western Damascus, north of the Al-Mazzeh neighborhood.
Some of the cars seen in the footage include a red Ferrari F50 – which routinely sells for over $3 million – a Lamborghini, a Rolls Royce and a Bentley. At least one of the vehicles bears a Damascus license plate.
Another video filmed by people walking through the garage shows the same car collection.
In the face of an astonishingly swift rebel offensive, Assad and his family fled to Moscow and were granted political asylum, an official source in Russia told CNN earlier.
kraken6gf6o4rxewycqwjgfchzgxyfeoj5xafqbfm4vgvyaig2vmxvyd onion
https://kraken5af44k24fwzohe6fvqfgxfsee4lgydb3ayzkfhlzqhuwlo33ad.com
In recent years, the number
Infraredisg - 01. 02. 2025, 01:56:03
One of the most skilled calligraphers
writing and based on his
Plasticptx - 15. 02. 2025, 01:22:33
Century to a kind of destruction:
Přidat komentář
Pěknej report a za rok radši až v dubnu 😁