BLOG

Prázdniny a prodloužený víkend zdecimoval včera pupkaní populaci, která se sešla v Úlu na pouhých 7 kousků a Honzu Vágnera. Lubo zatáhnul útratu (svátek?) a mohli jsme vyrazit do lesů (bez Kuldy, kterého čekalo druhý den krásné vyšetření...). Dykot původně navrhoval trasu přes golf, Pilu, Kolovou, Vítkovku a z Goethovky sjezd zánovním G-trailem. Osazenstvo ho přimělo trasu podstatně zredukovat. Od Sršáně jsme jeli přes Drahovice, kolem Honzy Gazzy, a lesní cestou jsme pomalu stoupali nad hřbitovem. Pokračovali po červené směrem k Pražské silnici, před kterou jsme zahnuli doprava na náznak lesní cesty. Dykot procedil mezi zuby, že to snad už bude od lesáků "protažený". Nebylo. Vlastně jsme si po dlouhé době zahráli na Buráka a došlo konečně na tahání kol přes klády. Po menší vzpěračské vložce jsme se pohodovou vyloupli na Hůrce a po áčku dorazili na vyhlídku. Trail je tak trochu zvláštně značený. Je to v podstatě jeden trail, jedna cesta, která se v různých částech najednou rozdvojuje nebo roztrojuje na modrý, červený a černý úsek, aby se to po chvíli zase slilo do jednoho pruhu. Trail je spíše zakrouceným sjezdem s klopenými zatáčkami, než nějakou pohodovou houpavou flow pohádkou. Ale je možné, že po několika jízdách se tomu přijde na chuť. Po dojetí sjezdu jsme nevymýšleli už žádnou ptákovinu a Mravenčí stezkou jsme se vrátili nad hřbitov a "city" sjezdem přes Drahovice dorazili do Úlu, kde jsme zakončili večer klasickou občerstvovačkou. Dvě středy teď nebudu, tak se někdo kousněte a nějaký minireport mi pošlete :-)

Zdar Capouš

Dnešní vyjížďka byla pod mým patronátem, jelikož se nenávratně přiblížilo půl století mého zemského bytí. No ale kucí, tajně jsem doufal v ještě jeden dárek, a sice že někdo za mě napíše report :-) Je to totiž trochu schizofrenní psát report sám o sobě, ale jak si přejete… Sraz byl klasicky v půl 6 v Úlu, kde jsme obsadili celý stůl, na kterém přistála první dávka občerstvení. Počasí atakující třicítky vybízelo k nějakému zchlazení a tak jsem měl v plánu rochtání v odeřském jezírku. Úderem šesté jsme se zvedli a přes Sadov a kolem obory jsme dorazili na Velas, projeli jsme ho a vystoupali na louky nad Nivami. Sjezd k pivním lázním nám okořenil Lubo ověřením fyzikálního zákona o gravitační přitažlivosti dvou těles v praxi a zanechal na louce část svého epidermisu. Od lázní jsme vystoupali Kiwáčovým brdkem do Ruprechtova a pokračovali do Odeře. No nebudu lhát, následující krpál k jezírku mě překvapil, furt ho jezdím jen z opačné strany. Koupání v mazlavé vodě bylo osvěžující, ale okolo nás neustále hřmělo. Na dobrodružství v podobě ověřování dalších fyzikálních zákonů o elektrické vodivosti blesků tak nebyl čas, slizká těla jsme nasoukali do přiléhavých oblečků a po zelené se spustili sjezdem na Rafandu a pokračovali do Kuldovny. Kuldík nám přichystal překvapení v podobě nového nerezového výčepního zařízení, z kterého tekla Plzeň a domácí řemeslný hájecký polotmavý speciál… Já si pak dovolil připravit něco k zakousnutí (resp. tímto děkuji pracantům z  https://food-lord.cz/ za skvělý catering). Byl jsem obdarován hodnotnými dary, kterými jste mysleli jak na moje fyzické zdraví, tak na psychické zdraví, aby mě náhodou nenapadlo povít 5. dítě... Došlo i na pupkaní hleny a s Visacím zámkem revival alias Burákem jsme zapěli Kurva drát padesát! 

Připomínám dnešní oslavu Kuldovo narozenin!

Zdar Capouš

Středeční vyjížďka byla ve znamení družení se se sokolovským cyklospolkem Goofy, které upekl Olaf s Icem v Itálii. Shodou náhod byla v jejich domácí hospodě v pivovaru Permon burgerová akce, tak cíl byl jasný. Po několika změnách startu se nakonec vykrystalizovalo Áčko s odjezdem v půl 5 z Lumumby (u SOOS vesničky se potkali s Gufáčema, kteří jim jeli ze Sokolova naproti), a Béčko odjíždějíc před 6 od Krtka. Já jel s béčkem, protože jsem v Ostrově srabácky odmítnul vyjet do totální průtrže mračen na start A. Krtek svoje béčko vyvedl z Pod Rohu do Hor a přes Loučky jsme dorazili industriální cestou k indrustriální vyhlídce Pískovec. V krátkém Víťovo vzdělávacím okénku jsme obohatili naší slovní zásobu o výrazy jako porubní fronta, odval a skrývkový součinitel. Jelikož déšť pořád nebyl zažehnán, vrátili jsme se na hlavní silnici a pokračovali v asfaltové agónii. Kolem Gadžiho jsme sjeli do Královského Poříčí a dorazili do Sokolova do Permonu. Místní osazenstvo pak nevěřícně zíralo na 8 dementů, kteří se celkem 5x !!! během pěti minut přestěhovali z různých lavic bez deštníků, na lavice s deštníkem, dovnitř hospody, opět ven pod deštník abychom to zakončili konečně na správném místě, které bylo zamluveno. Proběhlo rychlé objednání burgerů a piv a mezitím dorazilo Áčko, které jelo přes Slavkovský les a Kulda, který jel svojí soukromou časovku. Začala se nosit piva s názvy jako Zaříkáváč chmele a Sherpa. Zaříkávač měl být extra hořký (100 IBU), všem se kroutila huba, že se jim srolovaly ponožky a jen Míra utrousil, že je nějaké sladké… Ochutnal jsem a dal Mírovi za pravdu. V ten moment na nás chtěl zbytek zavolat sládka, ať nám vysvětlí, kam by se asi poděly 4 druhy chmele, které do piva nacpal. Ale !!! Našel jsem ale informaci, že za rozdílné vnímání hořké chuti jsou různé varianty genu TAS2R38. Ti, kteří hořkost nevnímají, mají na příslušném genu mutaci způsobující nefunkčnost příslušných receptorů. Takže Míro, nejsme blázni, jsme jen mutanti !!! (odkaz pro rejpaly 😊 https://en.wikipedia.org/wiki/TAS2R38 )

Ice začal přidávat historky historky z Itálie, kde hlavním protagonistou byl Olaf, který se několikrát řídil heslem „Máte štěstí, že jedu kolem…“. Co si pamatuji, tak to odnesla Gazzova přehazovačka, která se rozletěla na prvočinitele jak při Velkém třesku a zabouchlé dveře do koupelny, které Olaf rozkuchal noži, jak když porcuje roastbeef… Po pár pivech se jako první zvedli Ostrováci (spolu s Lubem a Štěpánem), majíc to domů necelých 40 km. Po 23. hod se začal zvedat zbytek, aby si i zpáteční cestu zpestřil Jéňovo defektem a několika zastávkami v ještě otevřených knajpách…

Příští týden sraz klasicky v 17:30 u Sršně, konec v mé režii ve 20 u Kuldy.

Zdar Capouš