BLOG

Olaf šampiónem a Kuldovo prodloužený víkend na Havaji

Aloha 🤙
     tak je to tam 🤩💪🍾🍺🇨🇿
…..splnění bláznivého snu jednou si proběhnout  magickou cilovou rovinkou na slavné Ali‘i Drive s těmi nejlepšími Ironmany na světě …. ta cesta trvala 10 let a rozhodně stála za to….
atmosféra byla neskutečná ….samotný závod byla odměna … počasí celkem milosrdné - sice 29C , ale většinou  zataženo 
🏊‍♂️Plavání mi sedlo…. průzračná voda…..na začátku pár klasických kopanců a ran při boji o pozice než se startovní pole natáhlo…..chvilku s námi plavali i delfíni🤩  ( a bohužel i žahavé medúzy).. a nakonec jeden z mých nejlepších časů (bez neoprenu)
🚴‍♂️kolo prvních 40 km letělo …vítr v zádech… pak chvilkama pověstný hawajský boční vítr a před obrátkou 10 km protivítr jako kráva .. to byl trochu boj …. Nicméně ještě na  100km průměr 32km/h….a pak najednou zeď 🤔….přestalo to jet  ačkoliv jsem do toho bušil co to šlo .. fyzicky jsem byl OK…... začali mě všichni předjíždět a padal průměr ( až na konečných 28 km/h)…. myslel jsem, že je to daň za to vedro nebo vichr… až v depu jsem zjistil, že jsem jel na poloprázdném přední kole( pomalý defekt)🙈… to mě trochu psychicky i fyzicky nalomilo 
🏃‍♂️na běh jsem tedy zařadil úsporný režim , protože už bylo jasný že časově to bude bída a stejně se mi vybily hodinky😅( ale kvůli rekordu jsem sem stejně nepřijel) …. cílové 2 km už jsem radostí nevnimal… a finiš line na Ali Drive??? …NEVER FORGET

Mahalo Hawai🙏

 

Cesta na Havaj

Moje cesta na Havaj za Olafem podpořit ho na poslední vydřenej triatlon začala vcelku dobře. Letadlo letí v šest ráno , jedu v půl druhy abych tam byl včas . Odbavím se a vlezu do letadla, v šest začne pilot tůrovat motory a já z se těším až se za 23 hodin ocitnou na Havaji. V 6:05 přijde hlášení , ze bude let asi o 40 minut opožděný kvůli mlze v cílový destinaci. Kouknu na letenku, v amstru mám skoro dvě hodiny, tak to klapne. V 6:40 přijde další hlášení , ze musíme počkat dalších 35 až 40 minut, tak pojímám podezření, ze se blíží průser. Taky že jo. V amstru jsem měl 3 minuty na přestup , takže je jasný ze letadlo do Seattlu je v prdeli. Jestli tohle vyřizování někdo zažil tak víte jakej je to vopruz. Posílali mě od jedný přepážky ke druhý jen aby se mě zbavili. Po třech hodinách stání ve frontách a dvou pivech se mi podařilo přebukovat let na další den , takže po devíti hodinách v amstru na letišti sedam do letadla do Paříže abych ráno odletěl do LA a pak na Havaj. Noc jsem strávil poklidně v hotelu , ranní taxík byl přesně na osmou v hotelu a teď už mám jen trochu strachu o tašku jestli ty přesuny trefila. Ale to zatím nemám jak zjistit, až v LA. 

Jedenáctihodinový let j trochu vyčerpávající , ale s lehkým zpožděním dorazil a po několika kontrolách bezpečnostních a imigračních úředníků jdu k výdeji zavazadel , kde po patnácti minutách vyjede taška , tak si říkám , že o den později, ale přeci jen závod stihnu. Rychle najdu gate, stačím dobít telefon a stojím před branou na boarding a čekám na svoji zónu. Ještě si ten gate fotím aby bylo vidět ceduli Kona a říkám si TEĎ už se nemůže nic stát, za šest hodin vysedám na Havaji. 

Že nemůže?!?! 

Jdu do brány, týpek pípá lístek a říká počkej, ještě jednou neprošlo to. Neprošlo to ani podruhý, tak mě posílá ke kolegyni a odbavuje dál. Kolegyně pípá taky, pak telefonuje a po několika kurevsky dlouhých minutách mi říká , ze nějaký pokus o bukování tam z amstru byl, ale neprošlo to, takže mám smůlu. Jediný co pro mě muže udělat je, že zavolá do letadla jestli je tam místo, zacvakam letenku a můžu letět. jedno poslední se našlo, vytáhnou kartu a o 216 dolaru lehčí mažu do letadla který na mě naštěstí pár minut počkalo. 

Posledních šest hodin uteklo rychle a jdeme na přistání. Tam po devětačtyřicetihodinový cestě potkávám Olafa s Dášou a začínám se těšit na triatlon. 

Teď už sedím v amstru na letišti na cestě zpátky , tak do zavíračky hájecký hospody už snad budu doma. 

Kulda

a

 

a

 

a

 

a

Zobrazit komentáře (0)

Přidat komentář

stopa
Lubovo žranice

Středa byla ve znamení návštěvy u Luba, který si aspoň jednou za rok dopřál luxus se večer nikam netrmácet domů. Na startu byla hojná účast, dovolenkujícího se Sršáně zastoupil u výčepu mladej Kalenda, který s úlevou přijal informaci, že se do Úlu už vracet nebudeme. Všechny přítomné překvapil Honza Gazza novým účesem, dle Dykota ve stylu á la Marvan z Plaveckého mariáše. Ale omládnul nám chlapec! Před šestou jsme se zvedli a vyrazili směr Velas. S přibývajícími nastoupanými metry peloton postupně řídnul a další ztrátu utrpěl na kořenovce, kde Dykot o šutr sešrotoval přehazovačku tak, že musel pěšmo domů k mámě. Lubo se jí snažil rozchodit, protože měl strach, že mu doma zbyde moc jídla (ale jak budoucnost ukázala, my jsme se s tím popasovali na výbornou!). Pokračovali jsme sjezdem z Ruprechtova, přejeli silnici a Lubo nás nirvánovitou fantastickou cestou necestou provedl od Děpoltovického rybníka směrem k Mezirolí a my si tak spravili chuť po předchozí středeční asfaltové agónii na Horní hrad. U Luba jsme se sešli s odpadlíky a netrpělivě čekali na opulentní hostinu. Obložený teplý i studený předkrm s domácím chlebem, následovaný bryndzovými a kapustnicovými haluškami a zakončený legendárními buchtičkami s vínovým šodó by měl mít za následek přejmenování Lukulských římských hodů na Uhrinovsko-mezirolskou žranici. (Mimochodem, když už jsem to včera nakousli, halušky se dostaly na Slovensko až někdy mezi 14. – 17. stoletím v rámci uzemní migrace Valachů, kteří se z rodného Rumunska vydávali za osídlením nejen na Slovensko, ale i do Polska a Maďarska, na Ukrajinu - toť výcuc z webu).  Byl s námi i Krči z Tukanů a hlavou se mu honilo, jestli je možno okamžitě přestoupit do Pupkanů, páč takové hody ještě nezažil. Náš výživový poradce Míra nám vysvětlil, jak nasávat jídlo všemi smysly, až měl jemnou... :-) Chudák Olaf musel ještě doma večer spořádat krabičkovou dietu, protože výživový plán se přece musí dodržovat! Mezi jednotlivými chody jsme řešili, co bude místo zimních florbalů. Olaf neúnavně prosazuje virtuální kola na Rouvy, ale byly i návrhy na zavedení pupkaního Prostřena. Na to ale že máme ještě pár let čas... Ať ale budeme dělat cokoliv, středeční večer v Evropáku by měl být zachován. Po dvaadvacáté hodině se postupně začalo osazenstvo zvedat a vyrážet vstříc domovům. Lubo díky !!!

Zdar Capouš

 

a

Jojo, i na kole jsme byli...

Předkrm před...

a

...a předkrm po 5 minutách

a

a žereme...

a

v kuchyni se kmitalo o sto šet

a

 

a

Úsměvy na tvářích mluví za vše :-)

a

 

a

šódo se jelo i po panákách

a

 

 

Zobrazit komentáře (2)

is shrinking (people are increasingly

Nespressoixz - 17. 09. 2024, 12:51:42

then only a few have reached us

Handwriting - recorded in the manuscript,

Zodiacrkw - 24. 10. 2024, 05:05:20

At the same time, many antique

Přidat komentář

stopa
Mlátičkovo burgery

Sedím teď na jedněch nejdrsnějších rodinohodinách, které můžete absolvovat (dětské centrum Fantazie v Sokolově) - řvoucí tlupa dětí převtělená do malých orangutanů a paviánů mi připomněla včerejší start v úlu, kde Sršáň statečně čelil asi desítce mamin s pobíhajícími potomky a odpoledne se úl změnil spíše na mateřské centrum... Po startovní plzeňském jsme se po půl 6 pod Vítkovo vedením (podpořené jeho Kryštofem) vydali na koupání směrem Pila. Začátek vcelku klasicky, kolem hřbitova nahoru na Goethovku, kolem hvězdárny na Hůrky a Vítkovku. Při sjezdu na Hůrky Krtek zapomněl, že ani krtek se nepodhrabe asfaltem a utržil pár tržných ran. Po chvíli začal hlásit technické problémy Míra, když mu přestala jít šťáva do pohonného ústrojí. Vyrovnaný počet ebajkerů a přírodňáků se najednou se povážlivě začal otáčet v neprospěch elektrikářů a Vítek se tak stal trasérem, který dokáže očesat i ebajkery. Krtek to nakonec zabalil a Míra nějak rozchodil. Dorazili jsme na Kolovák, kde jsme se rozhodli nachytat nějaké cerkárie bez nutnosti plahočit se na Pilu. Zatloukalovic rodina ukázala, že se opravdu nestydí - zatímco ostatní spořádaně čekali ve vodě, až kolemjdoucí opustí pupkaní teritorium, chlapci ze Stružné se promenádovali po cestě, že nám procházející diváci chtěli platit za sledování nepřístupného TV kanálu. Na zpáteční cestě Vítek překvapil a po klasickém úvodu z Kolováku (po modré Beethovenově stezce) jsme z Vyhlídky sjeli Kolmou a u hotelu Jeana de Carro najeli na pro některé z nás neznámou stezku vedoucí přes Ondřejskou směrem nad Thermal okořeněnou schodovým sjezdem. Palec nahoru Vítku! Po osmé jsme zakotvili v úlu, kde už čekali další čekatelé na slibované občerstvení pod patronátem Mlátičky. To záhy dorazilo v podobě polystyrénové krabice ukrývající další polystyrénové krabičky s výborným hambáčem a hranolkami. Zabékali jsme a popili hleny, které Sršáň trošku devalvoval tím, že místo smetánek nám mrsknul na stůl krabici mlíka... Musíte se snažit, pane správče!

Příští středu 14. 8. má pod patronátem Olaf (že by Horní Hrad :-))) a 21. 8. Lubo

Zdar Capouš

a

 

a

 

a

 

a

 

a

 

a

 

a

 

a

 

a

 

a

 

a

 

a

 

a

 

a

 

a

 

a

 

 

Zobrazit komentáře (1)

Přidat komentář

stopa