BLOG

Flo. č. 23

FLO 23 - VOUČR A MOJE MALÁ DERNIÉRA

ŽLUTÍ- Cpt. Koumes, Fanda, Skeptik, Náměstek
ČERVENÍ- Cpt. Dykot, Ráďa, Olaf, Tomáš

VÍTĚZSTVÍ ŽLUTÝCH   21 : 11

STATISTIKA:
Náměstek     9/V
Fanda           6/V
Skeptik          5/V
Sršáň            4/P
Dykot            4/P
Tomáš           3/P
Koumes        1/V
Olaf               0/P

Poslední souboj sezóny bohužel přilákal pouze 8 borců, takže bylo jasný že se pořádně projdu. Vlastně se před Arénou na chvíli ukázal Lubo a pochlubil se urvanym ramenem a zánětem v noze. Jako skromný cíl mého posledního životního vystoupení v tělocvičně jsem si vytyčil vsítit aspoň jeden gólíček. Z tohodle úhlu pohledu výborný, zadařilo se čtyřikrát! Ale jinak to stálo za Pyču...
Kapitáni Dykot a Koumes. Gentlemanská dohoda o tom že by bylo vhodné rozhodit dva splašené běhavce do dvou týmů vzala během draftu za své, takže proti dvěma nadupanejm Spitfajrům s Jirmusem za kniplem (Fanda a Náměstek) jsme směle postavili duo práškovacích čmeláků s ulomenou směrovkou a děravym chladičem (Já a Tomáš). Źlutí to dotunili pavoukovcem Skeptikem s rozsahem 4,5 metru a dnes nechutně dobře chytajícím a rozehrávajícím Koumesem, zatímco Červení měli v zádech frustrovanýho Sršáně kterýmu to fakt nikdo nenahrál, a v bráně Olafa kterej celou dobu brblal že mi ten můj polibek smrti nezapomene...

Takže bylo vymalováno.

Hned po úvodnim hvizdu nám Skeptik blahosklonně odevzdal míček jakože tak si ho na chvilku očuchejte :-o. Koumes byl prakticky celý mač na půlce a rozdával přihrávky, (čehož na začátku využila naše Mašinka Tomáš a lobem do prázdný brány nám zajistila vedení 1:0) ty dva magoři lítali zleva doprava, dopředu dozadu, piruetka, nahrávka, looping, Skeptik, gól... Sršáň se občas blejsknul individuální akcičkou ale jinak to byla červená hrůza a žlutá exhibice. Takže postupem času, zatimco Spitfajry měly stále plnou nádrž vysokooktanového kerosinu, naše zásoby mazutu klesaly na nulu a jediný co nám lítalo byla moje florbalka. Po milosrdnym ukončení toho trápení jsem políbil palubovku, zamával ochozům a nahoru Gadžimu, chvíli marně čekal jestli moje číslo vyřadí a dres vytáhnou ke stropu, nebo ho aspoň podepsanej vydraží na charitu, a nic, tak jsem šli do hospody.

V Evropáku nás posílil Kulda kterej si na kole odskočil z Božáku, Kulík, Burák a doktor Kdovíjak, Vytáhnul se Voučr a Olaf přihodil celý tři stovky z florbalový kasy. Žrádlo, pívo, i nějaký hruška spadla, supr. Se Spitfajrem Fandou jsme si porovnali naše výkony na Gárminech- světe div se, nachodil jsem o 300 metrů víc než von nalítalB-). Takže i ten údaj 32 u BMI beru s rezervou:-)

Tak příště u Sršáně na bajku, cíl Kuldovna. A na podzim výlety s čelovkou a hůlkama- teď maj v Lidlu v akci Crivit, ty budou dobrý!!!

Sláva!
Dykot

Zobrazit komentáře (0)

Přidat komentář

stopa
Flo č. 22

Florbal číslo 22 – Tak nakonec docela fajn

Zase to píšu pozdě, fakt to nestíhám, takže si zase nic nepamatuju. Celý den to vypadalo, že asi fakt nepůjdeme, furt se to houpalo kolem tři na tři, nakonec se to nějak umatlalo, Náměstka pustila manželka a Koumes se nechal ukecat Skeptikem, takže sme se sešli v tradiční sestavě čtyři kusy na čtyři kousky.

Žlutí : Fanda, Náměstek, Sršeň, Já
Červení : Lubo, Štěpán, Martin Tomáš a Martin Koumes

U žlutých se sešli dvě juniorské traskomyši se zástupci rozvážného sénia, červení se složili spíš z mlaďochů až středněvěkáčů TurboLuba, Obroskepika a dvou Martinů, tak to vypadalo tak nějak docela vyrovnaně.

Štěpán mi slibil vítězství, a je to férovej chlap, takže jsem nakonac taky vyhrál. Hned od začátku se do toho žluté tryskomyši vrhli, lítali tam jak zběsilý, Náměstkovi to tam už od minule začalo docela padat, Fanda to tam taky skládal, Sršáň obětavě bránil a padal do střel, a já se zařekl, že pro vítězství udělám nejlíp, když se vůbec nedotknu míčku, což jsem pak dodržel po celou dobu a dobře to dopadlo. U červených sice lítal Lubo snad ještě víc než normálně, Štěpán mu zdatně sekundoval, Martin Koumes docela chytal a Martin Tomáš to docela dost tlačil vpřed, presto se skore furt víc a víc přiklánělo na stranu žlutých. Červený kluci se sice snažili, ani se tentokrát moc nehledali viníci, protože já byl ve vítězícím týmu, nebyly ani žádné velké změny, ale přišlo mi to tentokrát takové vlažné, všichni tak nějak tiše běhali, nikdo na nikoho nic moc neřval, s nikým se nehádal, nepral, jako by tomu chyběla trošku šťávička. Jen Lubo v závěru do toho dal trošku srdíčko a nebál se pro slušný výsledek obětovat celou ruku, bohužel mojí, a do brány vstřelil z brankové čáry svojí dělovkou míček do brány včetně má ruky, která ten míček už nějakou dobu držela. Ale výsledek už to nezměnilo, já bych stejně bez nějaké drobné zlomeninky neměl pořádně pocit, že jsem si zahrál, a skončilo to krásných kulatých 11:20 pro žluté. A já vyhrál, a to je fakt docela hezký pocit, už chápu, že vás ostatní to tak baví.

Branky :
Fanda 10
Někdo, asi Náměstek, nejde to přečíst  8
Lubo 4
Štěpán, asi Sršeň, taky to nejde přečíst  3
Mlátička, Koumes, Tomáš 1

Evropák tentokrát v plném počtu plus dorazil ještě Kulík a Burák, jestli jsem někoho nezapomněl, takový ty normální povídačky, plno řízků a pizz zdarma a Pomela a nějaký to pivko taky, Sršeň tvrdil, že je to z našeho voucheru, ale protože jsme zpívali oslavnou narozeninovou píseň Lubovi a pil se hlen, tak si myslím, že na poslední středu ten voucher asi zůstal, tak se nemusíte bát a všichni dorazit. Já nebudu, takže mám půl roku klid od psaní reportu, a co bude na podzim ví jen bůh, možná ani ten ne, tak uvidíme, co se bude v říjnu hrát a kdo tam bude chodit…

Zdar, Mlátička

Zobrazit komentáře (0)

Přidat komentář

stopa
Flo No. 21

Takže jedno z předposledních floček, pro některé už poslední navždy. Tak, jak to na jaře bývá, sešlo se nás zase kriticky málo, dopadlo to tak, jak to po rozlosování vypadalo, takže není nic moc co psát, tak se s tím nebudu moc srát.

Navíc není moc, z čeho si dělat srandu, tlustej ortoped zhubnul a ze sebe mě to už nebaví, je to už fakt spíš k pláči. Že je třináctýho špatný datum se ukázalo opravdu naplno. Po minulém zápase, kde se mi povedl historický výkon v jednom zápase prohrát dvakrát, jsem myslel, že horší to už nemůže být, ale já se umím překonat. Všechno rozhodlo vlastně už rozlosování, kapitáni Sršáň a Fanda, to by ještě šlo, ale Sršáň si místo pragmatické volby opravdových hráčů vybral spíše srdíčkem kamarády, a navíc jsem jim jako pátý zůstal já, takže průser. Takže když se u červených sešli na začátku dva běhavci Fanda a Náměstek, tak bylo vymalováno. Pak už se jen Olaf na lavičce hlasitě modlil, aby nespadnul ke svým, tedy do seniorního klubu budoucích chodců o hůlkách, a když si ho mlaďoši zvolili k sobě, slavil tak intenzivně, jako by už bylo po vítězném zápase. Což už vlastně i bylo.

Červení – kap. Fanda, brankář Olaf, útok a obrana Náměstek s Tomášem
Žlutí – kap. Sršáň, brankář na prvních pár minut do doby, než to sám vzdal Mlátička, potom výrazně lepší Michal, útok Jarda, útok?obrana? Dykot

Vypadalo to fakt hodně blbě, ale ve skutečnosti to bylo ještě mnohem horší. Hned od začátku tam začali červení běžci kroužit jak vrtulníky u Bachmutu, Olaf si spokojeně postával v brance, chatoval na sociálních sítích, fotil si selfíčka a chvilkama si zdřímnul, u nás byla marná snaha se alespoň dotknout míčku. Teda kromě mě, já se ho dotýkal poměrně často, vždycky, když jsem si dával vlastní gól. Během prvních pěti minut jsem si dal dva nastřelené vlastní góly, Olaf tvrdil, že osm, ale to je blbost. A byly to takový ty nastřelený do nohy nebo ruky, co s nima člověk moc neudělá, ale na to, aby byl za dementa, to bohatě stačí. No, a když jsem tam pak dostal v rychlým sledu několik klasických umatlanců a dovršil jsem to tím, že Dykot, kterýho někdo obtěžoval na půlce u míčku, se rozhodl tu situaci vyřešit tím, že vypálil přihrávku mě do brány, no, a já si to tam samozřejmě poslal, Dykot nechodí často, takže zapomněl, že mi přihrát mírnou ranku je nad má schopnosti zpracování. Takže absolutní dovršení mého debaklu, Olaf dostal hysterický záchvat smíchu, asi deset minut se válel v brance, kopal nožičkama jak brouk hovnivál překulenej na záda a byl absolutně bezbranej, navíc jak zhubnul, tak ho to trošku hormonálně rozhodilo a trošku se hormonálně posunul na úroveň puberťačky těsně před periodou, takže malinko přehrával a dal mi dostatečně dlouhou příležitost si svoji neschopnost opravdu vychutnat. A i když já jsem zvyklej trpět a nevzdávám se brzy, nakonec je to vidět z toho, že jsem měl v životě dvě úředně potvrzené a lékařsky certifikované plně neplodné manželky a mám s nimi tři dcery, ale teď jsem to vzdal a pustil do brány Míšu. Za stavu 7:0 po osmi minutách hry nakonec ani nebylo divu. David navrhoval, že je čas začít hledat viníky, ale to už ani nebylo potřeba. Tím, že jsem potom většinu zbylého zápasu tvrdě makal na střídačce, se situace žlutých trošku otočila, ale ne moc. Stejně jsme moc nestříleli, a když jo, tak blbě, opakovaně jsme netrefovali prázdnou branku, u červených se nějak až moc dobře rozestřílel Náměstek i Tomáš, Fanda se sice tolik netrefoval,i když vlastně docela jo,ale zase to dohnal tradičním tryskem, až se Sršeň dožadoval nového pravidla, že když ho obehraje, tak se musí Fanda zapykat a počítat do deseti, než bude moc zase vyběhnout. Olaf moc nechytal, ne že by nechtěl, ale nějak na něj nic nepřilítlo a když jo, tak jsmne ho přesně trefili a zase nic. U nás se Jarda se Sršněm snažili, Michal chytal, rozehrával i střílel, Dykot chodil jako čert, prý podle aplikace nachodil za hoďku a půl víc než půldruhého km, průměrnou rychlostí až 100m/10min, já hodně fandil, ale nestačio to. Půlka byla nějak jako hodně blbě, v druhé půlce byl cíl dát aspoň deset gólů, což skoro nevyšlo, protože přemotivovaný Náměstek byl ochotný deset minut herní doby věnovat hádání se o neplatnost jasného gólu v době, kdy vedli o 14, ale nakonec jsme to tam dotlačili.I když sledovat Olafa, jak ležérně postává v brance opřený jak u baru po půlnoci, a na naše útoky se ani nepohne a míčky vykopává zlehka nožkou jak baletka, aniž by se jakkoliv jinak pohnul, bylo fakt frustrující. Jak říkal Dykot, kdybys tam v bráně nechal jen svoje boty, tak bysme je stejně trefovali a nedali nic.

Takže závěrečné skóre 24:10 pro červené, a já zase prohrál v početnějším týmu.

Góly :
Náměstek 12
Fanda 6
Tomáš 5
Sršáň, Mlátička, Dykot, Jarda, Míša  2
Olaf 0

Plus pro červené jeden vlastňák Mlátička, asistence Dykot, bez jakéhokoliv kontaktu nějakého žluťáka.
No a pak Evropák, z osmi, co dorazili, bylo sedm řidičů, pak dorazil ještě řidič Krtek a neřidič Itzbina, takže pomela tekly proudem, Dykot z prohry završené Pomelem došel k rozhodnutí, že končit se má na vrcholu a rituálně se rozloučil se svojí letitou legendární kariérou florbalisty a začal brousit hole, ještě před devátou unesl Olafa do Hájecké a tím to tak nějak skončilo. Když jsem dojel domů, zjistil jsem, že se porouchalo jedno auto, co chci prodat, a asi ho už nikdo neopraví, mýmu obytňáku, co už je čtvrt roku v servisu a už jsem ho měl vyzvednout, prasknul celý bok a musí ject na servis do Polska, jestli tam teda už toho čtvrt roku nemaká poctivě v půjčovně, dítě dostalo neštovice, pes se poblil, ale nechcíp, a pivo jsem si zapomněl dát vychladit, prostě bylo to fakt krásný….

Mlátička

Zobrazit komentáře (0)

Přidat komentář

stopa