Pro různá zranění a zašívárny či pracovní povinnosti se nás jednak sešlo málo a ještě neoblíbený lichý počet ( ale nakonec jsem za možnost střídat byl celkem rád)
cpt.: žlutí Mára -Náměstek, Gadži, Mlátička
cpt.: červení Štěpán-Lubo, Michal
No jak vidno, červení pohrdli brankářema, tak v tom a v jednom hráči na střídačce jsem měli jasnou převahu. Před úvodní buly červeným trochu lepilo, měli obavu, že ve třech bez střídání dostanou na prdel a nebudou moct, tak si mě rezervovali, že po půlce budu hrát s nima, ale na střídání nedošlo.
Přes úvodní, myslím úspěšný, nástup žlutých (je možné, že jsem vedli i 2:0?...nebo hned prohrávali 2:0 a jen se mi zdálo ,že nám to jde) se utkání se vyvíjelo ve prospěch červených...Umíte si to představit: Lubo běhá s míčkem cik cak tělocvičnou, tu nahraje, tu vystřelí či po Koumesovsku dorazí. A když ne Lubo, tak Štěpán...zásadní rozdíl proti nám byl, že když Lubo střílel přes obránce, vždycky trefil vingl...když jsme v identické pozici na druhé straně stříleli my, trefili jsem Luba a buď to zpracoval rovnou on nebo odražený míček Štěpán a pak jsem z brejku dostali góla zase my. Poločas jakštakš přijatlený asi 9:6 ...takže jsem zůstal se žlutými v naději, že to třeba zvrátíme, až už konečně budou červení padat vysílením na huby. Nepadali. I když Mára s Náměstkem se taky snažili běhat a kvůli zákazu střelby přes půl jsme museli občas popoběhnou i my střídající brankáři daleko za svoji komfortní zónu, furt měli červní navrch a mi pod tlakem kazili a místo sobě celkem často nahrávali jim. Červeným chvíli dost dramaticky narůstalo skóre- jen tři hráči na hřišti a povolená střelba až od 1/2 hřiště, jim dávala spoustu prostoru na kombinační hru v přečíslení, která jim šla lépe než nám, tak jednu chvíli vedli i o 9 gólů...ale o 10 jsme nechtěli připustit ..tak jsme tvrdě trochu mákli , pustili jsme Mlátičku do útoku, střídali se v bráně a nějaký góly ještě také dali ...ale prostě Lubo měl den: I když třeba Mlátička rozložil svoje ramena a betony od tyče k tyči, Mára kejty a paže a já vanu přes celé brankoviště a zůstala u tyčky někde pod ramenem skulina asi 6x6 cm , Lubo ji prostě trefil. Nebo z úhlu, z kterýho není možný dát gól, tak ho prostě dal (to umí jinak taky jenom Koumes).A Skeptik měl také žně. Celkem zaslouženě vyhráli, nicméně o deset to nebylo, tak jsme se celkem i radoval z naší prohry 18:24.
V Evropáku nás Michal dodatečně k narozkám pohostil řízky a pizzama, ale tím ,že počet řidičů asi 6:1 neřidiči převažoval, tak panáky a békání neproběhlo...i tak díík!
G/V/P
13 Lubo V
10 Skeptik V
7 Námětek P
6 Mára P
4 Gadži P
1 Michal V 1 Mlátička P
Musím se svým kolegům omluvit, prohru budu muset, ač nerad, vzít na sebe, bo jsem podal tentokrát ještě horší výkon než je můj standardní, a to by plno z nás řeklo, že to už ani snad není možné. Řada přihrávek přímo do běhu pro Luba nebo Štěpána před prázdnou bránu, chytání taky vcelku k hovnu, pokus o běh končil chůzí v astmatickém záchvatu, nedostatečná korekce slepoty se také projevuje, sluch už také nic moc, takže nakonec nejlepší výkon jsem podal až v druhé půlce, kdy se mým spolubojovníkům povedlo mne vyhnat na střídačku a pak až téměř do konce sveřepě nezavadit o střídačku pohledem a raději se plazit po čtyřech než střídat. A třešnička na dortu absolutního zmaru bylo, když jsem po cca hodince vysedávání na střídačce ( připomínám, při hře ve třech ) malinko ztratil koncentraci, trošičku si zdříml ( při hře ve třech ) a nezachytil heroický útok Gadžiho po pravoboku, kdy se jako tank řítil vpřed a já mu vrazil pod nohy svoji hokejku, hrdinně ji odkopl a rozrazil mi ret, takže jsem se navíc na té střídačce dokázal i zranit. No prostě paráda...