Ve středu se po páté hodině sešlo u Sršáně 8 bikerů a po krátké domluvě jsme se shodli na trase na Mariánskou s cílem u Dykota, který nás slovy „Teráska, lednice, hajzl, gauč, pivo na terásce, možná se kouknu do špajzu… Přidá se někdo?“ evidentně pozval k sobě, k čemuž se ale pak urputně bránil. Úvodní část trasy kolem dalovického hřiště směrem k Resuru si vzal na triko Mára, že pak v Podlesí bude pokračovat Jarda. Bez ztráty kytičky jsme překonali díru po mostě mezi Otovicemi a Podlesím, který se staví tak závratnou rychlostí, že v roce 2039 by mohlo být hotovo. Teď již pod Jardovo vedením jsme měli pokračovat směr Velas. Ale tu se zjevil Vítek s nápadem na „žertovnou cestu“ kolem jámy v Podlesí. Evidentně se mu zastesklo po bloudění při minulé vyjížďce s Burákem a zahučeli jsme do hustého lesíka vedle jámy. Na ploše cca 500m x 500m jsme asi půl hodiny bloudili v krásně mazlavém pískovokaolínovém bahýnku. Vítek si asi vzpomněl na jeho zimní radovánky a kroužili jsme tam jak na trestných kolech při biatlonu. Kontrola stavu družstva se již neprováděla slovy „jedete všichni?“ ale „jdete všichni?“ S ubývajícími minutami se nám tak cíl vyjížďky rozpouštěl v bahnité lázni… Když jsme přece jenom našli cestu, vydali jsme se lesem podél Velasu směrem na Hroznětín. V plánu ještě byla pořád cesta aspoň na Oldříš, která ale vzhledem k pokročilejšímu času vzala za své za Velasem, kde jsme se šli aspoň vykoupat do spodního lomu. Míra nám zpestřil koupání nejdříve ukázkovým umytím svého kola a poté koupelí, při které pro jistotu ani nesundal helmu z hlavy. Jelikož Dykot hrál pořád mrtvého brouka, vydali jsme se na občerstvení za Borůvkou, kam jsem dorazili po 2 hodinách jízdy a 13 najetými kilometry... Dali jsme si smažáky a hambáče a Vítek nás pozval na Plzně. Při placení se tak rozpiňďouřil, že nechal dýško 250 Kč a nastavil tak laťku pro další placení velmi vysoko :-)
Capouš
+ fotky v galerii
Pěkný foto..., hlavně ta poslední 👍🏻