Flo. č. 20

Florbal číslo 20 – Jak se z toho jen vylhat….

Píšu to zase já, I když to pro mne po tom průběhu bude hodně trýznivé, ale nikdo jinej to dělat nechce.

Vzhledem k tomu, že nás bylo devět, tak se v půlce přesouval jeden hráč do druhého týmu, bohužel já, a už jsem pochopil ty transgendery, jak jsou chudáci neukotvení, taky jsem nevěděl, jestli jsem žlutej nebo červenej, připadal jsem si jak kachna s penisem z medvěda, teda spíš jak medvěd s penisem z kachny.

Trošku předběhnu, v hospodě někdy před půlnocí došlo k přerozdělování funkcí v klubu, Koumes jako jeden z mála inteligentů v klubu, ovládající základní násobilku, byl zvolen pokladníkem, a to kolektivní aklamací, už to tak vypadá, že na mně zůstane funkce kronikáře, kterou jsem získal kolektivní proklamací ( …ať to píše ten kokot, když jinak všechno posere…), funkci anketáře získal Skeptik spontální samovolbou (samohana mi přijde taková neuctivá), statistik je Sršáň, protože má kam uložit počítadlo a občasný samozvaný vůdce je ten ortoped, co začal zase trošku hubnout.

Žlutí : kap. Tomáš, Sršáň, Štěpán, Jarda, první prohranou půlku a vítězný rozstřel Mlátička
Červení : kap. Koumes, Olaf, Náměstek, Dykot, druhou prohranou půlku Mlátička

Je to hrozně těžký napsat tak, abych nebyl za kokota, když se první půlka hrála v pěti žlutejch se mnou proti červeným ve čtyřech a skončila 2:6 pro červené a druhá půlka v pěti červenejch – se mnou – proti čtyřem žlutejm bez brankáře a skončila 8:4 pro žluté, statisticky I všemi ostatními pohledy to vypadá fakt blbě, ale zkusím se z toho nějak vylhat.

Takže po rozlosování, kdy u červenejch byl běhavec Náměstek, kulhavej ortoped č. 1 s natrženým zadkem z minule, Koumes a Dykot se zvýšenou spotřebou krabiček a proti nim pavoučí Štěpán, zarputilej bojovník Sršáň, dělovkovej Jarda a namotivovanej Tomáš, no, a bohužel já, to vypadalo dost jasně. Tak, že začne nekompromisní vraždění neviňátek rozzuřeným Herodesem. Byli jsme si tak jistí, že jsme blahoskloně přistoupili na to, že červeným v půlce někoho šoupnem, aby se to aspoň trošku srovnalo.

No, a pak to začalo, buly a první útok neviňátek, gól, naše rozehrávka, odebrání míčku, druhý útok neviňátek, druhý gól, a Herodes začíná dostávat pěkně na prdel. Náš útok i obrana drží svoji blahosklonnost, na bránu v útoku nestřílí – nakonec 4 střely na branku za poločas a z toho dva góly fakt není moc, do obrany se nevracejí, takže půlka gólů, co jsem dostal, byla z útoku tři na nula obránců, až ke konci půlky jsme začali trošku hrát. Červení se překonávají, skvěle brání, výtečně hraje tichý zasmušilý zabiják kapitán Koumes, stínuje naše útočníky, bezchybně rozehrává, Olaf v bráně zase až tak nezhubnul, tak jí skvěle téměř celou vyplňuje, navíc jí prakticky neopouští a nepouští se do rozehrávky, čímž by nám aspoň dal občas nějaký míček, Dykot má několik běžeckých vystoupení, kdy postupuje klusem I několik metrů v kuse, stěny se třesou, podlaha praská a nekompromisně protlačuje míčky ke bráně a do brány, prostě heroický výkon. No a samozřejmě, jak už to v životě chodí, u nás se začali hladat viníci a obvyklí podezřelí a záhy mne také našli. Takže debakl, první půlka končí 6:2 pro červené.

Já jsem myslel, že v takové situaci červení nepotřebují dostat hráče, ale čestňák Sršeň na výměně trval, hlavně asi v naději, že odejdu já. Koumes vybíral poslepu z hokejek a opravdu mě vybral, já se převléknul, na to začali žlutí peskovat, že nemají brankáře a ať jde někdo jinej, tak jsem se zase převlíknul zpátky, načež teprve žlutí vycítili šanci se mne zbavit a já se tedy znovu převlékal do červeného, čímž jsem ztratil dech až do konce zápasu.

No, a pak to běželo stejně jako v první půlce, akorát obráceně – žlutí začali perfektně bránit, že ani nevadilo, že mají prázdnou bránu, začali to tam Olafovi sypat, červení ztráceli síly, Olaf začal občas rozehrávat, já těch několik minut, co mne nechali hrát, běhal zmateně po hřišti jak slepec bez bílé hole, ze všech stran dostával různé příkazy, teda hlavně ať se nijak nedotýkám míčku, a za chvilku mne usadili na střídačku, kde jsem v podstatě dočkal konce. Bylo to potom dost nervózní, nějaké ty hádečky o vysoké hole, nastřelené ruce, faulíky, Náměstek trošku jako normálně pojebával, v práci je to jeho úkol, tak mu to holt zůstává I do hry, jebaní se bránili, prostě normálka poslední dobou. Chvilku žlutí dokonce vedli 10:9, naštěstí červení srovnali a chvilku před koncem jsme přistoupili na remízu a rozstřel. Tam už jsem se žlutým zase v bráně hodil, tak jsem se opět převlékl. Gól mi dal jen nekompromisní Koumes, Dykota jsem vykryl, Náměstek si mě zkušeně položil na levou stranu, jako starý chirurgové pokládají nové sestřičky při první noční službě, a vypálil do pravého horního rohu prázdné branky, ale já mu to špičkou vykopl, jak to občas dělaj ty sestřičky, když si vzpomenou, že vlastně už doma mají starýho, teda našim chirurgům se to nestává, to jsem zažíval jen já jako chirurg v minulém tisíciletí, a Olaf mě aspoň napálil do pravý bradavky tak, že už asi nikdy nebudu kojit. Jedinej červenej gól dal Koumes, kterého potom v hospodě vyhlásili právem za nejlepšího hráče zápasu, nejhoršího nebylo třeba ani vyhlašovat.

No, a žlutý vyhráli, takže já byl žlutej a mám dva body v kapse. A všem se to líbilo, jak to byl hezkej zápas, akorát já byl zhroucenej, protož jak psal Dykot, Mlátička to první půlku posral žlutejm, druhou to posral červenejm a nakonec to v nájezdech ještě posral červenejm, když jim to všechno vychytal.

V hospodě to bylo zase dost komorní, Koumes nešel, protože má doma ženu a jak říkal, příště nepůjde, protože ženu mít doma nebude, Náměstek taky spěchal domů, tak nám účast zachránil aspoň Burák. Ten předváděl složitý pantomimický vtip o nějakým tlustým čurákovi, Dykot říkal, že to je prej o něm.

No a piva byla za své, protože Tomáš zapomněl, že má svátek. Nějak si furt nemůže zvyknout na svoje nové jméno, přestože ho k němu pokřtil sám Sršáň, matka představená dalovického řádu Služebníků Svatého Plzeňského. Tak snad příští rok. Olaf s Dykotem přišli s tím, že jak stárnou a těžknou a blíží se jim důchod, a ten florbal je čím dál víc bolí, že se na to příští rok vykašleme a začnem dělat něco jinýho, třeba chodit s hůlkama. To absolutně rozzuřilo Sršně, a já, ač největší geront, jsem se k němu přidal, přeci jen na tom snad nejsme ještě tak blbě, abychom skončili u zábavy důchodců krátce před přechodem na kryplkáry.

Góly :

Jarda, Dykot, Náměstek  4
Tomáš 3
Sršáň, Koumes  2
Štěpán 1
Olaf, Mlátička  0

Mlátička