FLO No. 15

Flo. No. XV. : FK Chmel Blšany v oslabení kontra FC Barcelona

Musím říct, že to Pomelo má fakt sílu, protože po třech v rychlém sledu jsem byl tak napálenej, že jsem zapomněl, jestli jsem hrál červený nebo žlutý. Musel jsem přistoupit k čichové expertíze dresů, abych to odhalil.

Červení: kap. Fanda, zabiják a hvězda letošní sezony Sršeň, Martin Koumes a já, neškodná mírumilovná Mlátička

Žlutí: kap. nyní můj oční chirurg Míša, hypersonický Lubo- budoucí operatér mé kýly, ten štíhlejší z ortopedů Mára, co mi bude muset operovat mrtvé koleno, nejrychlejší chodec Dykot, co mi bude operovat něco dalšího, aby to bylo širší, delší a fungovalo to, Tomáš řečený Martin, co mi asi něco spočítá

Takže draft, první volí Michal logicky Luba, Fanda bere Sršáně, další jde Mára a pakt už to tam nějak padá, zvláštnost byla moje volba, kdy jsem šokován šel do týmu ještě v době, kdy na střídačce seděl Martin a Dykot, takže poprvé v sezóně jsem v draftu předstihnul nejen menší polovinu těch, co nepřišli ani nikdy nechodí, ale dokonce i dva živé přítomné hráče. První moje malé vítězství dne.

Při pohledu na rozlosování a nás tři chodce a rychlíka Fandu proti hvězdné sestavě nezastavitelného, testosteronem a mládím nabitého Luba, tvrdě pálicího Michala, nevyzpytatelného Máry ( jak sám říká o nejmenovaném brankáři, když hraje se mnou, hraje na hovno, když proti, tak skvěle ), tvrdě zakončujícího Dykota a důsledného Tomáše, dal jsem si cíl neprohrát víc jak o dvacet a marně žadonil o výměnu pátého hráče v poločase do našeho týmu.

Začalo to podle očekávání, Lubo lítal jako šílenec, Mára slušně nahrával, Dykot během prvních deseti minut došel až téměř k mé bráně, Michal se v bráně vrtěl jak baletka z Moulin Rouge a Tomáš slušně bránil i rozehrával. Jenže červení ukázali to pravé srdíčko, Fanda a Sršeň lítali jak rozzuřené vosy ( resp. sršni ) a za chvilku vedeme 1:0. Soupeř si stále myslel, že nás má bezpečně na lopatě a hrál poněkud profesorsky, takže po celou první poloviny Blšany vedly a Barcoška jen dotahovala, poločas končí 4:4 !

Kdyby to psal Gadži, pochválil by mě, že jsem slušně chytal, protože byl hodný, takhle se musím pochválit já, myslím, že jsem slušně chytal. Ale hlavně ostatní červený super makali, Sršeň nekompromisně útočil a skvěle bránil, Martin dobře napadal a bránil, Fandu nedovedu moc posoudit, protože se po palubovce pohybuje vyšší rychlosti než moje stará sítnice je schopna vnímat, ale jistě hrál parádně, aspoň kluci to tak říkali.

V druhé půlce se začalo u soupeře trošku slovensky motivačně pojebávat, dokonce mám pocit, že i Mára přišel s tím, že se musí udělat nějaká změna, protože jsem ho chvíli viděl místo Michala v bráně. Takže na začátku druhé půle nám žlutí maličko odskočili tuším na 5:7, naši kluci bojovali tvrdě, ale bez střídání a u některých s hendikepem nastupujícího sénia se náš pohyb zpomaloval až téměř zastavil, i Fandu jsem začal chvílemi vidět, takže asi také trošku ubral na rychlosti. Často Fanda nebo Sršeň vyrazil do útoku, několik minut vodil míček kolem soupeřovi branky, ale zbytek týmu klečel nebo ležel na naší půlce a neměl sílu ho ani podpořit pokřikem, přesto jsme ke konci opět soupeře dohnali a předehnali. Proběhlo několik sporných momentů, jako obvykle, když se nedaří, začnu to schytávat já. Nejdřív si naběhnul Michal zprava před moji bránu, moji obránci výjimečně nezasáhli a Michal vypálil svoji dělovku přesně na mé pravé oko – to má rád, letos ho trefil třikrát, levé jen jednou – ale je hodný, na pravé vidím stejně prd, levým rozlišuji ještě světlo a stín. Roztrhl mi obočí, naštípnul kořen nosu a vystřelil sklíčko z brýlí, které jsem koupil jako speciály na bojové sporty s doživotní zárukou na nezničitelnost. Ale umožnil mi se několik minut válet po zemi a skučet bolestí, předstírat mdlobu a tím zajistit mým bratrům ve zbrani několik důležitých nadechnutí. Ale hlavně mi oko přesně deformoval tak, že mi korigoval moji oční vadu minimálně o jednu dioptrii. Kdyby nebyl tak dobrý prodavač uhlí, skvěle by se uživil jako očař. Po opravě brýlí a vyčištění sklíčka, které se mi snažil Mára co nejvíc zamatlat a zakrýval to přitom snahou mi pomoci, se nám začalo opět dařit. S tím se nechtěl smířit Mára, který se nastěhoval do mého brankoviště, toho malinkatého obdélníčku, kam nesmí a kam se stěží vejdu sám, jednou mě kopnul kolenem do hlavy a srazil mne do brány a pak se zlobil, že gól platí, nic ošklivého neudělal a navíc jsem ho zrádně udeřil hlavou do kolene. Pak mi zkusil ještě rozbít hlavu florbalkou, opět na mé brankové čáře, a zase se zlobil, proč mu tluču hlavou do florbalky a bráním tím v útoku a žádal nájezd. Ten si chlapci opravdu vymohli po tom, co Dykot útočil z pravé strany, já lehce posunul druhou stranu branky asi o centimetr, Dykot vypálil do pravého rohu hřiště asi tři metry od brány, ale prý se vylekal a tím přišel o jistý gól. Při nájezdu se ale asi v polovině útoku zadýchal a netrefil, takže pohoda.

Minutu před koncem vedeme 10:9, prakticky už vleže, Dykot dostane přihrávku a nekompromisně skóruje, hvizd, konec, remíza a rozstřely. Já něco chytil, sice moji střelu Michal vychytal, ale Máru jsem zase chytil já, Dykot dal tyčku a je rozhodnuto, červení heroicky a zaslouženě zvítězili.

Odchod do hospody, kam dorazil kompletní tým vítězů a hodně očesaný tým prohrávajících. Žádný catering tentokrát nebyl, naštěstí, protože mě se stačí trošku hlouběji nadechnout a přiberu kilo. Kromě svého pomela a jedné vítězné Plzně jsem zaplatil i jednu Plzeň navíc jako obvykle, zvyk je prostě železná košile a to, že bych mohl vyhrát, si moje hlava nějak nedovede srovnat.

Jinak škoda, že mi poslední dobou přijde, že čím dál víc trváme na dodržování pravidel, furt si někdo stěžuje, že se ho někdo dotknul nebo ho lehce ťukl do florbalky, aby se nám z toho nakonec z dřívějšího boje tvrdých Vikingů nestal balet přiteplalých fotbalových balerín. Ale tentokrát to bylo krásné, já si odnesl natržené obočí na jeden stýžek, naštíplý nos a slušivý monokl, tak si aspoň připadám, že stále žiju.

Skóre: 10 : 10, na nájezdy 3:2 pro červené

Góly:
Fanda 7 (z deseti celkově ! )
Lubo 5
Dykot 3
Koumes, Míša, Mára, Sršeň, Mlátička 1

Zdar Mlátička