Flo. No. 18 : Nejlepší zápas měsíce
Krásnej zápas, plnej emocí, perfektních kombinací, bojovných srdíček, trochu té bolesti, ale hlavně ten skvělý výsledek, fakt to byl nejlepší zápas měsíce. Pravda, také zatím jediný.
Report jsem dostal za úkol já, protože Mára říkal, že stejně dělám v práci hovno, tak ať se nevymlouvám a koukám ho napsat hned dneska. No asi má pravdu, zase tam ale chodím skoro zdarma, tak se to vyrovná.
Sestava:
žlutí – kap. Mára, brankář Mlátička, Fanda, Míša, Náměstek
červení – kap. Martin (ten skutečný), zároveň i parciální brankář, druhý brankář Olaf, Tomáš (ten druhý Martin), Lubo, Skeptik
Na úvod si musím posypat hlavu popelem a hluboce se omluvit, zcela oprávněně si stěžoval Olaf, že už ty moje bláboly nebude číst, když o něm píšu jako o tom tlustým ortopedovi, navíc ještě o tom tlustějším z těch dvou. A má pravdu, je to fakt ode mne ošklivé, dělat si legraci z jeho slabiny. Všichni víme, že je to výborný operatér, ortoped (i když Honza Gaza by se možná lehce pousmál), zachránce historických horských nemovitostí, skvělý běžec a sportovec, podnikatel roku, filantrop, lidumil. No, akorát mu holt trošku chutná, no. Samozřejmě je to jen nadsázka, abych dodal trošku vtipu do těch popisů (k tomu je třeba podotknout, že obdivuju Gadžiho i Dykota za jejich pravidelné srandovní reporty, je to fakt těžký každý týden zajímavě psát o tom, že se sešla parta starejch tlustoprdů naředěných několika běhavejma mlaďochama, co hoďku a půl chodí po tělocvičně, funí, potí se a hádají se o to, kdo koho někam trošku strčil, dají nejaký góly a pak někdo vyhraje, někdo prohraje, teda kromě mě a Máry, my prohrajeme vždycky, něco vypijem v Evropáku a konec). Olaf samozřejmě není tlustý, je spíš jen tak ušlechtile prorostlý a unikátní jako Kobe Beef. Takže jednou a provždy, už nikdy žádný tlustý ortoped….
No, a teď ke hře. Poměrně rychlé rozlosování, já spadnul do žlutého týmu k Márovi, takže výsledek se zdál tak nějak jasný už od začátku. Jak já bych si rád někdy zahrál proti sobě, abych měl vítězství jasné.
U červených nastoupil do brány tlustý ortoped (myslím ten tlustější z těch tlustých ortopedů, ten trošku míň tlustej hrál u nás žlutých) a to bylo pro žluté docela fajn, protože z prvních osmi míčků, na které si šáhnul, byl jeden, co nesl na rozehrávku a sedm si jich vyndal z branky. Pak rozhodl červený kapitán, že jde do brány on a tam se dost činil, musím říct, že tam byl dost nepříjemný a důsledný a naše skore rostlo už mnohem pomaleji. A Olaf chodil na naší polovinu poměrně svižně a šoupnul mi tam pár gólů, Štěpán ovládal jako normálně celou šířku hřiště bez toho, že by musel chodit, Lubo lítal freneticky jak nadrženej leopard ve výběhu říjnejch samic. To naštěstí ukončil Fanda naprosto precizní dělovkou na Lubovo legendární guliska a nekompromisně ho složil k zemi jak malého kolouška v jarní naháňce. A zatímco se snažil Lubo na pokraji mdloby nadechnout, my ostatní jsme si aspoň krapet vydechli a mohli probrat zážitky z posledních týdnů. Ale protože jsme fér a čestný chlapi, tak sme se dohodli, že příště mu dovolíme si je maličko rozhoupat. Teda stejně to moc nepomohlo, chvilka na střídačce a Lubo už zase lítal po palubovce jak Zoro Mstitel. Na druhou stranu, naši kluci hráli fakt slušně, sice párkrát netrefili prázdnou branku, ale zase několikrát pokořili branku plnou, takže cajk. Červeňáčci začali krapet nervóznět, proběhlo tam nějaké taktické pojebávání, maličko stahovali, ale poločas končil nějak jako 7: 4 pro žluté.
V druhé půlce se začalo dost dařit červeným, postupně nás dotáhli a srovnali, my začali bejt asi víc unavený, chybělo tam trošku i toho štěstíčka, takže asi patnáct minut před koncem vedli červený o dva nebo tři góly, a já to začal vidět černě, resp. tak jako vždy. Jeden gól jsme červeným neuznali, když Lubo trefil nějakou tyčku za mými zády, celý náš tým ale vytvořil naprosto přesný geometrický výpočet, podle kterého jsme prokázali absolutní nemožnost toho, aby se míček dostal do branky, Lubo byl sice jedinej, kdo to viděl, jak to bylo, ale poměrně brzy to vzdal. Ale nakonec by to konečný výsledek nezměnilo, a historie se neptá, jak to bylo doopravdy, historie zná jen vítěze.
Z toho, jak všichni makali, se pomalu začala potit i palubovka, a Olaf na ní hodil parádní rybičku a natrhnul si stehno, maličko si pobrečel a poválel po zemi, nám to nevadilo, protože naše síly i dech už dávno byly v šatně a sprše, ale Lubo byl nekompromisní, nechal ho odvalit na střídačku s tím, že dýchá, zbytek se vyřeší až po zápase a ať neprudí, a hrálo se dál.
V poslední čtvrthodince se zase trošku zvedli žlutí, já jsem se začal vytahovat víc ke středu a pálil svoje nepřesné, ale snad trošku důrazné ranky směrem k červeným, jednu si Martin srazil zpod koše do brány, jedna se tam nějak prokulila sama, ale hlavně jsem trefoval živé cíle. A podle pravidla padni komu padni jsem to spravedlivě dělil mezi spoluhráče a protihráče, Náměstek je ještě mladý chlapec a přesnou střelu na komoru ustál jen s malým zakolísáním a tichým zaskučením, ale Štěpána, který přeci jen při své výšce konstrukčního modelu Eifelovky má stabilitu horší, tak toho jsem složil k zemi jak žirafu na poušti Gobi. Je to s těma mejma střelama stejný jak s mojí poslední pistolí, ráži má sice nejsilnější, co se dá legálně koupit, a když jsem jí přihlašoval, tak se policajti smáli, jestli na procházce se psem na Rolavě očekávám útok nosorožce, protože na ledního medvěda a nebo hrocha stačí ráže poloviční. Ale stejně by mě ten nosorožec rozdupal, a já bych před tím skolil celou mateřskou školku i s vychovatelkou, uklízečkou i kuchařkou na druhým konci města, protože ta přesnost tam prostě není.
Takže nakonec jsme srovnali a začal to být boj na život a na smrt, Lubo zapomněl na ireverzibilní zhmožděniny svého moudí a držel se pozice míče, ať byl kdekoliv, dokázal napadat všechny naše hráče v jeden moment, prostřelil Márovi a mě v zákrytu míč škvírou mezi nohama velikosti mexického dolaru přesně do brány, Štěpán dával nekompromisní střely, Tomáš si mě zkušeně položil v bráně a přehodil mě srandovním obloučkem, a Olaf měl pocit, že červený hrajou strašně líně, nedůsledně a pomalu a vrhnul se znova do boje, načež se záhy ozvalo jemné prasknutí a šel znova k zemi, tentokrát se válel dýl a křičel ještě usilovněji, prý si utrhnul nějaký hamspring. To sice nevím co je, jestli něco k jídlu nebo tak, ale už si nezahrál a my to nakonec dotáhli na krásných 16:14 pro žluté a přepsali dějiny – žlutý dres, já, Mára a vítězství. Nádhera, paráda, a asi už tam přestanu chodit, abych si to už nepokazil.
Pak zase odjezd do Evropáku, kde bylo poměrně málo hrajících, ale dorazilo několik nehrajících, mluvilo se tak nějak obecně o všem, výjimečně se moc neprobíral proběhlý zápas, protože Olaf prohrál. A ze samé radosti, že se zranil a nebude se muset jebat někam do tramtárie běhat v mrazu jak truhlík na běžkách sto kiláků do kopce, tak polil Máru komplet celého pivem. A protože se nejmenuje ten tlustější z těch tlustých ortopedů ale Olaf, tak platil piva. Teda aspoň doufám, protože jinak dlužím Evropáku dvě pomela a mohl by zkrachovat.
Góly:
Štěpán, Fanda 6
Mára 5
Někdo (asi Olaf) 4
Náměstek, Lubo 3
Mlátička (jako já) 2
Tomáš 1
Michal, Koumes – 0, aspoň jsem teda nic nenašel, event. to reklamujte
No a ještě report číslo 16 a 17 :
17 je snadný, protože jarňáky a počet bodů nula.
16 je ještě snažší, protože si už nic nepamatuju, nevím kdo s kým hrál, kdo dal kolik gólů, ani skóre, jen vím, že můj tým byl tým spíše outsiderů (protože já16 a 17)), ale překvapivě skoro celou dobu vedl, soupeř postupně stahoval až stáhnul a přetáhnul a vyhrál, takže vcelku na prd a není důvod si to pamatovat.
Akorát vím, že mě Míša trefil do oka jen jednou a to ještě mírně, dvě jeho střely jsem vyrazil a dal mi jen jeden gól. Ale bylo by to asi o dost horší, kdyby nehrál se mnou, ale byl by můj soupeř. A pak si ještě pamatuju, jak se Sršáň rozohnil jak kdyby zasunul do sršního hnízda a řval a nadával a trval na trestním střílení do prázdné brány kvůli tomu, že jsem ho snad nějak jemně ťuknul do florbalky nebo co, ale to je snad jako normální, ne ? Stejně je jasný, že než mejma okoralejma senilníma neuronoma projde informace z oka do mozku a následně příkaz z mozku k rukám, tak už je většina hráčů v šatně a někteří v Evropáku, tak je zbytečné mě peskovat za nějakou tu nepřesnost.
Tak jestli někdo víte, kdo s kým hrál, skore a počty gólů, tak to sem dopište.
Mlátička