Takže jedno z předposledních floček, pro některé už poslední navždy. Tak, jak to na jaře bývá, sešlo se nás zase kriticky málo, dopadlo to tak, jak to po rozlosování vypadalo, takže není nic moc co psát, tak se s tím nebudu moc srát.
Navíc není moc, z čeho si dělat srandu, tlustej ortoped zhubnul a ze sebe mě to už nebaví, je to už fakt spíš k pláči. Že je třináctýho špatný datum se ukázalo opravdu naplno. Po minulém zápase, kde se mi povedl historický výkon v jednom zápase prohrát dvakrát, jsem myslel, že horší to už nemůže být, ale já se umím překonat. Všechno rozhodlo vlastně už rozlosování, kapitáni Sršáň a Fanda, to by ještě šlo, ale Sršáň si místo pragmatické volby opravdových hráčů vybral spíše srdíčkem kamarády, a navíc jsem jim jako pátý zůstal já, takže průser. Takže když se u červených sešli na začátku dva běhavci Fanda a Náměstek, tak bylo vymalováno. Pak už se jen Olaf na lavičce hlasitě modlil, aby nespadnul ke svým, tedy do seniorního klubu budoucích chodců o hůlkách, a když si ho mlaďoši zvolili k sobě, slavil tak intenzivně, jako by už bylo po vítězném zápase. Což už vlastně i bylo.
Červení – kap. Fanda, brankář Olaf, útok a obrana Náměstek s Tomášem
Žlutí – kap. Sršáň, brankář na prvních pár minut do doby, než to sám vzdal Mlátička, potom výrazně lepší Michal, útok Jarda, útok?obrana? Dykot
Vypadalo to fakt hodně blbě, ale ve skutečnosti to bylo ještě mnohem horší. Hned od začátku tam začali červení běžci kroužit jak vrtulníky u Bachmutu, Olaf si spokojeně postával v brance, chatoval na sociálních sítích, fotil si selfíčka a chvilkama si zdřímnul, u nás byla marná snaha se alespoň dotknout míčku. Teda kromě mě, já se ho dotýkal poměrně často, vždycky, když jsem si dával vlastní gól. Během prvních pěti minut jsem si dal dva nastřelené vlastní góly, Olaf tvrdil, že osm, ale to je blbost. A byly to takový ty nastřelený do nohy nebo ruky, co s nima člověk moc neudělá, ale na to, aby byl za dementa, to bohatě stačí. No, a když jsem tam pak dostal v rychlým sledu několik klasických umatlanců a dovršil jsem to tím, že Dykot, kterýho někdo obtěžoval na půlce u míčku, se rozhodl tu situaci vyřešit tím, že vypálil přihrávku mě do brány, no, a já si to tam samozřejmě poslal, Dykot nechodí často, takže zapomněl, že mi přihrát mírnou ranku je nad má schopnosti zpracování. Takže absolutní dovršení mého debaklu, Olaf dostal hysterický záchvat smíchu, asi deset minut se válel v brance, kopal nožičkama jak brouk hovnivál překulenej na záda a byl absolutně bezbranej, navíc jak zhubnul, tak ho to trošku hormonálně rozhodilo a trošku se hormonálně posunul na úroveň puberťačky těsně před periodou, takže malinko přehrával a dal mi dostatečně dlouhou příležitost si svoji neschopnost opravdu vychutnat. A i když já jsem zvyklej trpět a nevzdávám se brzy, nakonec je to vidět z toho, že jsem měl v životě dvě úředně potvrzené a lékařsky certifikované plně neplodné manželky a mám s nimi tři dcery, ale teď jsem to vzdal a pustil do brány Míšu. Za stavu 7:0 po osmi minutách hry nakonec ani nebylo divu. David navrhoval, že je čas začít hledat viníky, ale to už ani nebylo potřeba. Tím, že jsem potom většinu zbylého zápasu tvrdě makal na střídačce, se situace žlutých trošku otočila, ale ne moc. Stejně jsme moc nestříleli, a když jo, tak blbě, opakovaně jsme netrefovali prázdnou branku, u červených se nějak až moc dobře rozestřílel Náměstek i Tomáš, Fanda se sice tolik netrefoval,i když vlastně docela jo,ale zase to dohnal tradičním tryskem, až se Sršeň dožadoval nového pravidla, že když ho obehraje, tak se musí Fanda zapykat a počítat do deseti, než bude moc zase vyběhnout. Olaf moc nechytal, ne že by nechtěl, ale nějak na něj nic nepřilítlo a když jo, tak jsmne ho přesně trefili a zase nic. U nás se Jarda se Sršněm snažili, Michal chytal, rozehrával i střílel, Dykot chodil jako čert, prý podle aplikace nachodil za hoďku a půl víc než půldruhého km, průměrnou rychlostí až 100m/10min, já hodně fandil, ale nestačio to. Půlka byla nějak jako hodně blbě, v druhé půlce byl cíl dát aspoň deset gólů, což skoro nevyšlo, protože přemotivovaný Náměstek byl ochotný deset minut herní doby věnovat hádání se o neplatnost jasného gólu v době, kdy vedli o 14, ale nakonec jsme to tam dotlačili.I když sledovat Olafa, jak ležérně postává v brance opřený jak u baru po půlnoci, a na naše útoky se ani nepohne a míčky vykopává zlehka nožkou jak baletka, aniž by se jakkoliv jinak pohnul, bylo fakt frustrující. Jak říkal Dykot, kdybys tam v bráně nechal jen svoje boty, tak bysme je stejně trefovali a nedali nic.
Takže závěrečné skóre 24:10 pro červené, a já zase prohrál v početnějším týmu.
Góly :
Náměstek 12
Fanda 6
Tomáš 5
Sršáň, Mlátička, Dykot, Jarda, Míša 2
Olaf 0
Plus pro červené jeden vlastňák Mlátička, asistence Dykot, bez jakéhokoliv kontaktu nějakého žluťáka.
No a pak Evropák, z osmi, co dorazili, bylo sedm řidičů, pak dorazil ještě řidič Krtek a neřidič Itzbina, takže pomela tekly proudem, Dykot z prohry završené Pomelem došel k rozhodnutí, že končit se má na vrcholu a rituálně se rozloučil se svojí letitou legendární kariérou florbalisty a začal brousit hole, ještě před devátou unesl Olafa do Hájecké a tím to tak nějak skončilo. Když jsem dojel domů, zjistil jsem, že se porouchalo jedno auto, co chci prodat, a asi ho už nikdo neopraví, mýmu obytňáku, co už je čtvrt roku v servisu a už jsem ho měl vyzvednout, prasknul celý bok a musí ject na servis do Polska, jestli tam teda už toho čtvrt roku nemaká poctivě v půjčovně, dítě dostalo neštovice, pes se poblil, ale nechcíp, a pivo jsem si zapomněl dát vychladit, prostě bylo to fakt krásný….
Mlátička