FLO No. VI.
Bílí: Mlátička, Olaf, Pan Náměstek, Skeptik, Dykot
Černí: Honza, Sršáň, Koumes, Michal, Lubo (do 19:45)
Tím že se nám na poslední chvíli podařilo ukecat pána co "s bolavou patou má horečku zlatou" - Honzu aby se v džínách a lakýrkách postavil do brány, jsme počet atletů s hokejkou zaokrouhlili na krásně sudých deset kusů. Jak prohlásil Olaf- to jsme museli vyhrát aspoň o třicet! Honza se fakt skoro nehnul a Luba odehnaly z palubovky ve třičtvrtě na osum rodinné povinnosti takže už pak nestřídali.
A začátek tomu odpovídal- rychle jsme vedli až 9:2 (!). Obraz hry ovlivnili hlavně dva proti sobě hrající mistři světa v rychlém běhu s balonkem sem a tam a tam a sem - Lubo a Pan Náměstek, kteří často svými exhibicemi odsoudili zbytek palubovky do role dopravních kuželů. Naše jistota byla v Olafovi, kterýmu tam hlavně v první půlce spadlo naprosto všechno, Skeptik podal standartní výkon, Mlatička supér, Náměstek běhal až se mu blejskala pleš a já se zhodnotim na závěr.
U černých se utrhnul Michal se sedmi gólama, Lubo k nezastavení, Sršáň velmi slušný výkon, Koumes si taky zaskóroval a invalida v bráně byl jistota.
Zajímavej moment byl, když jsme vysokou holí vyrazili míček letící do naší brány, po velký diskuzi jestli nic, nebo, gól nebo nájezd... nakonec Ráďa nájezd nedal, pak zase, že měl přitom Mlátička hokejku v rukou, tak další nájezd a ubrďolenej gól........ Pak moji spoluhráči blahosklonně odpustili nájezd, když Koumes upadnul a my jeli ve dvou na bránu a černí zůstali stát. No prostě pořád jsme vedli, poločas 12:8. Ale ve druhý půlce nám spadnul řetěz, asi půl hodiny jsme neskórovali a černí mohutně dotahovali, vyrovnali, pak zase my odskočili na dva fíky. A pak přišlo moje velké finále- po zápase, kdy jsem vsítil jednu branku a asi dvacetkrát všechno zkurvil, jsem se za stavu 15:14 pro nás v čase 19:58 rozhodl, že si v naší obranný třetině obhodim Míšu o manťák a budu rychlou chůzí sprintovat pryč. Možný by se to i povedlo, kdyby nebyl proti ten zkurvenej zkosenej mantinel u dveří a nádherně to zpětnym odrazem nenamazal Michalovi, kterej měl před sebou volnou dálnici a nemýlil se!!!
Černý začali řvát jako kdyby Marila Příbram skórovala na Nou Kampu, Olaf se rozklepal a dal si hlavu do dlaní, já kopnul hokejku přes celý hřiště a šli jsme do sprch.
V Evropáku jsem musel přes dvě hodiny poslouchat výčitky, cucat k tomu Birela a sledovat jak jsme prohráli ve volejbalu s nějakýma Polákama.
Hospodská účast byla nezvykle slabá, takže oslavence Koumese ten Martin ani nepřišel draho, musel zaplatit asi 5 piv , ale i tak moc děkujem!
Plichta 15:15
7 Olaf
7 Michal
5 Skeptik
4 Lubo
3 Sršáň
2 Pan Náměstek
1 Koumes
1 Dykot
Dykot
To mělo být, a ze začátku také bylo, jasné vražděni neviňátek . Nicméně v půli, kdy jsme vedli o 4 , jsme z nejasného důvodu změnili taktiku a šlo to do kopru. Pořád jsem čekal , že Lubo odejde a tím incelý tým soupeře. Nicméně chyba lávky, Pajda v bráně rozehrával, Věra se snažil a Michal střílel góly. No stejně jsme to měli pod kontrolou do té doby než DYKOT ROZHODL , že to rozhodne 😀