FLO No. XII

První florbal roku 24, No. XII, Einmal ist keinmal :

Červení : kap. Koumes, Jarda, Sršeň, Michal, navrátilec tryskomyš Víťa ( teda v hospodě vypadal spíš na to, že to bude jen taková ta jednorázovka na jednu noc než celoživotní láska a pěkně návrat zpět do domácí náruče bicyklu )
Žlutí : kap. Olaf,Štěpán,Fanda,oslavenec a král střelců, polyglot a miláček davů Dykot, Mlátička

Kluci říkali, že mám napsat report, bo jinak neví, k čemu bych Vám jinak na tom flóčku byl. Ale já psát reporty vítězné neumím, jelikož to je pro mne nová životní situace, s kterou se musím nějak vyrovnat. A nadále platí, že jako jeden z nejstarších hráčů již za hranicí sénia si zase nic nepamatuju, prostě někdo hrál proti někomu, někdo zběsile lítal, někdo běhal, někdo chodil a někdo postával, někdo dal občas gól a pak to skončilo, někdo vyhrál, někdo prohrál, někdo říkal, že to bylo krásný, někdo, že to zase stálo za hovno a příště se na to fakt už může vysrat….

Ale zkusím to.

Kapitáni byli optimista a rozený vůdce Metráček Olaf ( nechci si furt dokola dělat srandu z jeho obezity, ale říkal, že konečně dosáhl 100 kg, tak proto metráček ) a takový nějak zasmušilý Koumes. Olaf vybral  young gun šíleného běžce Fandu a pavoukovitého obra Skeptika a bylo tak nějak rozhodnuto, Koumes vybral starý pušky Míšu a Sršně, pak si Olaf I přes Štěpánovo prosby vybojoval Dykota, jako že má ty narozky, a to netušil, že vybral nejlepšího střelce a hráče zápasu, měsíce I sezóny 24, překvapivě a šokujícně přidal mne jako druhého brankáře ( takže jsem nebyl v draftu poslední, poprvé v sezóně ), u červených Koumes dorozdal polibky smrti Jardovi a letos nevyzkoušenému a tudíž v draftu poslednímu Víťovi.
Opět jsem si říkal Kdy, když né dnes ?, ale se mnou v týmu už nevěřím opravdu ničemu, tak I při vedení o deset gólů tři minuty před koncem jsem měl pořád ještě šílený nervy…
V našem týmu jsme byli dva brankáři, kapitán to vyřešil tak, že jde do brány on a kdyby náhodou dostal gól, s čímž nepočítal, tak se vystřídáme. Buly, míček letí k Jardovi, ten si ho nastaví tak, jak to má rád a pálí do levého růžku, Olaf si sundavá chrániče a já jsi jdu spokojeně odpočívat do branky, to vše v druhé sekundě zápasu. Červený tým byl sice od začátku v roli outsidera, alespoň se mi to tak zdálo, a sami koukali tak nějak odevzdaně a smířeně jako stará dojnice, když jí odpojí od dojícího zařízení a naloží do náklaďáku a vezou na výlet do města, v kterém je útulný masokombinát, ale přesto bylo skóre záhy 2:0 a u mne se začaly objevovat první příznaky mého dráždivého tračníku z hrůzy, že to zase dopadne blbě...Ale pak jsme se tak nějak nadechli, Fanda lítal jako šílenec, Štěpán ovládal celou šíři hřiště jen dosahem svých paží, David začal neskutečně nebezpečně chodit, na druhé straně Víťa sice také dovedl pěkně popoběhnout tak, že při mém astigmatismu se mi občas změnil v čáru, ale tak nějak dost často bez míčku, Sršeň se taky hezky rozchodil, ale Dykot mu v chůzi stačil a krásně ho stínoval, kromě toho to tam mazal ránu po ráně do brány, prostě hrdina a borec. Mě docela několikrát pomohl Jarda, když jsem došel na soupeřovu půlku a Jarda řídil své mužstvo výkřiky Nebude střílet, všichni včetně brankáře ho poslechli a rozestoupili se a mně nezbylo nic jiného, než s tím míčkem dojít až do volné branky.
Olaf úspěšně použil mojí oblíbenou metodiku bouchání hokejkou před soupeřem a medvědí dupání na vystrašení Michala, kdy ho asi pět minut honil kolem jeho branky. Sršeň zase v rámci jednoho útoku zakopnul v plné chůzi o mojí na zemi uloženou nožku a hlavou prorazil stěnu tělocvičny, to ho tak otřáslo, že místo toho, aby jako obvykle řval a reklamoval faul, mlátil hokejkou, odcházel do šatny a požadoval trestní střílení do prázdné brány a vyloučení viníka na deset minut, tak jak malé nevinné koťátko vstal, vzal do ruky míček a snažil se ho donést do naší branky…
Jinak další průběh byl vcelku bez překvapení, my jsme ztrátu rychle dohnali na 2:6, poločas byl 4:8 a tak to pokračovalo až do vítězného konce žlutých. Záhy se začal u červených hledat viník, ale já s nima nehrál, tak nikoho nenašli. V půlce sice zkoušel Olaf nějaké rady směrem ke mně, jako že si mám vybrat hned na začátku akce, jestli útočím na bránu nebo budu přihrávat a to pak po celou akci dodržet, jako by nevěděl, že veškerá moje florbalová činnost je naprosto nahodilý sled pohybů bez jakékoliv myšlenky nebo plánu, gol většinu dám z toho, že někomu přihrávám, naopak když se snažím střílet na bránu, tak někomu přihraju, většinou soupeři, ale naštěstí ho David utnul s tím, že, proboha, vedeme, tak nic neměňte. Naši kluci mi začali blahopřát už asi patnáct minut před koncem zápasu, David říkal, že určitě konečně vyhraji, jen když si to neposeru sám, no, byly to nervy, ale nakonec to dopadlo.
V hospodě nás královsky hostil Dykot, protože měl narozeniny. Kolik mu je neprozradím, protože zaprvý jsem gentleman a u dámy se o věku nemluví, zadruhý tak vysoká čísla neznám a přesně ani nevím, kolikáté jsou, vím jen to, že já tyhle slavil už před řadou let. Vzhledem k tomu, že Olaf I Dykot jedou svoji tradiční povánoční krabičkovou dietu, a jsou to tvrdí chlapci, tak se celou dobu jen prolévali Plzní, nevzali ani smítko do úst a hladově koukali po jedné v tuku z řízku namočené kukuřičce, ale myslím, že jí nakonec nedali. Takže půlka jídla zbyla, já sám sežral celý tác řízků a půroční dieta šla do pekel, ale bylo to krásný. David nás bavil vyprávěním ze své brigády v německé nemocnici, kde dva měsíce vystačil se slovní zásobou Jetzt! a Einmal ist keinmal, Jetzt použil na vysvětlení vrchní sestře, že přesně pochopil její hodinovou instruktáž, co má dělat, a Einmal ist keinmal byla odpověď pro německého důchodce s odúmrtí uší, který žádal v slzách a bolestivých křečích ukončení mytí hlavy a odpadajících uší, ale David byl nekompromisní. Prostě Einmal ist keinmal! Jinak proběhlo jednání organizačního výboru Gadžifestu, řešilo se, jestli tři nebo čtyři kapely, namitky, že to bude drahé smetl ze stolu filantrop a Hájecký miliardář, podnikatel roku Olaf s tím, že peníze nejsou problém a sponzor se vždycky sežene, bije se při tom v hruď. Výběr kapel byl složitější, vyvážit to tak, aby tam bylo něco pro uspokojení Gadžíkova vkusu, aby se za nás tam nahoře nemusel stydět, a zároveň I něco, co se podobá hudbě a něco, co se bude líbit maminám, je složité. Ale výsledná jemně vyvážená kombinace Brutal Anal Attack a Kroky Františka Janečka bude takové hezké pohlazení po srdíčku a dušičce.

Králem zápasu byl po právu vyhlášen Dykot, já jsem se stal jedním z pěti nejlepších hráčů sezóny 24 a jednoznačně nejlepším střelcem mezi brankáři, tak to bylo moc hezké.

Skóre : červení/žlutí 10/23
Góly:
Dykot: 9
Jarda: 5
Koumes: 1
Štěpán: 4  
Mlátička: 3
Fanda: 2
Michal:  asi nic ? 
Olaf: asi 5
Sršeň : asi 2
Víťa : asi 1
Ty počty gólů nejsou úplně přesný, nějak to nemůžu z fotky dopočítat, navíc mě to ani moc nebaví, důležitý je, že já dal tři !, nesrovnalosti event. reklamujte u hlavního statistika a správce