FLO No. XIV

14. fločko. Ideální stav, sudý počet hráčů, akorát 4 na 4 bez střídání, takže dřina. Kapitáni Michal a Martin.

Už rozlosování napovídalo o rovnocenném klání obou mužstev. Žlutí: Skeptik, Mára, Jarda a Michal Na na druhé straně, vítězný tým červený: Lubo, Sršáň, Martin a já.

Hned v úvodu při losování došlo k nepříjemné situaci. Sršáň byl mezi posledníma!!! Tuhle trapnou situaci komentoval slovy: „Tak já mám nejvíc výher, nejvíc gólů a nahrávek, o všechno se starám a oni si mě nevyberou mezi prvními?“

Po tomto lehkém extempore jsme zahájili hru a začalo se ukazovat, že ani jeden mančaft to nebude mít lehké, hra byla opravdu vyrovnaná. Na naší straně vyčníval Lubo svým vířivým pohybem po celé tělocvičně. Na druhé straně byl k neudržení Mára, který prokazoval excelentní techniku hole a ohromný přehled ve hře. Dvakrát mi prostrčil míček mezi nohama po krásném blafáku a myslím, že dvakrát vymetl pavouky z rohu branky. První poločas se červení nemohli tolik prosadit, žlutým skvěle fungoval obranný prstenec. Štěpán, Jarda a Michal skvěle bránili, když k tomu přičtu Márovo potenci v zakončení, poločas vyhrávají žlutí poměrem 6:4. Červení mají v útoku Luba a nejlepšího střelce Sršáně a pouze 4 branky za poločas, katastrofa.

Do druhé půle jsme si u červených řekli pár slov k taktice a misky vah se začaly pomalu překlápět na naši stranu. Během pár minut bylo vyrovnáno a náš červený parní stroj jel dál plnou parou. Jedna akce střídala druhou. Občas jsme malinko polevili a dostali se pod tlak skvěle kombinujících žlutých.

Asi patnáct minut do konce zápasu si červení byli natolik jisti svým vítězstvím, že jsme nepochopitelně přestali hrát a žlutí vycítili svoji šanci. Během několika minut se začali dotahovat. Jedna akce střídala druhou, padal jeden gól za druhým a bylo na čase, aby nás Lubo začal trochu jebat, než to celé prosereme. To se také stalo, minutu před koncem žlutí vyrovnali a kurva… Martin na polovině zpytuje svědomí, že nechal žluté na půlce hřiště svým nedůrazem projít k naší brance, Sršáň leží vedle levé tyče v kyslíkovym dluhu, já se červenám, protože jsem taky mohl gólu zabránit, ale nestalo se. Žlutí propadli eufórii a radují se jak malí kluci. V tom Lubo zavelí: „Do riti, chlapci… No tak, poďme hrať. Zostáva ešte minúta.“ Sršáň vyskočil, Martin se nadechl a vrhli jsme se do útoku. Trochu jsme využili radujících se soupeřů a 20 vteřin před koncem jsme rozhodli o naší zasloužené výhře! UF!

V Evropáku na nás čekalo překvapení, Míra Kdovíjak nás pohostil řízečky, tlačenkou a pizzou, nakonec zaplatil i pivka a my se s plnými břichy a s pocitem krásného zápasu odebrali domů.

Ještě jednou, Míro, moc děkujeme a slíbenou písničku k narozeninám zabékáme na kolech…

Honza Gazza