FLO č. VIII
Žlutí : kapt. Jarda, Tlouštík ortoped 1, Tlouštík ortoped 2, chvilku Tomáš, Mlátička
Červení : kapt. Michal, Lubo, Sršáň, Náměstek, Koumes
Když tak koukám na soupisku hráčů, vlastně už není potřeba ani nic dalšího psát, dopadlo to přesně tak, jak to vypadá.
Jinak napíšu krátký stručný smutný report, protože to asi nikdo jinej neudělá. Ale nepamatuji si vůbec nic kromě obrovského pocitu zmaru, ani tím složením týmů si nejsem úplně jist, skóre si nepamatuju, natož počty gólů. Nepamatoval bych si to ani normálně, ale tentokrát jsem hned po zápase odjel na pedofilku na Krtkovu chalupu. A kombinace zapadlého obytňáku, který po třech dnech vyprostil až traktor – naštěstí Krtkova rodina disponuje prakticky vším, co si člověk dovede představit – čtyřdenního maratonu pití podivných jihočeských pivních nápojů a sledování podivných filmů z Krtkovo filmotéky, kde jsem neznal ani většinu věcí, které se tam odehrávaly, ani většinu zvířátek a lidských ras, které tam účinkovaly, ani různých fyzických postižení a nemocí, které většinou měly. K tomu otrava vepřovým tukem a uzeninami, přibrání 4 kilogramů tuku do mého podkoží, no a ze zápasu nevím vůbec nic.
Takže stručně, stálo to dost za hovno. Rozhodl už první los, kdy si Michal vybral Luba. Jarda se pokusil nepříznivou situaci zvrátit odvážnou volbou týmu, tak si vybral tři brankáře a do útoku Tomáše, který tam nebyl. Odvážnému štěstí přeje, ale tentokrát to tak nebylo. Můj draft postoupil na vyšší úroveň, kdy mne samozřejmě předběhli všichni hráči, kteří vůbec nepřišli, ale navíc si mne ani potom nikdo nevybral a musel jsem se tiše nenápadně vloudit do týmu, na který jsem zbyl.
Hra byla taková, jak se dalo předpokládat, červení tam nandali několik gólů pro rozjezd, Mára přišel se svým oblíbeným „Musíme udělat změnu“, kdy upřeně hledí mým směrem, asi ve třicáté vteřině zápasu, potom na chvilku červení zaspali a nechali nás nadechnou až téměř ke srovnání, velice brzy to ale zase dohnali, ze žlutých vyzařovala čím dál větší rezignace, červení se často z útoku vrátili, protože jim přišel málo elegantní a zopakovali si ho v hezčím provedení, než dali gól. Já dostal přesně mířený úder na dva mé nejdůležitější orgány – na pravé oko, které mi umožňuje pracovat, a na levé varle, které mi způsobuje, že musím pracovat mnohem víc a častěji než bych chtěl. Ke konci zápasu přišel Tomáš a při pohledu na tým, kam spadl, vypadal opravdu jako ten legendární Nevěřící Tomáš. Nejhezčí gól dal Sršáň, když vypálil z místa metr za brankou a naprosto přesně trefil bránu do horního růžku. Sice svojí, ale moc hezky. A protože letěl míček metr kolem mě, tak si tu branku počítám pro sebe. Naši útočící brankáři vyrazili několikrát do útoku s přihrávkami přes celou šířku hřiště, bohužel ale většinou tak zaběhli až za soupeřovu bránu, párkrát se nepovedlo trefit prázdnou bránu, Jarda zkoušel kapitánsky vést hlavně mě, ale rady Hraj to rychlejc, si neskutečně pomalej, mi nijak nepomohly, já to fakt nedělám naschvál.
Skóre nevím, ale byl to průser, rozdíl deset a víc, kdo dal kolik gólu taky nevím, já dal dva, jeden skutečný a jeden sršňogól.
V hospodě se to zase tak nějak probralo, zjistilo se, kdo to všem ostatním zmrvil, rozhodlo se, že pozdní příchod znamená vyndat kilečko z mošničky do fondu, bohužel zrovna příště přijdu pozdě já, piva a pomela zaplatil Michal, protože je to Michal nebo proto, že se někdy narodil, tentokrát platil všechny piva, protože z nějakého důvodu Olaf netrval na tom, že vítězná piva musí zaplati ti nevítězní.
A příště musí report napsat někdo, kdo vyhrál, aby byl trošku veselejší. Nemyslím někdo, kdo vyhrál aktuální zápas, myslím někdo, kdo už někdy vyhrál, ne jako já….
Mlátička