HADÍ HORA

Konečně se udělalo to správné karlovarské počasí, šero jak v Mordoru, zkapalněnej hnus, teploty někde mezi 32 - 40 stupni Fahrenheita, prostě čas na naší bizarní projížďku Krušnohořím. V Kuldovně je příjemně zavlaženo koksem v Petrách, na stole voní česnekový bok, uzený sýr a preclíky, v lednici se chladí Ratar, a postupně se trousí další a další postavy navlečené do spousty slušivých funkčních i nefunkčních spodků a svršků. Někdy mezi půl jednou a jednou vyráží nadržené třinácti (nebo dvanácti) hlavé chrtí stádo na Ostrov. Nad Subterou se náhle zázračně otepluje a pomalu odhodlaně stoupáme k rozcestí Pod Kozím vrchem, kde děláme fatální chybu a sedáme na lep Burákovi a jeho tvrzení že doleva po modrý to bude rozčvachtaný a moc do kopce a vůbec, a tak pokračujeme na Suchou, u hřiště doprava nahoru a loukou na které dosahujeme rosného bodu a po zbytek výletu se prodíráme Cumulonimbem přecházejícím v Nimbostratus, vlhko ze všech stran i zespoda, Burák mi nadšeně vypráví, že je to jak v povídce Dlouhý déšť od Bradburyho o Venušanech, dál na Pašeráckou, jede se mi výborně- nojo kurva vždyť mám to elektrokolo! No, doleva nekonečná kalvárie s táhlýma stoupákáma, v zadní části pelotonu to začíná brblat, ale to už odbočujeme doleva po červený směr Unruhe, konečně louže, kořeny a sračky, u odbočky na sjezd doleva přicházíme o Kuldu a Víťu, kteří se jak Hanč s Vrbatou ztrácejí ve vánici, ale jak velí Olaf "v týhle vejšce každej sám za sebe" valíme dál, abychom se s nimi ve zdraví setkali na žlutý nad Jahodovkou! Pak už jenom kousek na Hadí horu, výhled tradičně dechberoucí - jako Gusta Anděl na Lomnickym štítě, Filip vykopává flašku hruškovice z kořeniště Pupkaního Smrku a z Víťovo podezřele narvanýho baťohu se rodí pět kilo tlačenky s cibulí a octem a hájeckej chleba. Nezbytné vrcholové foto, pak někdo zahlásí „přece tu poloprázdnou flašku nebudem zase zakopávat“ a od tý doby začínám mít trošku výpadky. Asi polovina Pupkanů to otáčí k domovům, my pokračujem na Božák, kotvíme v legračnim Bistru s legrační děvčicou za legračnim pultem polepenym legračníma hláškama, pak se ubytováváme v óóóbrovský haciendě U Buráků a vyrážíme do Sklípku. Vím, že Burák řval a hrál na kytaru, Zbyňa řval a hrál na flašinet, já řval a mlátil do Cajonu, něco jsme jedli, něco jsme pili, pak mám světlou chvilku, jak nám po půlnoci Filip vaří nějaký kuřecí s okurkama a ukládá nás do postýlek. Ještě stojí za zmínku, jak jdem ráno do legračního Bistra na kafčo a vajíčkovou pomazánku a cestou domu si Burák najde skupinku dětí, natlačí je do kouta, aby nemohly zdrhnout a s kloboukem na hlavě a kytárou na krku na ně řve, že rodiče chtěli, aby byl doktorem práv, ale on radši pase krávy, až se z toho rozbrečely...

Bylo to hezký, příští rok bych ještě 2-3 týdny počkal na ještě hnusnější počasí.

Dykot