Na pátek 15. 11. byl trošku netradičně naplánován sezónu ukončující výjezd na Hadí horu spojený s kolaudací nové Olafovo chatky Dřevomorka a připomenutí Gadžiho 50, kterou by příští týden slavil. Původní sobotní termín totiž kolidoval s Hájeckým plesem v nově otevřeném kulturáku a s Burákovo Bloudem. Pátek se tak podepsal na trošku slabší účasti, i když příště prosím o uvěřitelnější omluvenky - jakože doktor sloužící v pátek ve 2? A teď tu o červené karkulce.... No každopádně se nás ve Žďáru u Subterry sešlo devět borců připravených zdolat necelou tisícovku vysokou horu. Nemilým překvapením bylo nefunkční bistro, které je definitivně zavřené a je k pronájmu. Takže bez osvěžení jsem začali stoupat, po chvíli nás dojel Mára a na rozcestí Pod Kozím vrchem na nás čekal Seb. Po modré jsme sjeli na Panoramu a následně po žluté jsme pelášili k bývalému dolu Bratrství. Vzhledem k časové tísni jsme snad jen dvakrát zastavili na tekutý dopink a pomalu se vydrápali od Jáchymovské sjezdovky k Moseru, odkud už to bylo jen co by 1400 m kamenem dohodil k prvnímu cíli cesty. Na Hadí hoře jsem v tuto roční a denní dobu byli nepřekvapivě sami, tak nás nikdo nerušil v občerstvování. Z báglů se začaly vybalovat klobásky, sýry, slané listové štrůdly, ale hlavně Víťa z baťohu velikosti na paragliding vyklopil nejméně dvě tři kila tlačenky s cibulí a octem. Z utajeného místa se vykopaly uleželé kořalky a během vzpomínání na Gadžiho zatím Kulda vyměnil pamětní "Géčko", protože původní neustálo krušnohorské podnebí a začalo podléhat korozi. Teplota těsně nad nulou a nezastavitelný čas nás donutily hodit na sebe vše, co se podobalo oblečení a vyrazit po žluté směrem Jahodovka, těsně před ní odbočit a po žluté úvozem dojet na Božák a rovnou zakotvit v restauraci Hranice. Po rozmrznutí, nějakých pivech a jídlu jsme chvilku přemýšleli, že zůstaneme na promítání filmu o Marošim "Ten, co slaví každý den" a následnou živou hudbu. Ale stačil jeden pohled do Kuldovo smutných laních očí, který měl neoprávněný strach, že jeho řemeslné pivo chladící se již u chaty přijde vniveč. Nekalé myšlenky byly zažehnány, opět jsem se na sebe naházeli hadry a přejeli k Olafovo znovuzrozené Dřevomorce, která vstala jak Fénix z popela. Ostřížím zrakem jsme zhodnotili proběhlou rekonstrukci a hlavně nás uchvátilo tesařské umění maníka někde od Budějovic. Dorazili další opozdilci a nás čekalo překvapení v podobě přijetí Franty do naší rodiny. Půl litru pupkaního hlenu vymlasknul za minutu a byl náš. My jsme ho podpořili trošku menším obsahem pupkaní laskominy a ofiko zakončili sezónu. Pak už nás Kulda zásobil výborným domácím hájeckým pivem. Pivovarnictví se studuje 5 let na VŠCHT v Praze, ale Kulda to bravurně zvládnul metodou pokus a omyl za rok! Hoši, bylo to krásné!
Zdar Capouš
