Je tomu dávno pryč, kdy několik pupkanů oslavilo dohromady 140 let. Jeden tenkrát začal hledat míč, druhý volant a třetí trsátko. Nakonec se vyjelo z Úlu kolem hřiště k fungl novému železničnímu viaduktu (japonci takové stavěli na konci první světové války), pak směr Podlesí, lesem Velas u Páji, kde jsme byli v sedm večer prvními zákazníky toho dne (tam se odpojila skupinka, která tím dopřála každému zůstavšímu o škopek navíc) a pak už jen kolem výsypky litvínovské chemičky přes kořenovku a vyhlídkovou skalku nad Sadovem zase zpět do Bistra. Tam jsme dostali pod nos skvělý klobásoguláš od Lucky a nakonec došlo i na staré profláklé kytarosongy. To všechno už je ale dávno…
Na dnešní vyjížďku nás z té početné asi pětadvacetičlenné rodiny dorazilo šest a začal se psát poslední příběh pupkaních vyjížděk v roce 2021. Jak by řekl Emmanuel Macron, Gerard Depardieu, nebo třeba Duc Beige - "la tradition doit être“ - vyrazili jsme na světoznámý bulvár Champs-Élysées - tedy kanál mezi dolním a horním Lesovem kde jsme řádně oslavili, že všechny ty vyjížďky měly šťastný konec, polkli nějaké ty bublinky a vydali se už hodně krátkou trasou kolem hájecké obory, prakticky nejetelným sjezdem, pak zpět k liščí díře pěšinkou a trejlíkem už skoro za tmy zpět do úlu.
Škrtli jsme tím v kalendáři další pupkaní rok, který stejně jako ten 2020 začal zákazem se vůbec vidět. Jezdili jsme ve dvojicích a končili na tajňnáka v Kuldovně. Rok, kdy chcalo víc, než ty roky předchozí a kdy jsme ještě v květnu uvažovali o flóčku. Rok kdy nám na Smrku házeli dlouhý a tlustý klacky pod nohy a bylo jim to stejně prd platný a nám jedno.. Rok, kdy na kolováku měli všichni vodu po kolena, jenom Seb po kokot.. Rok, kdy to zabalil Ondra Matějíček (…). Rok, kdy si Dykot snad konečně po té spoustě pokusů vybral kolo, které mu bude vyhovovat aspoň dva roky. A taky rok, kdy se (zatím) nejelo do pivovaru.
Bylo to zas krásný!
ViV.