KOZODOJ a VOLEJBAL

Účast tuto středu vysloveně slabá- pět kousků, večer žiletkář Jéňa a Kulda v montérkách na závěr jako bonus. Zřejmě za to mohla ocelová obloha těhotná deštěm, někdo leze v Alpách po hromosvodech, někdo se odstěhoval do Ostravy, někdo si zajel na Slovač na svatbu někam na Luník IX, a Někdo na nás sere i když jeho plně nabité elektropéro v barvě Kawasaki zelená nervózně podupává ve stáji...

Prostě na startu U Sršáně Skeptik, Koumes, Mára, Itsbina a já. Ráďa založil hezkou tradici obložených sýrovosalámových mís na Pupkaním stole, Plzeň střídal Osek (nebo Úštek...?) a vyrazili jsme. Přes Dalovickej park a teplárnu Bohaticema a pak terénkem na Růžák, Sedlec, Čankov, pod Bílou skálou a pak doleva loukama a sjezdíkem na Kozodoj a pak s plížící se tmou zbaběle cyklostezkama zpátky do úlu. Podél Ohře si zřejmě miliardy jepic uvědomilo, že mají jednu z posledních letošních šancí si zamrdat, takže mušky na dresech následovaly mušky v očích, mušky v ústech, mušky v uších, mušky na muškách... V Bistru se už v televizi chystalo hlavní večerní představení s Olafem v hlavní roli, a několika volejbalistama ve vedlejších rolích. Slavně jsme prohráli 0:3, ale vždycky když se v záběru mihnul pohublý lékař sahajícím ostatním sportovcům do pasu, krásně jsme si zařvali "Hele Oldááá!!!" Kouč našeho národního mužstva zřejmě neslyšel naše rady ať zmate všechny ty Šterny a Kozomrdniky nasazením Olafa na post libera ve třetím setu, takže to dopadlo jak to dopadlo. Ráďa nosil pizzy a pivo, dorazil Jéňa a nakonec i Kulda a po půl devátý jsme se postupně odtrousili k domovům.

Dykot