Krudum

Po třech týdnech jsme se opět sešli v základní bezstartovní sestavě (já, Burák a Vítek) a i potřetí jsme jeli s jiným parťákem, tentokrát se k nám přidal Honza Drahoš. Cílem měl být Horní Slavkov s tím, že se tam rozhodneme kam dál. Vzali jsme to přes Tuhnice, nad Arénou a začali stoupat po Tuhnické cestě, v půlce jsme odbočili vlevo a lesní pěšinou vystoupali k Linhartu. Sjeli jsme k hlavní silnici a k nádraží K. Vary – Březová, kde jsme se rozhodovali, jestli vystoupat po panoramatické cestě na přehradou. Nakonec jsme zvolili zkratku do brdku a vydrápali se na zelenou, projeli jsme kolem Hájenky a Moučných pytlů a po asfaltu dojeli kolem bývalého popraviště do Slavkova. Tady jsme poměrně dlouho hledali hospodu, až jsme našli rovnou dvě, konkurenční vedle sebe. V hospodách byla snad půlka Slavkova (nebo spíše Hornoslavkovaček – slečen a maminek, až některým pupkánkům vypadávaly voči z ďůlků… ) Po výborné Plzniččce (Plzničkách) jsme se rozhodli ještě přece jenom pokračovat na Krudum, odkud měl být Burákem slíbený neotřelý sjezd k Lokti. Převýšení k rozhledně přes 250 m uteklo jako voda (někdy jako hodně líná voda) a za půl hodiny jsme byli na vrcholu. Kola jsme nechali odvážně napospas nenechavcům a po asi 150 schodech vyšplhali vzhůru. Shodli jsme se, že je odtud asi nejhezčí výhled z rozhleden široko daleko. Čas nás ale tlačí, zamáčkneme romantickou slzu, seběhneme dolů k bajkům, které překvapivě nikdo nechtěl a poměrně prudkým sjezdem po žluté sjedeme ke zbytkům kostela sv. Mikuláše (na mé pětistupňové škále byl sjezd tak za 4, pěšmo jsem musel jít cca 2 x 50 m :-). Projedeme samoty Nadlesí a Dvory a slibovaným sjezdíkem po zelené spadli do Lokte (v lesním šeru jsem už úplný prd viděl, tak jsem zavřel oči úplně, sevřel půlky, aby něco nevypadlo a s velkým odstupem jsem doháněl kluky). V Lokti jsme přejeli řeku a třicítkou to valili ke Svatoškám, bohužel naše strojové tempo odnesl kosák, který nestačil vzlétnout a Burák ho nechtěně ale nekompromisně zaválcoval do šotoliny. V poklidu jsme pak už dorazili do stánku pod skálou v Tašovicích, kde jsem výpravu po asi 45 km zakončili Plzní.

Zdar Capouš