KŠANDY A DABL

Včera bylo spousta možností kam nejet, ale taky kam jet. Nikdo se nedal zmást mými překotnými změnami tras a časů startu a většina dorazila v tradiční hodinu do Bistra. Ale ve čtveřici jsme se hecli a vyrazili o něco dříve (u mě s Jardou to spíš než hec byla prostě žízeň :-).  Původní záměr vyrazit směr Krušky jsme na startu z pochopitelných důvodů (no vracet se zpátky do Ostrova se nechtělo ani mně) smetli pod stůl, na kterém se leskly orošené krýgle a po dopití jsme se vydali směr Drahovice. Na lávce u prádelny jsme ještě otočili do našeho směru Vítka a v sestavě Jarda, Mára, Štěpán, Vítek a já se vydali vstříc novým cestám a pěšinkám. Hned u hřbitova si převzal trasérství Vítek a byla to skvělá volba. Jelo se lesem až na Hůrky, pak na Olšovky, dál lesem na Andělku, pak lesem na Telenec, z Telence lesem… No prostě furt lesem a těším se, až se mi dobijí garminy, abych se podíval, kudy jsme se to vlastně motali.. Trasér několikrát použil slovo kšanda, což zpravidla byla výrazně delší cesta, obvykle přes jeden až dva brody a nahoru dolů. Ale bylo to fakt pěkný! Na jednom z brodů jsme si všichni vyráchali nohy, někteří jen jednu, to byli ti šťastnější, co si šlápli, někteří obě, to byli ti, kteří to sice projeli, ale za cenu toho, že jim ta stříkající voda nacákala všude... Celou dobu nám Vítek sliboval studánku, pivo a koupačku. Po tom brodíku jsem úplně neměl potřebu jít do vody, ale najednou jsem sám sebe překvapil a i s podobně váhajícím Jardou do přehrady na potoce Javorná vlezl. Voda byla velmi osvěžující a odpověď na otázku, jestli mi to udělalo, nebo neudělalo dobře na … no však víte na co, tak na to teda zrovna moc ne :-) Cestou jsme doplnili vodu u slibované studánky a pak vyhodnotili, že můžeme pít bůhvíjaký pivo na Pile, nebo dát ještě jednu šanci Sršňovi, kam Štěpán objednal i famózní večeři. Přes Kolovou, kolem Vítkovky a skrz Hůrky jsme dojeli až ke Gogolově chatě, kde jsme se potkali s další částí bajkující rodiny a kde začínal parádní technický a taky závěrečný sjezd včerejšího odpoledne, který končí tam, kde to celé začalo, u hřbitova v Drahovicích (kdyby se někdo vykosil, měl by to aspoň blízko..).  

Večer v Bistru byl dokonalej a užili si ho všichni, krom těch kdysi dávno slečen, které se po prvním „štěééépáán má narozeniny“ zvedly a odešly tak svižně, že ani nevím, jestli platily.. Nejvíc si ho ale užil Dykot, který se hned u druhého doubleburgeru a třetího pytlíku chipsů začal zbavovat nepatrného rozkolísání hladiny cukru, které pocítil nejvíce Olaf... :-) À propós Olaf a doubleburger.. To co Dykot dokáže při jídle v rychlosti, to Olaf hravě dožene objemem jídla, který se mu naráz vejde do toho jeho hangáru. Ale i Olaf se včera při pohledu na ten burger zarazil a hodil řečnickou otázku „jak se tohle žere?“ :-)

Skeptikovi velký dík!!! Bistro se tím rázem dostalo na gastronautický seznam Pavla Maurera, do TripAdvisoru a začalo usilovat o Michelinskou hvězdu! :-)

Že  měl včera úplně kulatý kulatiny Itzbyna, proběhl i ošizený hlen, druhé kolo zpěvu a také vyhlášení, že příští týden to bude středa s tzv. ortopedickou vložkou!

Nabízí se tedy vydat se směrem krušné kopce a tak dávám do placu – start Kozlovna a startovní pivo na mě?

Krásný to bylo!

Víťa