V neděli 8.6. se parta 10 silničních pupkanů (já, Hudec, Olaf, Kulda, Lubo, Víťa a Vítek, Štěpán, Mára, Honza) a jednoho e-bikera Krtka zúčastnila v Bormiu cyklistického masochismu s názvem La Stelvio Santini 2025. Startovné jsem dostal vloni od kluků k padesátinám a konečně po 342 dnech jsem si dárek mohl "aktivovat"
. Na výběr byly celkem tři trasy, které všechny končily v průsmyku Stelvio ve výšce 2750 m n.m. Nejdelší trasa byla okořeněná ještě výstupem na "smrtící" horu Mortirolo, kdy na 11 km nastoupáte skoro 1300 výškových metrů. Předpověď byla příznivá, ráno mělo trošku kapat a pak hned měl vykouknout žlutej mozol. V okamžiku startu v půl 8 se však spustil hodinový lijavec, kdy během 5 minut bylo vše nepromokavé durch. Asi po 50 km byla první občerstvovací stanice, kde teda byl raut hoden italské kuchyni. Bagetky, mini pizzy, sladké koláče, toasty, ovoce, sýry, prosciutto atd. Takže se hezky nakufrovat, ať není hlaďák a vzhůru na Mortirolo. Kopec je to epický, místami byla stěna, že zadní kolo prokluzovalo, ale bylo všemi pokořeno bez ztráty kytičky. Ve sjezdu do údolí se Hudec podruhé narodil, probrzdil ráfek a bouchla mu guma. Ale srdcař se nevzdal, nějakým způsobem se dostal do Bormia, sehnal kolo v půjčovně a Stelvio ještě pokořil. Po dešti už v tu dobu nebyla ani památka a slunce na svazích Stelvia vykouzlilo úsměvy na tvářích Pupkanů, kteří se postupně drápali 21 km dlouhým stoupaním do výšky 2750 m n.m. Nahoře na hoře už se už stačilo jen převléknout do suchého, prásknout do pedálů a sejít se na zakočení na Pasta párty v Bormiu. Hoši, bylo to krásné a zase někdy příště!
. Na výběr byly celkem tři trasy, které všechny končily v průsmyku Stelvio ve výšce 2750 m n.m. Nejdelší trasa byla okořeněná ještě výstupem na "smrtící" horu Mortirolo, kdy na 11 km nastoupáte skoro 1300 výškových metrů. Předpověď byla příznivá, ráno mělo trošku kapat a pak hned měl vykouknout žlutej mozol. V okamžiku startu v půl 8 se však spustil hodinový lijavec, kdy během 5 minut bylo vše nepromokavé durch. Asi po 50 km byla první občerstvovací stanice, kde teda byl raut hoden italské kuchyni. Bagetky, mini pizzy, sladké koláče, toasty, ovoce, sýry, prosciutto atd. Takže se hezky nakufrovat, ať není hlaďák a vzhůru na Mortirolo. Kopec je to epický, místami byla stěna, že zadní kolo prokluzovalo, ale bylo všemi pokořeno bez ztráty kytičky. Ve sjezdu do údolí se Hudec podruhé narodil, probrzdil ráfek a bouchla mu guma. Ale srdcař se nevzdal, nějakým způsobem se dostal do Bormia, sehnal kolo v půjčovně a Stelvio ještě pokořil. Po dešti už v tu dobu nebyla ani památka a slunce na svazích Stelvia vykouzlilo úsměvy na tvářích Pupkanů, kteří se postupně drápali 21 km dlouhým stoupaním do výšky 2750 m n.m. Nahoře na hoře už se už stačilo jen převléknout do suchého, prásknout do pedálů a sejít se na zakočení na Pasta párty v Bormiu. Hoši, bylo to krásné a zase někdy příště!Přesně 14 dní po Stelviu jela parta sedmi silničářů do Praha na L´Etape Czech republic. V sobotu 21. 6. jsme nastoupili na dlouhou trať (140 km s převýšením 2000 m). Já jsem to měl od vás včetně VIP stanu a občerstvení (díky moc!!!), které bylo epické. Všichni jsme to ve vedru dali s prstem v nose. Radost po dojetí do cíle nám zkalila zkalila zpráva o nehodě Vítka, kterého u Nejdku srazila motorka a vrtulník ho musel transportovat do Plzně...
Capouš
