I když Norové slibovali chcaní z nebe, vyrazili jsme na svatého Václava ve dvou autech ve složení Jarda, Vítek, Víťa, Skeptik a já prošmejdit malebná zákoutí Manětínska. Já jsem zároveň využil příležitost vyvenčit svého zbrusu nového celopérového elektromazlíka. Asi dva dny jsem ho pilně nabíjel a v noci mě budily divoké sny o došlé baterce uprostřed strašnýho kopce...
Startovní pivo, nebo vlastně Gambáč, proběhl u Vietnamce před manětínským zámkem, a jedem po červený! Asfalt záhy střídá šotolina, šotolinu bahno a sračky, a bahno a sračky střídají brody říčky Střela. Nohy úplně mokrý po prvních 2 kilometrech, dobrý! U Frantova mlýna otáčíme doleva na žlutou, míjíme urputně pracující hejno Romů elektrifikující tuto bohem zapomenutou krajinu a příjíždíme k vesnici Brdo a napojujeme se na modrou. Tam někde nám Jarda důležitě ukazuje díru do země, snaží se nám nakecat že se tam těžilo zlato, ale všem bylo jasný že se tam maximálně vysral nějakej tůrista... Konečně začínáme taky trochu stoupat, takže zařazuju mód ECO a následně i TOUR, poplácám Kubíka po sedlovce a srdnatě všem ukazuju svá bahnitá záda. Pěšinka je nádherná, panoramatama se to jen hemží a my kotvíme v hospodě U Laury v Rabštejně, která se nám stává útočištěm přesně (dle Garminu) od 1:33:31 až do 2:59:52 času výletu. Hned jak mi kamarádi pomohli snést mého půlmetrákového litinového oře ze schodů, vítá nás trochu víc odrostlé děvče v dirndlu a hrne do nás piva, bramboračku, kachny, guláš, řízek, katův šleh s bramboráčkama, jsme v tak dobrém rozmaru že si dáváme i podezřelou po JARu chutnající Žateckou třináctku abysme to nakonec mohli všechno zazdít turkem a borůvkovym knedlíkem, a když nám nakonec paní domu nalila domácí ořechovici, splnil jsme si svůj dětský sen a nacpal jí čtyři stovky do mezikozního prostoru! Načež začala něco o penězích i za jiným druhem prádla, tak jsme se radši zvedli... Potom po červený, Jarda si nás trochu povodil zajížďkou po cyklostezce do Radotína, já neustále všechny prudil že mám pořád 5 čárek z pěti na baterce, až mi poradili abych si konečně sloupnul tu slídu z displeje. Nějakym kopřivovym pralesem jsme sjeli ke Střele, projeli velkoměsta Luby, Dvorec a Jablonné, trochu zakufrovali a zase se našli a po zelený vystoupali až k objektu s názvem Sklárna, což vypadá jako něco mezi koncentrákem a Černobylem. Ale pak to začalo bejt teda fakt krásný, po žlutý pěšinkama mezi balvanama a jako zlatý hřeb - Viklan! Po silniční vložce po trase Nový Dvůr, Hluboká a Kalec jsme spadli loukama do Černé Hatě, po zelený k Čoubovu mlýnu, po žlutý k Frantovu mlýnu a po stejný červený jako na začátku- brodama, bahnem a sračkama, šotolinou a asfaltem k zámku v Manětíně.
Krááásný to bylo! A zbyly mi 3 čárky z pěti!!!!!
Dykot
