Start a nikoliv cíl byl tentokrát v Pupkaní ulici u Itsbinů v Ostrově. Trasa začala v borovém lese několika lechtivými sjezdíky podél zahrádek a mířila k jednomu mocnému přítoku Bystřice. Zde bylo třeba překonat poetickou lávku zbitou z několika ztrouchnivělých latí a za ní krátké oraniště, které svou měkkosti a vláčností všechny příjemně překvapilo. Potom jsme se houštinou napojili na ostrovskou „kokostezku“. Po ní jsme podél trati pokračovali a napojili jsme se na závodní stezku mladých bikerů, která byla hezky houpavá. Trasér záměrně vedl peloton k středověké lávce. Její historie je totiž mimo jiné zajímavá tím, že přesně před 1 rokem zde Dykot slétl do hluboké propasti. Naštěstí si tenkrát incident vyžádal jen několik vykloubených prstů, které přítomný praktický lékař okamžitě reponoval. Bylo zajímavé sledovat jak „bravurně“ se s touto překážkou letos Dykot vypořádal. Pak jsme pokračovali lesem směrem na Květnovou a zde se na rozcestí U chaty napojila posila pelotonu – Ondra. Poté jsme pokračovali stezkou myslivců mezi poli směrem na vojkovický Špičák. Náhle se před námi rozevřel les a sjížděli jsme stinnou naučnou stezkou nezadržitelně k silnici do Vojkovic. Před hospodou u trati se strhla ostrá hádka a výměna názorů. Nikdo z jezdců se za nic na světě nechtěl ani minutku zdržet. Nakonec ale zvítězila přirozená autorita traséra, který tvrdě, i přes značnou nevoli borců, prosadil odpočinek s pivním mokem. Pak jsme však ztratili jednoho člena pelotonu, který se nechal zlákat Kuldou a Jéňou k nezodpovědnému dobrodružství v pivnici Hubertus. Další cesta nás vedla proti proudu Ohře v blízkosti železniční trati. Tu jsme opustili zajímavým výjezdem s bujnou vegetací a příjemně kluzkými kameny. Po hřebínku nás poté trasér vedl k romantické vyhlídce při vrcholku Nad rybníkem. Zde jsme si pokorně vyslechli jeho místopisné poznámky, když se zasněně zahleděl na protější rozhlednu Bučina. Se slzou v oku každý z nás pokračoval až ke Královské cestě. Po dynamickém sjezdu po zelené následovalo překvapení v podobě bahenní koupele, kterou si všichni náramně pochvalovali. Poté si trasér nabyl e-bike z elektrického ohradníku a následoval poslední výstup na pahorky nad Strání. Potom na modré směrem do Dalovic nebylo již na trase nic zajímavého krom toho, že „v této nadmořské výšce už musel každý za své“. Přivítal nás Ráďa s natočenými půllitry a opulentní večeří s masovou směsí a bramboráčky.
Itsbina