Start na vyjížďku byl po mnoha letech opět u Rožců. Jako první přijel Mára a potom se postupně dostavili všichni borci. Ještě před startem stihli někteří 3 Plzně a to už trasér tušil, že dnes půjde o velmi riskantní a nebezpečný podnik. Rychle se chopil velení a už se uhánělo ke královské cestě a pak po žluté značce do jižního sektoru Ostrova. Krátkou cyklostezkou kolem nádraží jsme se přemístili k zahrádkám a za nimi se prodrali džunglí plnou nástrah a netvorů/hlavně klíšťat/ k singltreku mladých ostrovských bikerů. Dobyli jsme vrchol zvaný Křížek a zde se shromáždili. Doplnili jsme své řady o zpožděné jezdce a vrhli jsme se střemhlav do smrtonosného sjezdu. Již první sjezd silně pocuchal nervy méně zdatným. Trasér však zavelel vyjet znovu strmý sráz/což byl kvitováno s povděkem hlavně od majitelů neelektrických kol/ a nastoupit další krkolomný sjezd. Trasér doporučil všem raději sepsat předčasně závěť a okamžitě online uzavřít životní pojistku, neboť nebylo možné zaručit zachování života žádného z borců. Nato se náhle ztratil Krtek a také Víťa, kteří raději zabloudili. Stejně i favorizovaný borec Vítek opustil skupinu řka, že jde na divadelní představení. Všichni samozřejmě věděli, že ho přemohl strach. Nakonec se prokázala neobyčejná technická vyspělost a morálně volní vlastnosti zbylých členů skupiny při zdolávání všech nebezpečných úseků. Konečně jsme vyrazili do Vojkovic. Po cestě k Boreckému potoku jsme však ještě museli překonat obávanou Dykotovu propast/pamětníci ji též nazývají Jáma vykloubených prstů/. Všichni zaváhali, jen David ji brilantně přelétl bez mrknutí oka. Trasérovi se však do cesty postavila časová tíseň a nátlak oportunistů. On na to však nedbal! Když mu ale náhle začal kvapem ucházet vzduch ze zadního kola, nezbylo než zvolit náhradní trasu do blízké hospody U Čepelíka. Zde se při odpočinku a skvělé Plzni šuškalo, že defekt zadního trasérova kola nebyla náhoda. Po občerstvení jsme bleskem přejeli Ostrov a zamířili Pupkaní cestou kolem Starého koupáku k Rožcům. Zde nás čekal skvělý řízek s bramborovým salátem a zaslouženým plzeňským mokem. Zde už se neudálo nic zajímavého kromě zápisu do Guinessovy knihy rekordů v podobě 6 řízků na talíři a dvou kilogramů vlašského salátu, které spořádal Dykot.
Isbyna