Návrat ke kořenům

Jelikož nějak není čas, shrnu poslední dvě vyjížďky "bezstartovních prudičů" do jednoho reportu.

Ve středu před týdnem se u Mekáče potkali tři bratři v triku (já, Burák a Vítek) a bylo mi jasné, že nepůjde o žádnou spanilou jízdu. Volal ještě Štěpán, že ho máme nabrat u vodáren v Doubí, kam jsme se s klukama přes Tuhnický les  po Jezdecké cestě, kolem Linhartu a sjezdem k hlavní silnici dostali. Pokračovali jsem SOS vesničkou po modré do Svatošek. Přejeli jsme most a hned začali stoupat někam do nebes. Po necelém kilometru jsme najeli na trailovou hřebenovou cestičku a škrábali se směrem k Lokti. Vyšlápli jsme na vyhlídku s názvem Vyhlídka a zjistíc, že po 20 minutové jízdě jsme ujeli vzdušnou čarou cca 300 metrů od svatošského mostu, pokračovali hřebenovkou a sjezdem přes Vildenavu na cyklostezku a ke kempu před Loktem. Jelikož mé sjezdové schopnosti jsou neustále někde na úrovni 5 letého dítěte, tak jsem si samozřejmě pěkně ustlal (ano Lubo, máš pravdu, to železo na klíční kosti ještě opravdu pár roků necháme :-). Srovnal jsem řidítka, skouknul ohnutou patku přehazovačky, vypnul na garminu nouzové SOS odpočítávání a s pomocí Štěpána se došoural do kempu. Dali jsem pivko, já omyl krvavé šrámy a pokračovali k Lokti. Přejeli jsme řeku a morbidním výšlapem stoupali na Kozí vrchy. Kolem Moučných pytlů a hájenky jsme spadli k Březové, kde došlo na osvěžení v přehradě. Pak už jsme výšlapem přes Linhart a kolem Evropáku dorazili k Sršáňovi, kde bylo narváno a museli jsme o Plzně, pizzy a nakládané sýry bojovat. 

Tuto středu jsme se sešli opět skoro ve stejné sestavě, jen Štěpána nahradil Jarda. Vyrazili jsme od Smíchače, kolem hřbitova Turgeněvovou cestou po Třemi křížemi stoupali pod Gétovku, pod ní jsme uhnuli a sjeli na starou Pražskou silnici. Kolem hvězdárny, Vítkovky a dále po modré jsme přes Kolovou dojeli do Pily. Chvilku jsme váhali, jestli nezastavit v osvěžovně, a chvilku počkat, co se vyvrbí z hrozících bouřek. Usoudili jsme, že budeme pokračovat a po asfaltu stoupali k Rybničné. U červeného kříže odbočili do lesa a stoupali k Uhelnému vrchu, odkud Burák sliboval panenský sjezd. Po menším hledání, kdy jsme museli přejet louku s travinami narostlými do výšky řídítek, byl sjezd nalezen a po přebrodění Dražovského potoka jsme pokračovali do Stanovic. Jardovi bohužel luční alergické orgie moc neprospěly a hledal nejkratší asfaltovou cestu do Úlu. Ale Burák ho přesvědčil o opaku a lesní cestou nad přehradou jsme sjeli do Březové. Přejeli silnici a lázeňskými lesy cestou pod Karlem IV. dorazili ke Galerii umění a přes kolonádu valili k Sršáňovi. 

Dovolím si jenom malou poznámku, byť vzhledem k tomu, že jsem služebně nejmladší pupkan, tak asi nemůžu moc vyskakovat :-) Myslím si, že takové trasy mají něco pořád do sebe... Teď ve středu to byla čistá esence biku, prostě návrat ke kořenům, jako když jsem s Vámi začínal. Nějaký kopce, sjezdy, brody, lesy, louky, bloudění, bahno, prostě od všecho něco...Jasný, středy jsou i společenská událost, ale vloni se to už přetavilo do kraťoučkých vyjížděk a škoda nevyužít čas, který si člověk vybojuje, k trochu sportovněji laděným středám... Už radši mlčím :-)

Zdar Capouš