Aloha 🤙
tak je to tam 🤩💪🍾🍺🇨🇿
…..splnění bláznivého snu jednou si proběhnout magickou cilovou rovinkou na slavné Ali‘i Drive s těmi nejlepšími Ironmany na světě …. ta cesta trvala 10 let a rozhodně stála za to….
atmosféra byla neskutečná ….samotný závod byla odměna … počasí celkem milosrdné - sice 29C , ale většinou zataženo
🏊♂️Plavání mi sedlo…. průzračná voda…..na začátku pár klasických kopanců a ran při boji o pozice než se startovní pole natáhlo…..chvilku s námi plavali i delfíni🤩 ( a bohužel i žahavé medúzy).. a nakonec jeden z mých nejlepších časů (bez neoprenu)
🚴♂️kolo prvních 40 km letělo …vítr v zádech… pak chvilkama pověstný hawajský boční vítr a před obrátkou 10 km protivítr jako kráva .. to byl trochu boj …. Nicméně ještě na 100km průměr 32km/h….a pak najednou zeď 🤔….přestalo to jet ačkoliv jsem do toho bušil co to šlo .. fyzicky jsem byl OK…... začali mě všichni předjíždět a padal průměr ( až na konečných 28 km/h)…. myslel jsem, že je to daň za to vedro nebo vichr… až v depu jsem zjistil, že jsem jel na poloprázdném přední kole( pomalý defekt)🙈… to mě trochu psychicky i fyzicky nalomilo
🏃♂️na běh jsem tedy zařadil úsporný režim , protože už bylo jasný že časově to bude bída a stejně se mi vybily hodinky😅( ale kvůli rekordu jsem sem stejně nepřijel) …. cílové 2 km už jsem radostí nevnimal… a finiš line na Ali Drive??? …NEVER FORGET
Mahalo Hawai🙏
Cesta na Havaj
Moje cesta na Havaj za Olafem podpořit ho na poslední vydřenej triatlon začala vcelku dobře. Letadlo letí v šest ráno , jedu v půl druhy abych tam byl včas . Odbavím se a vlezu do letadla, v šest začne pilot tůrovat motory a já z se těším až se za 23 hodin ocitnou na Havaji. V 6:05 přijde hlášení , ze bude let asi o 40 minut opožděný kvůli mlze v cílový destinaci. Kouknu na letenku, v amstru mám skoro dvě hodiny, tak to klapne. V 6:40 přijde další hlášení , ze musíme počkat dalších 35 až 40 minut, tak pojímám podezření, ze se blíží průser. Taky že jo. V amstru jsem měl 3 minuty na přestup , takže je jasný ze letadlo do Seattlu je v prdeli. Jestli tohle vyřizování někdo zažil tak víte jakej je to vopruz. Posílali mě od jedný přepážky ke druhý jen aby se mě zbavili. Po třech hodinách stání ve frontách a dvou pivech se mi podařilo přebukovat let na další den , takže po devíti hodinách v amstru na letišti sedam do letadla do Paříže abych ráno odletěl do LA a pak na Havaj. Noc jsem strávil poklidně v hotelu , ranní taxík byl přesně na osmou v hotelu a teď už mám jen trochu strachu o tašku jestli ty přesuny trefila. Ale to zatím nemám jak zjistit, až v LA.
Jedenáctihodinový let j trochu vyčerpávající , ale s lehkým zpožděním dorazil a po několika kontrolách bezpečnostních a imigračních úředníků jdu k výdeji zavazadel , kde po patnácti minutách vyjede taška , tak si říkám , že o den později, ale přeci jen závod stihnu. Rychle najdu gate, stačím dobít telefon a stojím před branou na boarding a čekám na svoji zónu. Ještě si ten gate fotím aby bylo vidět ceduli Kona a říkám si TEĎ už se nemůže nic stát, za šest hodin vysedám na Havaji.
Že nemůže?!?!
Jdu do brány, týpek pípá lístek a říká počkej, ještě jednou neprošlo to. Neprošlo to ani podruhý, tak mě posílá ke kolegyni a odbavuje dál. Kolegyně pípá taky, pak telefonuje a po několika kurevsky dlouhých minutách mi říká , ze nějaký pokus o bukování tam z amstru byl, ale neprošlo to, takže mám smůlu. Jediný co pro mě muže udělat je, že zavolá do letadla jestli je tam místo, zacvakam letenku a můžu letět. jedno poslední se našlo, vytáhnou kartu a o 216 dolaru lehčí mažu do letadla který na mě naštěstí pár minut počkalo.
Posledních šest hodin uteklo rychle a jdeme na přistání. Tam po devětačtyřicetihodinový cestě potkávám Olafa s Dášou a začínám se těšit na triatlon.
Teď už sedím v amstru na letišti na cestě zpátky , tak do zavíračky hájecký hospody už snad budu doma.
Kulda
