PIVOZÁJEZD 2023

Organizace dalšího novoročního pupkaního (doplněného o Středečníky) pivozájezdu první lednový víkend se tradičně chopil Víťa, který nás s potutelným úsměvem již několik měsíců napínal, kam že to vlastně bude, když to tentokrát bude na celý víkend. Tím, že byl v pátek odjezd už v 14. hod., možné bylo cokoli, takže jsme si nebyli do poslední chvíle jisti, jestli nás náhodou v cíli  nečeká  futrovačka na Špilase a škopek Starobrna či jiné zvěrstvo. Do 13.59 ještě ani řidiči nevěděli, kam maj jet. Pak přišla do whatsappu první indície- ti co pijí Rudohor a ví, kde je v prodejna, měli jasno hned,  mě to přišlo jak záhada /hádanka od otce Fury, kterou jsem nikdy žádnou neuhádl (podle Mírovo:"K..va ...tak už se vymáčkni", které přišlo 15 minut po odeslání nápovědi, taky ještě asi úplně nevěděl a čekal hned další nápovědu  😀 )  ...ale náš řidič  Kulda věděl. No, trochu jsme se lekli, že ve Žďáru  náš 2 denní výlet bude i pokračovat resp. skončí nebezpečně blízko domovů...ale když jsme přijeli do  Rudohoru, tak  nás v prodejně čekal tajemný pán, který měl pro všechny posádky připravené obálky s další nápovědou...a mohli jsme si z lednice vzít pár piv na cestu. Další nápověda nás vedla do nejmystičtějšího místa v Česku/ nedostavěného gotického chrámu  v Panenském Týnci, kterému se tedy naše posádka ani nevím proč magickým obloučkem  vyhnula, asi kvůli pocitu, že máme zpoždění a že jsme věděli, že poblíž je pivovar v  Zichovci a  že další  meeting/check point bude určitě pivorar, jeli  jsme rovnou  tam. To vám  bylo překvapení, když u pivoraru žádné pupkaní auto nestálo...tak jsme hodili zpátečku a vraceli se zpět do Týnce, ale během přestávky na močení jsme si ověřili, že ostatní posádky  se u chrámu  sešli a skutečně do Zichovce míří. Pivovar Zichovec ale bylo jen další mezipřistání resp. dali jsme zde časnou večeři o několika chodech a pak jsme dostali další indicii: Zásada.  Asi na  parkovišti zase naše posádka  nedávala dobrý pozor, takže jsme my z parkoviště jeli doleva a na křižovatce rovně po hlavní...  a pak po čtvrthodině uprostřed lesa, kde nikde v dohledu žádné auto, se ukázalo,  že se mělo jet z parkoviště doleva a na křižovatce hned zas doleva... ale to nebyl náš hlavní problém  ...tím bylo, že Kulda dal do navigace : Zásada ...a jel.   Přežraná a mírně podnapilá posádka byla klidná a  důvěřivá, nicméně  když jsme se blížili k obci Zásada, pár kilometrů od Kadaně, vzpomněli jsme si , že někdo něco říkal o Jizerkách a pivovaru Rezek..tedy  něco, co se nám asi o  hodinu či více jak 2x 60 km vzdálilo...takže další otočka  a hurá do vysněného cíle. ..tam s  malým zpožděním a obnoveným hladem  v mlze přeci jen dorážíme...a na stolech je naštěstí stále dost řízečků, šunek, salámů a sýrů, že zbyde i k snídani a svačině na druhý den.  A cílem je zmíněný regionální pivovar Rezek ( www.pivovarrezek.cz ) , kde nás krom vaření piva čeká i jeho mohutná konzumace. 
Ráno budíček před sedmou, neboť v sedum se již podává snídaňová klobása a pivo a zároveň  začíná zasvěcený výklad sympatického majitele pana Rezka  se sypáním různých druhů ječmene resp. sladu do  kotle atd. + Kulda vše svědomitě vše zapisuje  do varného listu, abychom se za cca měsíc dočkali vlastního díla: soudku spodně kvašeného 11 ° ležáku. 
Ráno je těch činností kolem kotle více, postupně se to zklidňuje, každopádně v 9 hod. ráno mám v sobě 3-4 nefiltrované jedenáctky  a přestávám to počítat.  Produkty enzymatické přeměny povařeného  ječmene s chmelem a následným kvašením  atd., krom toho, že díky velkému obsahu vody, mě nutí co chvíli močit,  spouštějí předem prohraný souboj vlastního  mikrobiomu proti tomu pivnímu a  zvyšuje mi frekvenci defekace a  změkčuje konzistenci stolice ( takže několik  důležitých činností při výrobě piva, jako je chmelení či scezování,   jsem doslova prosral, včetně návštěvy sklepa a málem i odjezd), ale přítomné alfa kyseliny z chmele mě nutily si  dále a dále polévat jazyk hořkým mokem i když už jsem žízeň už dávno neměl. No, den v pivovaru  hezky plyne, v pravou chvíli se na scéně objevuje Istbina s flašinetem či něco k jídlu, takže tu pijeme, tu békáme, tu něco žereme,  kolem 14.hod. si jdem někdo na 20 minut zdřímnout, někdo se projít,  scházíme se kolem třetí čtvrté u kotle a čekáme na var, na který si pak mohutně připíjíme. ... v 18.35 posíláme na spilku něco , co už vypadá a voní jako pivo , i když ještě chutná jako hořkosladká limonáda..19.30 do toho oslavenec Dykot slavnostně pouští kvasnice.  Zbytek večera  probíhá v poklidu, i když někdo se ho už nedočkal a šel spát. Kolem desáté vytahuje Víťa kytaru, v půl jednácté pan Rezek domácí kalvádos a je nám fajn.  S vědomím, že ráno snídaně v osum a je to domů kus cesty, kolem půlnoci se pokojně rozcházíme... 

Víťo , bylo to krásný!

( fotky postupně nahážu do galerie ale asi až o víkendu)

Gadži