Poslední florbal roku 23, zkáza neviňátek :
Červení : Lubo,Náměstek,Mára,Mlátička
Žlutí : Olaf,Štěpán,Jarda,Sršáň
Píšu report, protože kluci říkali, že když jsem to zase všechno posral, tak ať koukám napsat aspoň report. Ale je to těžký psát report ( pozor, teď přijde malý spoiler ) po prohře, rád bych někdy napsal veselý vítězný report. Bohužel, spojení já a vítězný report je klasický oxymoron, to už nikdy nenastane. Hlavní problém reportu, pokud má opravdu popisovat hru, je to, že jsem po celou dobu zápasu v těžké hypoxii mozku, takže není kam ukládat informace. Takže vím prd.
Při draftu, který proběhl poměrně rychle, se postupně klasicky rozdělili všichni hráči včetně těch nepřítomných a já zbyl nakonec do jednoho družstva smutných. Ale rozdělení hráčů vypadalo nadějně, když jsem to viděl, tak jsem si říkal klasické Kdy, když ne dnes? No, asi nikdy.
Na palubovce proti sobě stálo mužstvo červených, skládajících se z naspeedovaných juniorů – testosteronový podtatranský Ježek Sonic, manažér roku Karlovarského kraje Náměstek, na někdejší slávu vzpomínající horal Mára, no, jen ten gólman byl nějakej divnej, ale červený dres, viděl jsem to nadějně. Na druhé straně zkušená čtveřice téměř důchodců, navíc ve žlutém, co sme mohli chtít víc. Ale záhy se ukázalo, že ta parta zasmušilých obtloustlých staříků je tým Expendables III, krutý Sylvester Olaf Stallone před liposukcí, pružný Jason Jarda Statham, mlčenlivý Dolph Skeptik Lundgren a smrtící Jet Sršáň Li. Během prvních asi deseti minut, hraných ve třech bez Náměstka – apropos, tam měla být nějaká pokutka, Olafe, ne ? - bylo rozhodnuto, nakonec skore 10/1 hovořilo za vše, my jsme to tak nějak matlali, koncovka k ničemu, žlutí to tam skládali z rychlých protiútoků. U červených se záhy začali hledat Obvyklí podezřelí, poměrně rychle mě taky odhalili, klasické hlášky “Když jim tam prostě spadne absolutně všechno” následované dlouhými temnými pohledy směrem ke mně v bráně na sebe nenechali dlouho čekat, potom začalo “Musíme něco změnit” s těmi stejnými pohledy. Ale Mára v bráně byl úspěšný podobně jako já. Na druhé straně žlutý otylý brankář zaplnil kompletně celou branku tak, že z ní udělal obdobu těch nejvyšších úrovní minigolfu, navíc se mu povedlo vytvořit na sobě takovou vrstvu elastického tuku, kterým umí v těch ojedinělých momentech, kdy se červenému útoku povedlo trefit bránu, potažmo tedy Olafa, míček do sebe nasát a přesně ho vypálit na hokejku rozběhlého útočníka do dalšího úspěšného protiútoku. Na naší straně začalo přibývat rad typu “Kurva, Honzí, vybehni proti tomu útočníkovi “ následovaných “Kurva, do pyče, kam vybíháš, zaklekni v bráně” a “Kurva, bud rychlejší” – to jsem se snažil nesměle oponovat, že I když to je nepochopitelné, tak prostě ve svých apnoických pauzách rychlejší být nedovedu, ale odpověď “ Ale hovno, dovedeš, jen nechceš” byla jasná.
Poločas 12/2 poměrně jasně vystihuje stav na bojišti. V druhé půli jsme se trošku nadechli, něco nám tam spadlo, trošku nám pomohla žlutá obrana, která se před našimi dělovkami vždycky solidárně rozestoupila, aby měl Olaf dobrý výhled. U nás jsme tuto taktiku používali od začátku, naše obrana i útok nechávaly rády celou naší polovinu hezky prázdnou, aby červený útok měl dost prostoru předvést své florbalové srdíčko a já měl take hezký výhled.
Zajímavý moment nastal v druhé půlce, když měl Jarda dostatek času a prostoru 3 metry přede mnou, zamířil a naprosto přesně trfil cíl – to moje pěticentimetrové hovado přesně na hlavičku, odkud míček sklouzl po levém varleti do rohu hřiště, kde sestřelil k zemi Náměstka. Jardova dělovka mi způsobila obří hematom a z medicínského hlediska nemožnou frakturu elastické měkkotkáňové tyčky, piňďoch si řekl, že se na to už může taky vyprdnout, nic moc mu v životě nedopřeju, jen tuhle bolest, a zalezl do břicha a nechtěl se ukázat ani večer doma před mámou. Těšil jsem se na svých pět minut slávy, kdy omdlím bolestí, padnu k zemi, budu skučet a získám pro náš tým dvě, tři minutky oddechového času, bohužel Náměstkovi míček odstřelil kotník a ten předvedl takové profi divadlo, jako kdyby byl náš fotbalový reprezentant, a o moji bolest mě kompletně okradl, že si toho nikdo ani nevšimnul.
Takže modřina na mém piňďourovi zaujala jen moji manželku, která ji při pravidelné kontrole po mém příchodu považovala chvilku za cucflek, než jí došlo, že mne během našich společných let změnila z vyhlášeného smrtícího šumavského vlka, kterému neunikla nejedna ovečka, v zlomené tiché štěňátko, které štěká, ale nekouše. No, vlastně už ani neštěká….
Takže postupně sme dohnali červené na rozdíl cca 4 nebo 5 gólů, chvilku jsme byli v laufu a u červených to začalo vypadat na trošku nervozity, ke konci se změnili na statisty zarputile stojící na svých pozicích, kolem nich kroužili naši dva běhavci jak vrtulníky nad Saigonem při evakuaci amíků z Vietnamu, ale naše střelba byla nadále dost impotentní. I když, Olaf mi pak na záchodě v Evropáku ukazoval svoje statné tělo, na kterém bylo cca 40-50 koleček, připomínal spíš indiánského rudocha než poctivého bílého středoevropana, takže je třeba přiznat, že toho v tý bráně včera udělal fakt dost. Ale červeným stačilo v podstatě jen odpalovat na zakázané uvolnění a padali góly i z toho, takže výsledné skóre letošního roku je 14/21 ku prospěchu žlutých.
No, a v Evropáku měl Náměstek nohu v kýblu ledu, připojil se k nám Itzbina se svojí v sauně prohřáté porcelánové TEPce, kterou mu sehnal Olaf ve výprodeji v Thunu, nás už čekal Koumes, slavící své dnešní narozeniny, ke kterým mu tímto přeji, nasytil nás řízky, pizzami, pivkama a pomelama, za což mu tímto velmi děkujeme, omlouváme se za to, že se mu ani nezabékalo, to se musí příště napravit. Dokonce zaplatil I část povinných prohraných piv, to rozlítilo Olafa a trval na stornu účtu a přepočítání, jak to dopadlo nevím, musel jsem už vyrazit domů. Ale zbylá Dalovicko/Hájecká parta se Skeptikem nevypadala na nějaké velké výkony, myslím, že taky asi vyrazili brzo domů k mámám, jestli svým nebo cizím, to nevím.
Příští týden má narozeniny Sršeň, takže florbal I Evropák zrušil, tak Vám všem za realizační tým přeji krásné Vánoce a 3.1. nástup do druhého půločasu.
Skóre červení/žlutí 14/21
Góly:
Jarda: 7
Mára: 6
Štěpán: 4
MLÁŤIČKA – brankář, já: 4
Náměstek: 3
Lubo:
Olaf: 2
Ty součty nějak nehrajou, ale je to fuk, Sršeň rozhodl, že já dal 4, a to je hlavní.
Jinak zajímavost, u červených dal brankář a obrana přesně dvakrát tolik gólů co útok.
😬👍🏽👌🍺