Ve středu se u Martina v ordinaci v Doubí sešlo asi 14 zájemců na předpokládanou krásnou letní vyjížďku. Netušili jsme však, že Martin předal vedení Burákovi a tak naděje na koupání v Březové vzala brzo za své… Po úvodním občerstvení klobáskou a pivíčkem jsme někdy po půl 6 vyrazili směr nádraží Březová a místo odbočení na koupání jsme na úvod vyjeli nahoru nad přehradu, kde se někteří z nás stačili pokochat hezkými výhledy. Po vrstevnici jsme pokračovali po zelené a udělali odbočku na Moučné pytle, kam jsme se vyškrábali po svých a odměnou nám byl výhled na Andělku, Stružnou, Bukovou hor... Následoval trochu krkolomný sjezd do Cihelen, kde se Burákovi již nepodařilo udržet svoje stádo a někteří „zabloudili“ do Březové a přes Kolonádu do Evropáku. Ostatní uvěřili Burákovo obvyklým mantrám „je to jenom po vrstevnici“, „je to ještě kousek“ a „do 8 jsme v Evropáku“ a vydali se hledat sochu pohanského boha Svantovíta, který se ukrýval na hoře Stránisko nad vesnicí Kfely u Tepličky. Po tak prudkém brdku, kde i Vítek ztrácel trakci, jsme po dalším „už tam budem“ našli vytouženého bůžka. Do Evropáku nám teď po nejkratší cestě zbývalo asi 13 km a chtivý piva jsme vyrazili. Burák však preferuje „alternativní“ cesty a tak jsme záhy odbočili ze Slavkovské cesty směr Svatošky… Slibovaný sjezd však pořád nepřicházel, naopak jsme si cestu několikrát zpestřili husím pochodem přes mýtiny s kolami na zádech. Ale již nebylo kam utéct. Itsbina však trefně poznamenal, I cesta může být cíl… Po posledním pěším „sjezdu“ jsme se objevili za hospodou ve Svatoškách a s cca hodinovým zpožděním následoval přesun po cyklostezce do vytouženého cíle v Evropáku, s krátkou zastávkou na Plzeň v občerstvovně v Tašovicích.
Capouš
p.s. fotky jsou v Galerii
že jsme zdrhli včas!