Dvě hodiny sedím u kompu a snažím se najít slova, která nějak přes stažené hrdlo nejdou ven. Smutek, zoufalství, beznaděj. V úterý večer se roznesla smutná zpráva, že nás po nehodě na motorce navždy opustil Gadži... Nedaleko Královského Poříčí ho sestřelil osobák s vlekem, který vjel do protisměru a nedal Gadžimu žádnou šanci. Opustil nás pupkaní táta, maskot, kamarád, skvělý otec dvou dětí, milující manžel...
Ve středu jsme se tak sešli v Kuldovně, připili na Gadžiho a jeli jsme oklikou k Sršáňovi. Trasa je vcelku nepodstatná, každopádně jsme kolem půl 8 dorazili do Úlu na smuteční večeři, kterou připravil Itsbina. Sešla se celá pupkaní rodina (Pavel byl služebně v Táboře), oblékli jsme trička (díky Víťo) a zavzpomínali na skvělého člověka, který bude pořád s námi. Gadži by si ale určitě přál, abychom netruchlili, nechtěl by vidět smutek ve tváři nikoho z nás...
Gadži sorry, musíš to tam nahoře ještě dlouho vydržet sám, než si přijdeme zahrát flóčko, sjet vyhlazený traily, skočit si tríčky na snowboardu a dát si vychlazenou plzničku :-)
Capouš
