Počasí celý den bylo extrémně hnusné, že by si ani pupkana ven nevyhnal. V půl 5 se nás přece jenom sedm kousků sešlo na Lumumbovi v dobré víře, že všemohoucí se smiluje a provazy deště ustřihne. Honza si vzal trasérství pod svá křídla a vyrazili jsme směr Tuhnická lávka, po zelené na Linhart a sjezdem do Doubí. Za vesničkou na nás čekal Míra s Mlátičkou, kterému už fungoval ebike (nějakej dobrák mu minule poradil, ať vyhodí ten zbytečnej čudlík, co má připevněný na rámu – a ejhle, on to byl snímač rychlosti, bez kterého kolo nevydá ani watt výkonu). Po zelené asfaltce jsme přes hájenku a Kozihorskou dojeli k bývalému popravišti nad Slavkovem. Po nezbytné fotodokumentaci jsme projeli Slavkovem a zakotvili v „restauraci“ Rebel. Uvozovky jsou na místě, poněvadž jejich fazolová polévka připomínající mix gulášovky, dršťkovky a fazolačky bez fazol se ještě se sebezapřením dala zkonzumovat, ale jejich chleba, který byl zbarven koloniemi vláknitých mikroskopických hub rodu Penicillium už ne. Mára šel odvážně chleba vyměnit a přinesl pro změnu další gurmánský zážitek v podobě chleba z mrazáku. Tak aspoň že ta Plznička byla dobrá. Zjistili jsme taky, proč dneska nejel Olaf – druhý den operoval koleno tátovi, tak že si prej ty tři pivka dá až ráno před operací, aby se mu netřásla ruka.
Po Márovo zaplacení (za měsíc starej svátek?) se nasedlo na kola a přes Třídomí a Nadlesí jsme spadli do Lokte. Zde Mára ulovil manželce dárek k vánocům, že má prý nový fišerky a botky jí tam budou pasovat (sice nám věšel bulíky na nos, že to má na výstavku do garáže, ale my víme svý ! 😊). Projeli jsme Loket, aby nás Honza vzápětí vyděsil krpálem na motokrosovou trať, naštěstí v půlce odbočil a po rozmáčených loukách jsme dojeli k domečku s nápisem Vanesa. Jako byly nějaké nesmělé návrhy, že bychom si zašli do vířivky spláchnout blátíčko, ale prej u Krtka to bude lepší. Sjeli jsme tedy do Slunné ulice Pod Rohem, kde teda v pošmourném podvečeru moc slunce nebylo, ale za to jsme spatřili Krtkův rodinný dům, který jako kdyby se do české vilové čtvrti teleportoval přímo z anglického venkova. Kolem garáže, která by spolkla Jumbo 747, jsme prošli na terasu, kde už bylo připraveno pivní občerstvení. Po mém dnešním třetím pivu (což mám jindy za měsíc) jsem byl jsem tak zmaten, že jsem si myslel, že v září očekávám narození pátého potomka… Naštěstí mám kamarády, kteří mě uchlácholili, že teprve čtvrtého… Jelikož mrakomor pořád hrozil, tak jsme se kolem půl 22 rozjeli k suchu domova…
Zdar Capouš
U popraviště před Slavkovem
To nám ještě bylo po penicílu veselo...
Cestou do Lokte
Mára ještě obhlíží, co by se mu hodilo.
Už se vezou!!!
A dárek je doma!
Tak tam jsme nebyli...
U Krtka na terase
