TÝM B - JARDOVO KRUHOVÉ OBJEZDY
První letošní májová bajkárna se vyvedla. Nejvyšší konstruktér konečně zapnul topení a rozsvítil nad karlovarskem a osmičlenný tým B, doplněný o hájeckého pana starostu, mohl po konzumaci luxusního Sršňovo pivečka dychtivě vyrazit na trať. Moje nadšení z pečlivě vypilované trasy hned na začátku trochu zmrazil Jarda, kterej prohlásil že prostě jedem na louky mezi Ostrovem a Hroznětínem protože tam pak budou krávy, a basta. Chtěl jsem se původně zlomyslně rozepsat o tom, že kromě trávy se starýma kravincema jsme užili hlavně asfalt a asi 5 kruháčů... ale že mi Jarda v závěru večera v úlu pučil pětikilo, omezim se na to že to bylo KRÁSNÝ! B-)
Z Hroznětína jsme se pomotali lužními lesy a okolo rybníků a pak panelkou do Děpoltek, odolali jsme svodům příšerné koňácké putyky, ustáli jsme i mlsné pohledy holčiček v rajtkách a blembákách a po překročení hlavní silnice na Nejdek se vrhli do kamenitého sjezdu za muničákem. Všichni to dali v pohodě, pan starosta s přehledem zúročil vyspělou práci s těžištěm vypilovanou tréninkem na čtyřkolce. Pak jsme vystoupali pěšinkou do Mezirolí a podél lesa nad Čankovem a Viaduktem k Resuru a okolo TJ Čechie Dalovice do Cíle. Maratónec Olaf honí kila jak Vémola před Kinclem, takže pohrdnul návštěvou Bistra. A přišel samozřejmě o hodně! Po chvíli jsme se se přesunuli všichni dovnitř a zasedli k Sršňovou šicím stolům, pan šéf zatopil v infrazářiči a pustil diskotéku v TV- došlo i na Dědu Děkana, ale hlavně- točil pívo, vařil grogy, nalejval panáky rumu, ohřejval klobásky a nosil naložený sýry a utopence. Jedinej já jsem byl tak slušnej že jsem ochutnal naprosto od všeho, pakl jsem si pujčil prachy a ještě nechal sekeru a v kurevský zimě jsme před půlnocí dokodrcali domu.
Dykot
TÝM A - DESTRUKCE KOL
Áčko si dalo sraz v 6 lidech v půl 5 na obvyklém místě (most Lumumba) a v plánu byl okruh golfák, Andělka, Pila, Kolová, Vítkovka a pak nějak domů. Jen jsem se zakousli do lázeňských lesů, tak Honzovi D. přestala fungovat teleskopická sedlovka, vrátil se pro náhradní kolo a my pokračovali ve stoupání. Pod Hůrkami jsme přejeli pražskou silnici a po zelené přes golf dojeli na Andělku. Tam již čekal Honza na krásném manželčině kole, jelikož my jsem se zdrželi přenášením kol v lese, kde zase řádili lesáci a ničili další přírodní pěšinu…Z Andělky jsme razili směr Pila - cestou si Vítek ustlal, neviděvši ministromek, o který zavadil řídítky. Se slovy „Kdo nepadá, jezdí pod své možnosti“ se sebral a po chvilce jsme dorazili do nově zrekonstruované hospody v Pile. Využili jsme Vítkovo otřesu mozku a nechali si od něj zaplatit výborně ošetřené Svijany a brambůrky a tyčinky… Dali jsme ještě jednu rundu, vyrazili přes Kolovou na Vítkovku a sjezdem po modré Beethovenově stezce směrem na Vyhlídku. Najednou se opozdil Štěpán a po chvilce dojel jak na koloběžce – s urvanou levou klikou, která mu visela na botě jak sopl z nosu… Nějak dopajdal nad Sanssouci a Vyhlídku a jel pak po silnici rovnou ke Smícháči, kam jsme my ostatní dorazili oklikou přes lesy…
Zdar Capouš
Teda dorazit od Sanssouci do Smícháče oklikou bez kliky... To je takový lingvistický oříšek