Plán byl skvělý- 24.6. 17.00 sraz v Kuldovně, 17.30 odjezd směr kolena. Trošku se to zvrtlo. Poté co jsme si dali 2 studené kozly velel trasér k odjezdu. Avšak do Kuldovny v ten moment dorazili „píchači“. Vítek, který si již píchl a Mára, který si ještě nepíchl. Trasér počkal na Vítka, až mu Filip vymění duši a pak se konečně peloton/se značným zpožděním/ vydal na cestu.
Asi po 4 kilometrech zahájil Mára zdržovací taktiku ve formě opakovaných defektů, která peloton několikrát zastavila a nakonec úspěšně přivedla traséra k naprostému zoufalství. Ale nepředbíhejme událostem.
Ztráta času si vynutila změnu trasy, ale bohužel do neprobádaných končin s několika náročnými lezeckými výstupy, které si zdaleka ne všichni pochvalovali. Ale jezdci na elektrokolech byli šťastni, že své stroje mohou nést na rameni a tím předvést svou fyzickou sílu a mužnost.
Ale potom se stalo něco, co historie pupkanských vyjížděk nepamatuje. Trasér se ztratil a společně s ním Vítek, který mu tak věřil…. Než se oba borci našli a opět vrátili k pelotonu uplynul další drahocenný čas. Nezbylo nic jiného než najít nejbližší občerstvovací stanici a zde doplnit hladinu alkoholu. To se naštěstí podařilo v hospodě u trati ve Vojkovicích. Poté již na vyjížďce nebylo nice zajímavého, protože se trasér uklidnil. Další směr expedice byl zcela jasný-kopec z Vojkovic vzhůru do lesů, pak přes potok směrem k nemocnici. Postupně jsme dorazili až do cíle, tedy do Habrové/Pupkaní/ulice, kde nás čekala odměna.
6 hodin pečená kolena podlévaná černým pivem a chlazený plzeňský mok daly zapomenout na všechny strasti a velmi rychle nás přivedly do dlouho očekávané nirvány.
Itsbina