BLOG

Ve středu se v 5 hodin sešlo v Kuldovně 10 bajkerů a jeden žiletkář (Kulda). Abychom se neztratili, měli jsme dva traséry (Jarda a návštěvu Michala). Po jednom rychlém pivku a malém občerstvení v podobě jednohube jsme pár minut po páté jsem vyrazili směr Velas, Ruprechtov a přes louky do Děpoltovic. Pokračovali jsme chvilku po asfaltu a před Fojtovem zajeli vpravo do lesa a začali stoupat směrem na Nový Fojtov. Občas cesta byla od lesáků "upravená", ale z kol jsme moc dolů nemuseli. Po zelené jsme se dostali na silnici nad Lužcem a pokračovali směr Oldřichov. Před ním jsme odbočili na žlutou a hezkým sjezdem pádili na Vysokou Štolu. Krásným singltrekem jsme se houpavou jízdou vyloupli v Lužci a pokračovali nad Odeřské jezírko. Nepřestali jsme stoupat, abychom před Vlčincem najeli na zelenou a sjezdem spadli na Rafandu. Z Hroznětína jsme pak už pádili do Kuldovny, kde bylo připraveno pohoštění v podobě grilovaných klobás a chleba normálního i tekutého...

Zdar Capouš

TÝM B - JARDOVO KRUHOVÉ OBJEZDY

První letošní májová bajkárna se vyvedla. Nejvyšší konstruktér konečně zapnul topení a rozsvítil nad karlovarskem a osmičlenný tým B, doplněný o hájeckého pana starostu, mohl po konzumaci luxusního Sršňovo pivečka dychtivě vyrazit na trať. Moje nadšení z pečlivě vypilované trasy hned na začátku trochu zmrazil Jarda, kterej prohlásil že prostě jedem na louky mezi Ostrovem a Hroznětínem protože tam pak budou krávy, a basta. Chtěl jsem se původně zlomyslně rozepsat o tom, že kromě trávy se starýma kravincema jsme užili hlavně asfalt a asi 5 kruháčů... ale že mi Jarda v závěru večera v úlu pučil pětikilo, omezim se na to že to bylo KRÁSNÝ! B-)

Z Hroznětína jsme se pomotali lužními lesy a okolo rybníků a pak panelkou do Děpoltek, odolali jsme svodům příšerné koňácké putyky, ustáli jsme i mlsné pohledy holčiček v rajtkách a blembákách a po překročení hlavní silnice na Nejdek se vrhli do kamenitého sjezdu za muničákem. Všichni to dali v pohodě, pan starosta s přehledem zúročil vyspělou práci s těžištěm vypilovanou tréninkem na čtyřkolce. Pak jsme vystoupali pěšinkou do Mezirolí a podél lesa nad Čankovem a Viaduktem k Resuru a okolo TJ Čechie Dalovice do Cíle. Maratónec Olaf honí kila jak Vémola před Kinclem, takže pohrdnul návštěvou Bistra. A přišel samozřejmě o hodně! Po chvíli jsme se se přesunuli všichni dovnitř a zasedli k Sršňovou šicím stolům, pan šéf zatopil v infrazářiči a pustil diskotéku v TV- došlo i na Dědu Děkana, ale hlavně- točil pívo, vařil grogy, nalejval panáky rumu, ohřejval klobásky a nosil naložený sýry a utopence. Jedinej já jsem byl tak slušnej že jsem ochutnal naprosto od všeho, pakl jsem si pujčil prachy a ještě nechal sekeru a v kurevský zimě jsme před půlnocí dokodrcali domu.

Dykot

TÝM A - DESTRUKCE KOL

Áčko si dalo sraz v 6 lidech v půl 5 na obvyklém místě (most Lumumba) a v plánu byl okruh golfák, Andělka, Pila, Kolová, Vítkovka a pak nějak domů. Jen jsem se zakousli do lázeňských lesů, tak Honzovi D. přestala fungovat teleskopická sedlovka, vrátil se pro náhradní kolo a my pokračovali ve stoupání. Pod Hůrkami jsme přejeli pražskou silnici a po zelené přes golf dojeli na Andělku. Tam již čekal Honza na krásném manželčině kole, jelikož my jsem se zdrželi přenášením kol v lese, kde zase řádili lesáci a ničili další přírodní pěšinu…Z Andělky jsme razili směr Pila - cestou si Vítek ustlal, neviděvši ministromek, o který zavadil řídítky. Se slovy „Kdo nepadá, jezdí pod své možnosti“ se sebral a po chvilce jsme dorazili do nově zrekonstruované hospody v Pile. Využili jsme Vítkovo otřesu mozku a nechali si od něj zaplatit výborně ošetřené Svijany a brambůrky a tyčinky… Dali jsme ještě jednu rundu, vyrazili přes Kolovou na Vítkovku a sjezdem po modré Beethovenově stezce směrem na Vyhlídku. Najednou se opozdil Štěpán a po chvilce dojel jak na koloběžce – s urvanou levou klikou, která mu visela na botě jak sopl z nosu… Nějak dopajdal nad Sanssouci a Vyhlídku a jel pak po silnici rovnou ke Smícháči, kam jsme my ostatní dorazili oklikou přes lesy…

Zdar Capouš

Přestože na kolo vyrazili tak akorát neflóčkaři Kulda,Víťa a možná Lubo, sešlo se nás na skoro rozhodující zápas sezóny jen šest, asi že na dveře klepali největší křesťanské svátky ...

Konec napětí: Olaf vytáhl Sršáně z bahna a potopil Máru... A sice jsme oslavili (to nikdy není na škodu), že Olaf předstihl  Luba a tím pádem je vítězem sezóny  on, neměl jsem však s sebou v Evropáku tabulky a měli jsem pocit, má Lubo 2 remízy...ale- teď  na to koukám : oba šampióni mají  14 výher, 1 remízu, Lubo 3 prohry a  Olaf sice jen 2, ale o 1 absenci navíc (a Lubo ještě k tomu dal  asi  o 50  gólu víc...). A podle mé teorie, že neúčast je horší než prohra...Oldo promiň, vítězem by měl zůstat Lubo....

A vlastní mač: 

žlutí: cpt. a brankář Olaf+ Fanda pak, nekecám, po asi 10 minutovém váhání mezi Márou a Sršáněm, když už to vypadalo, že se oba radši obléknou a půjdou domů, se Olaf rozhodl k radosti jednomu a smutku druhému a všeobecnému veselí pro Sršáně..
červení: cpt. a v bráně Gadži+Štěpán, Mára...

Při hře 3 na 3 na celé hřiště taktika na obou stranách podobná - zbytečně splašeně neběhat, brankář vytažený za půlku  nahrává na jistotu tu doprava, tu doleva, křídla mu to posílají   zpět, prostřídání útočníků ke zmatení obránců, nahrávka  na neobsazeného 3. hráče a gól než se stačí brankář přemístit k druhé/odkryté tyči.....takhle jednoduché to bylo- přesilovka jednou tam pak zas na druhé straně...i když síly celkem vyrovnané (jen našemu brankáři v druhé půli docházel kyslík rychleji než tomu bylo u žlutých a ke konci jsem měl pocit ,že už se ze země z kleku natož lehu  ani nezvednu, tak horní část brány zůstávala odkrytá, ale po zemi, po zemi neproniklo za má záda skoro nic), na  začátku šli do vedení žlutí postupně až o 5 gólů-  i když jsme my měli zhruba stejně vyložených šancí jako oni , oni těch vinglů brány trefili víc,  zatím co my podle "razítek" / sufuzí od míčku po těle Olafa  po zápase- jednoznačně vyhráváme na počet tref  přímo do brankáře, já měl tak jednu modřinku jen na lýtku.  A krom toho Olaf chytil nebo nečekaně reflexivně  vykopnul  pár tutovek, mi ještě ke všemu pár tutovek pálili úplně vedle....Poločas 6:11.  Ale v druhém poločase jsme zadělali na drama, žlutí si mysleli, že maj vyhráno, polevili , i vlastního góla si dali a my to stáhli z 6 na rozdíl jen 2 gólů...ale naše další útočné snahy a nepřesnosti v rozehře či střelbě byly potrestány, maestro Sršáň si lebedil a byl v laufu, Fanda mu zdárně sekundoval,  sbírali odražené míče a rozestříleli se a byli v útoku k nezastavení .. mi ke konci dost pokulhávali... ale vím proč: v zápalu hry jsme si nevšimli,  že o půlhodiny přetahujeme domluvený čas- dyk mi už neměli žádnou energii .... tak konec zápasu:  vítězství žlutých 22:16  

G/P/V 

11 Sršáň  V
9 Štěpán P, Fanda V
4 Gadži P, Mára P,
2 Olaf V

V Evropáku jsme to zapili, rozebrali,  jak to byla hezká skoro gentlemanská hra, až na ten okamžik, kdy Fanda letěl vzduchem, když ho nedopatřením Mára podseknul. Taky za to dostal 2 minuty.. i když s ohledem na počet hráčů, trest odpuštěn, vyřešeno omluvou. Nezodpovězenou otázkou zůstává, jak by to bývalo bylo, kdyby Olaf draftoval Máru místo Sršáně...nedáme odvetu v pozměněné sestavě? K nám útočík Sršáň, k nim obranář Mára... no jo, nedáme: od středy nás čeká kolo a sud od pana Rezka...  Vypijem ho hned? 

Gadži