BLOG

bílí :cpt. Lubo, Náměstek, Honza (brankář), Olaf, Koumes
černí: cpt. Capouš, Jarda, Michal, Mlátička(brankář), Gadži 

Konečně sudý počet a s jedním na střídání na obou stranách. Klepala se nám kolena, když jsme viděli, kdo proti nám stojí resp. běhá , ale byli jsme to my černí, kdo dal  úvodní gól!  Pak dostali, dostali, dostali, dostali, pak jsme po rychlé rozehře na 2 doteky  jeden dali,  ale  bílí vyreklamovali, že nebyli připravení..pffff...tak jsme museli dát jiný...což nebylo tak snadné.. bílí nám ten florbal svým věčným běháním dost znechutili a také měli o dost přesnější mušku, i když Mlátička chytil, co mohl.  Honza na druhé straně taky nebyl marný a i když s bolavou patou tolik robinsonád nepředvedl, několik tutovek vychytal, mně 100 %.  Poločas 9:4. Zavánělo to debkloblamážofiaskem, když  nám bílí odskočili nejvíc snad o 6 gólů a fuuurt Lubo s Náměstkem neúnavně kroužili, vířili, dopředu do zadu i do stran..to nešlo bránit. Nejúčinnější byla nakonec naše obrana zónová a brejky, ale mnoho jich nebylo. U nás bych  běhavým nazval jen  Capouše, který svou aktivitou vytvářel tlak a nahrával na góly a Jarda s Michalem trápili obranu bílích střelama z dálky...já jsem chtěl být taky nebezpečný-nevracel jsem se a číhal u jejich brány a....  nic, maximálně možná jsem sem tam na pár gólu přihrál ( jakože ale spíše mé střely byly tak nepřesné, že to z toho byly jako přihrávky). I když to vypadlo, že dostaneme na prdel úplně strašně, ještě když se nám Capouš zranil a přišli jsme o možnost střídat,  kupodivu to  ke konci bylo furt o max. 3-4 góly, dokonce mám pocit, že jednou jen o dva, když jsme se nadechli a dali 2 góly po sobě( když  bílím odešel Lubo)...ale chvilkové nadšení vyšlo vniveč, když se v rozhodujících chvílích  střelecky chytil Koumes, který svým tuším tradičním backhandem nekompromisně dorážel Olafovo nahrávky...  A tak když konec- vítězí bílí: 18:15.

V Evropáku  jsem si předoslavil pizzou narozeniny, že se příští týden nezůčastním, ale, že jsem řídil a nepil a chyběl Štěpán, za 14 dnů si to asi zopakuju....

Góly V /P
 7 Michal P
6 Lubo V 
5 jarda P 
4 Koumes V, Náměstek V, Olaf V
2 Capuš P
1 Mlátička P
0 Gadži  P asi že po nemoci !!! 

Gadži
 

Ve středu to nevypadalo moc nadějně, pořád jsme měli potvrzenou účast jen 7 playerů. Gadžiho, Dykota, Koumese, Mlátičku pořád sužovala rýmička, druhý Honza doléčoval ještě patu...Gadži nám tedy přivezl čip a počítadlo, radši to jen vyhodil z projíždějícího auta, aby nás nenakazil a nám nezbylo než hrát 3 na 4. Rozlosování: černí Sršáň, já a navrátilec Mára, který pochopil, která rodina má ve středu přednost... Bílý: Lubo, Štěpán, Olaf a Jarda. Černí od začátku prohrávali, nějak jsme nestačili fyzicky. Párkrát se nám zadařilo v bráně, hlavně Mára čaroval. Na hokejky se nám lepila i smůla, orazítkovali jsme asi 4 tyčky. Poločas skončil myslím 12:8 pro bílé. Na druhou půli jsme si vylosovali na pomoc Jardu, ale nepříznivý vývoj utkání se nám už nepodařilo zvrátit. V útoku to pořád nějak vázlo, Sršáň asi pětkrát odmítnul gólové nahrávky a motorová myš Lubo běhal jak utrženej z řetězu a znemožňoval nám kombinaci... Výsledek byl pro černé tristní, bílý vyhráli 26:16...

Góly/výhra/prohra/remíza

• 11 Lubo V
• 10 Štěpán V
• 6 Sršáň P
• 5 Capouš P
• 4 Olaf V
• 3 Jarda R
• 3 Mára P

Capouš

Sobotní ráno nevěstilo nic dobrého, z ocelově temného nebe padaly provazy deště a u Kuldovny se postupně z hájecké mlhy objevovali usilovně šlapající zmáčení jezdci. Kapky deště už nepadají jen na hlavy a ramena, ale dopadají i na jejich jazyk, který mají z vypětí sil vyplazený někde daleko před sebou. Zakalené nebe se ale pomalu rozjasňuje a tu a tam propíchne paprsek husté žluto-oranžové koruny okolních stromů a dopadne na zmáčenou trávu, kde vykouzlí duhu…

No asi dost bylo poetického úvodu, ne? :-) Prostě v sobotu ráno při každoročním symbolickém zakončení bajkové sezóny výjezdem na Hadí horu chcalo jak z konve. Podle radaru ale mělo přestat, což se také stalo a počasí nakonec předčilo všechna očekávání. V Kuldovně se nakonec sešel ne příliš lichotivý počet 13 Pupkanů, který po vydatné snídani kolem půl 12 vyrazil směrem na Ostrov. Mrakomor ale pořád pouštěl vodu, tak se udělala zastávka na jedno v Kozlovně. Revolta začala trochu nabírat na síle (chyběl Dykot, který by nás srovnal do latě – my si to ale chtěli udělat holt krásný), a málem se neodjelo. Lehce po dvanácté se ale vyrazilo směr Horní Žďár. Víťa na svém novém bajku za šestimístnou cifru ale pořád zaostával, protože se mu pořád ztrácela baterka na přehazovačce.. :-) U Václava se udělala poslední občerstvovací zastávka (teď už jen na malé) a ve dvou skupinách jsme vyrazili vzhůru. Béčko jelo po cyklostezce do Jáchymova a áčko se vydalo po Mlýnské cestě přes kameny a klouzající kořeny pokryté napadaným listím. U Belvederu jsme nesjeli dolů k Radium paláci, ale serpentýnami se vyškrábali na NS O radonu a po vrstevnici pokračovali k hřbitovu a k důchoďáku. Přejeli jsme hlavní silnici a nohy zaměstnali tvrdým výšlapem k Janského kapli pod Kloboukem. Tady se Márovi udělalo trošku šoufl a musela se udělat malá pauzička na zklidnění jeho žaludku… V plánu bylo Císařskou alejí dojet na Klobouk, ale Vítek to vzal zkratkou přes louku do odporného kopce. Poté jsme pokračovali lesní cestou, napojili se na šotolinovou cestu vedoucí od Sporthotelu Můstek a dojeli k cíli naší cesty.

Nahoře na hoře na nás už čekalo béčko, a za kýčovitého počasí jsme se rozvalili po šutrech a lavičce a kochali se výhledem, který jsme tady ještě nikdy nezažili. Víťa vykopal dvě flašky a začala asi hodinová rozprava o všem možném. Na přetřes přišel přijímač Honzi D. do Pupkaní rodiny, který si nakonec asi určí sám, jestli si dobře pamatuji. Do kalendářů si ale zapišme sobotu 5. srpna 2023 kdy je nejen další Kiwáč, ale hlavně i oslava 50. narozenin právě ještě nepupkana Honzi. Podmínkou „vstupenky“ na oslavu je ale aktivní účast na Kiwáči (myslím, že stačí i štafeta…). Pro váhavce a Jardu bude založena kategorie „Po mrtvičce“, takže medaile budou pro všechny. Zjistili jsme, že nám citelně chyběl raut, Víťovi na něj kvůli kolu nezbyli prachy a Koumesovo (omluven pro rýmičku) loňské sýry kdeže jsou… Nahoru neustále přicházeli další turisté, kteří byli někdy trošku zděšeni pohledem na polonahá vyrýsovaná těla konzumující uleželé pálenky. Když jsme se kolem půl 4 zvedli, tak asi pětičlenná skupinka, která jsme dokonce zabékali k narozeninám, jízlivě utrousila něco ve smyslu „příští rok musíme v jiný termín…“ No radost nám to nezkazilo a vyrazili jsme zpět k domácí základně v Hájku s ještě jedním občerstvením v Restauraci Jezírko nad Jáchymovem…

Zdar Capouš