BLOG

Jelikož nějak není čas, shrnu poslední dvě vyjížďky "bezstartovních prudičů" do jednoho reportu.

Ve středu před týdnem se u Mekáče potkali tři bratři v triku (já, Burák a Vítek) a bylo mi jasné, že nepůjde o žádnou spanilou jízdu. Volal ještě Štěpán, že ho máme nabrat u vodáren v Doubí, kam jsme se s klukama přes Tuhnický les  po Jezdecké cestě, kolem Linhartu a sjezdem k hlavní silnici dostali. Pokračovali jsem SOS vesničkou po modré do Svatošek. Přejeli jsme most a hned začali stoupat někam do nebes. Po necelém kilometru jsme najeli na trailovou hřebenovou cestičku a škrábali se směrem k Lokti. Vyšlápli jsme na vyhlídku s názvem Vyhlídka a zjistíc, že po 20 minutové jízdě jsme ujeli vzdušnou čarou cca 300 metrů od svatošského mostu, pokračovali hřebenovkou a sjezdem přes Vildenavu na cyklostezku a ke kempu před Loktem. Jelikož mé sjezdové schopnosti jsou neustále někde na úrovni 5 letého dítěte, tak jsem si samozřejmě pěkně ustlal (ano Lubo, máš pravdu, to železo na klíční kosti ještě opravdu pár roků necháme :-). Srovnal jsem řidítka, skouknul ohnutou patku přehazovačky, vypnul na garminu nouzové SOS odpočítávání a s pomocí Štěpána se došoural do kempu. Dali jsem pivko, já omyl krvavé šrámy a pokračovali k Lokti. Přejeli jsme řeku a morbidním výšlapem stoupali na Kozí vrchy. Kolem Moučných pytlů a hájenky jsme spadli k Březové, kde došlo na osvěžení v přehradě. Pak už jsme výšlapem přes Linhart a kolem Evropáku dorazili k Sršáňovi, kde bylo narváno a museli jsme o Plzně, pizzy a nakládané sýry bojovat. 

Tuto středu jsme se sešli opět skoro ve stejné sestavě, jen Štěpána nahradil Jarda. Vyrazili jsme od Smíchače, kolem hřbitova Turgeněvovou cestou po Třemi křížemi stoupali pod Gétovku, pod ní jsme uhnuli a sjeli na starou Pražskou silnici. Kolem hvězdárny, Vítkovky a dále po modré jsme přes Kolovou dojeli do Pily. Chvilku jsme váhali, jestli nezastavit v osvěžovně, a chvilku počkat, co se vyvrbí z hrozících bouřek. Usoudili jsme, že budeme pokračovat a po asfaltu stoupali k Rybničné. U červeného kříže odbočili do lesa a stoupali k Uhelnému vrchu, odkud Burák sliboval panenský sjezd. Po menším hledání, kdy jsme museli přejet louku s travinami narostlými do výšky řídítek, byl sjezd nalezen a po přebrodění Dražovského potoka jsme pokračovali do Stanovic. Jardovi bohužel luční alergické orgie moc neprospěly a hledal nejkratší asfaltovou cestu do Úlu. Ale Burák ho přesvědčil o opaku a lesní cestou nad přehradou jsme sjeli do Březové. Přejeli silnici a lázeňskými lesy cestou pod Karlem IV. dorazili ke Galerii umění a přes kolonádu valili k Sršáňovi. 

Dovolím si jenom malou poznámku, byť vzhledem k tomu, že jsem služebně nejmladší pupkan, tak asi nemůžu moc vyskakovat :-) Myslím si, že takové trasy mají něco pořád do sebe... Teď ve středu to byla čistá esence biku, prostě návrat ke kořenům, jako když jsem s Vámi začínal. Nějaký kopce, sjezdy, brody, lesy, louky, bloudění, bahno, prostě od všecho něco...Jasný, středy jsou i společenská událost, ale vloni se to už přetavilo do kraťoučkých vyjížděk a škoda nevyužít čas, který si člověk vybojuje, k trochu sportovněji laděným středám... Už radši mlčím :-)

Zdar Capouš

19.ročník   

Opravdickým výstřelem z opravdické  startovní pistole po nezbytném přiťuknutí teplým Kozlem  byl skoro v pravé poledne odstartován 19.ročník tradičního pivního bajktriatlonu. Dykot mačká stopky, různě vyrýsovaní borci do sebe lejou startovní pivo, co to jde. Tahle disciplína(lahváč na 4 hlty )  a skok placatý  mi jde- vrhám se do vln jako první. Stylem prsa získávám asi 10 metrový náskok, brzdí mě však, krom vlastního nemožného stylu plavání, chaluhy, lekníny, cerkárie a různá rybniční havěť a v zápětí  nebezpečné vlny a kopy, když se  během několika vteřin  kolem mě prožene celé startovní pole a beznadějně jsem poslední. Nemít  elektrokolo a kamarády, mám po závodě. Zatímco takový Olaf  vylézá z vody za asi 3 minuty 40 vteřin od startu, na mě po něm musí časomíra ještě 10 minut čekat. V depu se naštěstí  ještě usmívá s pivem v ruce Kulda a snaží se dopíjet i Barták.  

Sotva popádám dech, ale i 2.pivo je během chvilky ve mě,  ještě nezbytné foto :

a naše trio vyráží na trať... hrozně to kalíme, slunce pálí, takže dole v Březové dostáváme tradiční žízen, kterou bleskurychle hasíme lahvovou Plzničkou a hajdy do kopce a   do depa.

Společně do sebe lámeme  3. pivní kousek a před zraky diváků běžíme do lesa/tam to probíhá spíše indiánským stylem, mě už braly  křeče i při příliš rychlé chůzi, ale snažím se, všiml jsem si, že guláše ve várnici bylo pod 1/4 ), před zraky diváků zase běžíme....a z posledních sil finiš z této naší trojice  na 4. pivu je můj (netuše, že je vlastní kategorie e-bajk...a nikdo jiný e-bajk neměl).  Sláváááá a honem na guláš...nedočkavě čekám vyhlášení, protože my opozdilci nevíme, co se tam během naší nepřítomnosti dělo a jak to vlastně celé bylo... ááá  dozvídáme se, jak měl Lubo defekt a většinu trasy tlačil, že to vyhrál Olaf a stíhal ho Seb v žabkách a na bednu se dostal Mára atd ... 

Stupně vítězů: 

kategorie ebajk 

a šťastný vorvaň na bedně:  

Celá výsledková lisitina: 

Možná nám někdo další podrobnosti sdělí v komentářích (i když bohužel pro blog, diskuze už proběhla whatsappem ) .  

Srdečný dík Dykotovi za vzornou organizaci!

Po vyhlášení, dopíjíme  zbývající Kozly, který jsme si na sebe nestihli vylejt a část z nás si jede spravit chuť  studenou Plzní  k Sršáňovi (jo a dávejte pozor v předposlední levotočivé zatáčce nad Kome- nějak to tam klouže, když se jede rychle...a asi mám alergii na asfalt, hrozně mě do teďka po kontaktu s ním pálí koleno) 

Tak zas za rok!  A pozor!  20. ročník!!!

Gadži

Start a nikoliv cíl byl tentokrát v Pupkaní ulici u Itsbinů v Ostrově. Trasa začala v borovém lese několika lechtivými sjezdíky podél zahrádek a mířila k jednomu mocnému přítoku Bystřice. Zde bylo třeba překonat poetickou lávku zbitou z několika ztrouchnivělých latí a za ní krátké oraniště, které svou měkkosti a vláčností všechny příjemně překvapilo. Potom jsme se houštinou napojili na ostrovskou „kokostezku“. Po ní jsme podél trati pokračovali a napojili jsme se na závodní stezku mladých bikerů, která byla hezky houpavá. Trasér záměrně vedl peloton k středověké lávce. Její historie je totiž mimo jiné zajímavá tím, že přesně před 1 rokem zde Dykot slétl do hluboké propasti. Naštěstí si tenkrát incident vyžádal jen několik vykloubených prstů, které přítomný praktický lékař okamžitě reponoval. Bylo zajímavé sledovat jak „bravurně“ se s touto překážkou letos Dykot vypořádal. Pak jsme pokračovali lesem směrem na Květnovou a zde se na rozcestí U chaty napojila posila pelotonu – Ondra. Poté jsme pokračovali stezkou myslivců mezi poli směrem na vojkovický Špičák. Náhle se před námi rozevřel les a sjížděli jsme stinnou naučnou stezkou nezadržitelně k silnici do Vojkovic. Před hospodou u trati se strhla ostrá hádka a výměna názorů. Nikdo z jezdců se za nic na světě nechtěl ani minutku zdržet. Nakonec ale zvítězila přirozená autorita traséra, který tvrdě, i přes značnou nevoli borců, prosadil odpočinek s pivním mokem. Pak jsme však ztratili jednoho člena pelotonu, který se nechal zlákat Kuldou a Jéňou k nezodpovědnému dobrodružství v pivnici Hubertus. Další cesta nás vedla proti proudu Ohře v blízkosti železniční trati. Tu jsme opustili zajímavým výjezdem s bujnou vegetací a příjemně kluzkými kameny. Po hřebínku nás poté trasér vedl k romantické vyhlídce při vrcholku Nad rybníkem. Zde jsme si pokorně vyslechli jeho místopisné poznámky, když se zasněně zahleděl na protější rozhlednu Bučina. Se slzou v oku každý z nás pokračoval až ke Královské cestě. Po dynamickém sjezdu po zelené následovalo překvapení v podobě bahenní koupele, kterou si všichni náramně pochvalovali. Poté si trasér nabyl e-bike z elektrického ohradníku a následoval poslední výstup na pahorky nad Strání. Potom na modré směrem do Dalovic nebylo již na trase nic zajímavého krom toho, že „v této nadmořské výšce už musel každý za své“. Přivítal nás Ráďa s natočenými půllitry a opulentní večeří s masovou směsí a bramboráčky. 

Itsbina