BLOG

Startovní RATAR tentokrát proběhl v Kuldovně a pak už otěže této středy pevně sevřel Jarda a sliboval nám vidět ještě neviděné a projet ještě neprojeté. A musim hned napsat že se mu to povedlo náramně! 

Nejdřív jsme sjeli z Hájku přes rybníky a podél dálnice do Kfel, po červený do Hlubokýho, stoupáček pod les, kde to naší motorizovný sekci (Míra, Itsbina a já) krásně vrčelo pod nohama, a pak až k Flašnerovo kapličce. Jarda řídil dokonce i náš chcací režim - je to hroznej despota! Takže močení, pak teda faakt prudkej brdek a potom nádhernej trejlík pod Fl. skálou (plně jsme nasávali tu údajně nejkumulovanější negativní energii široko daleko!!!). Projeli jsme Hroznětín a polní asfaltkou k Velasu, a tam Jarda vytasil nádhernou neznámou kančí stezku borůvčím, povodil si nás lesama u Velasu, pak jsme trochu brodili vodou a sračkama, malinko pobloudili na nějaký louce a vyloupli se v Podlesí. Tam byla další mňamka dnešního traséra - singlík podél zatopenýho lomu s technickýma lahůdkama (jako třeba břízky blíž u sebe než šířka řídítek, prudký sjezdíky s klouzavym sedleckym kaolínem a podobně), pak další neznámá cesta nad Resurem se sjezdem prudkym až hamba, a konečně známé kraje, zahrádky v Dalovicích a...  - útulný Sršání Bistro!

Ráďa zatopil v infrazářiči, točil ty svoje luxusní Plzně s pěnou která by unesla i buřta, v lokále se mihla paní Lucie a upustila tam kastról plnej guláše, všem Márům a Jardům světa jsem připili několika Ráďovo očividně pančovanejma hlenama, v TV hrál volejbal pohublej pán kterej nám vzdáleně připomínal jednoho kluk co s náma dřív jezdil na kole, a na regulérním motocyklu dorazil i Mýtický Otec Zakladatel - pan G. !

Byl to den jako korálek, chyběla mu jenom ta vítězná volejbalová tečka...

Dykot

Název třetí letošní Pupkaní vyjížďky zní lákavě- skoro jak titulek bulvárního plátku, nicméně realita byla trochu míň rajcovní...

Sraz v podmračeném odpoledni v Bistru u Sršně, účast řekněme méně hojná. Minule avizovaná oddělující se skupinka nepivních chrtů se protentokrát ještě omluvila, ale příště nám to už určitě nandá:-)!

Teplota zpočátku atakovala slušných 12 stupňů, avšak s postupem času se dostala na nechutně mokrých 6 cm, pardon stupňů C.

Pod mým elektrovelením jsme vyrazili přes most nad dálnicí do Všeborovic a polní cestou a sjezdem na drahou, nově vyrobenou cyklodálnici podél Ohře kterou nikdo nejezdí, až k zavřenýmu rozpadajícímu šemnickýmu mostu, na kterej kupodivu nikdo žádný prachy nedá...

Tady se prozřetelně oddělila trojčlenná skupinka ve složení Kulda, Jéňa, Koumes, kteří na rozdíl od zbytku pole nepodcenili stahující se mraky a v klidném tempu si objeli vlastní trasičku.  Po prudkym brdku do Šemnice mě Ondra pochválil, jak jsem si hezky mazácky do terénu podhustil zadní gumu, a začalo se to srát. Mazácky jsem to píchlý kolo dofouknul a po přejetí nad Sedlečko v kopci jsem mazácky slez a začali jsem to řešit. Naštěstí se na to vrhnul tým mechaniků VaV - ve složení Víťa (ten měl dokonce latexový šprckový rukavičky!) a Vítek. Trn nenalezen, zalepeno, přezuto. Valíme dál po červený doprava směrem na Vary, tempo pekelný se nelíbí Jardovi kterej u Hloubku opouští stádo a jede sólo do Kuldovny. Zbytek se škrábe podél potoka na cestu Ema, trochu mě znervózňuje že jim nestačim ani na E:Bajku a oni ještě u toho kecaj, a z drobnýho mrholení se stává trvalej ceďák. Nahoře doleva traverzem a výjezdem až na silnici pod Andělkou, kus doleva a pak doprava po žlutý dolu k Dubinskýmu potoku. Tam nás čekala samba mezi kapkami deště po příšernym neutaženym makadamu, kterou v houstnoucím šeru okořenil Vítek roztrženou bezduší. Naštěstí duo VaV jako Pat a Mat zvládlo i tenhle oříšek a narvalo duši do bezduše (neni to oxymorón...?).

Tma, zima a mokro ukončilo jakékoliv hrdinství, Vítek s Juniorem se ještě oddělili u šemnickýho mostu aby dojeli pro auto v Roli, a my jsme s Ondrou a Víťou v hustym dešti stoupali Pulovičákem jako dým a usilovně mysleli na přetopenou Kuldovnu plnou píva a dobrot. Sen se proměňuje v realitu, usměvavej Kulda točí Plzničku a podává luxusní svíčkovou, rádio hraje a na světě je zase hezky. Já si čuchnul ke svíčce, dal dvě piva, grog a proteinový Ketonápoj s příchutí lesních plodů a jelo se domu.

Bylo to strašný.

Dykot

<iframe style="border:none" src="https://frame.mapy.cz/s/nurahuforu" width="400" height="280" frameborder="0"></iframe>

Start áčka v 17. hod jsem nestihl,   unikl mi i start béčka, který jsem naplánoval, tak jsme ještě chvíli počkal, abych nikoho nepotkal a jel na jistotu v 19. h. do Bistra na Sršáňovo luxusní startovní. Ještě tam přijel Lubo, který ale už měl sportovní část za sebou a mířil k domovu. Já se  ještě cestou  do Bistra porochňal v blátě pod teplárnou,  nejprudší sjezd  dne byla příjezdová cesta  k Sršáňovi a ten jsem si vychutnal. Proběhlo to startovní pivo a pak  individuální  přesuň do Kuldovny, kdy už bylo áčko i béčko a tam mi začala to pravá pupkaní středa:  zvládl jsem horu řízků , překonal dva kopce bramborového salátu a zdolal rybník piva. Nejhorší pak bylo se dostat do bundy, nehodit šavli a nepoškodit zip a měl jsem nehodu, zapadl jsem do hlubokého kuldovního gauče a přes břicho plné řízků jsme se velmi velmi   obtížně z pohodlné pozice zvedal. Ale přece jen jsem nakonec jel spokojeně svižně domů, až se mi od pneumatik kouřilo...To kecám, kouřilo se z Lucky Strike. 

Kuldo děkujeme!