BLOG

Počasí celý den bylo extrémně hnusné, že by si ani pupkana ven nevyhnal. V půl 5 se nás přece jenom sedm kousků sešlo na Lumumbovi v dobré víře, že všemohoucí se smiluje a provazy deště ustřihne. Honza si vzal trasérství pod svá křídla a vyrazili jsme směr Tuhnická lávka, po zelené na Linhart a sjezdem do Doubí. Za vesničkou na nás čekal Míra s Mlátičkou, kterému už fungoval ebike (nějakej dobrák mu minule poradil, ať vyhodí ten zbytečnej čudlík, co má připevněný na rámu – a ejhle, on to byl snímač rychlosti, bez kterého kolo nevydá ani watt výkonu). Po zelené asfaltce jsme přes hájenku a Kozihorskou dojeli k bývalému popravišti nad Slavkovem. Po nezbytné fotodokumentaci jsme projeli Slavkovem a zakotvili v „restauraci“ Rebel. Uvozovky jsou na místě, poněvadž jejich fazolová polévka připomínající mix gulášovky, dršťkovky a fazolačky bez fazol se ještě se sebezapřením dala zkonzumovat, ale jejich chleba, který byl zbarven koloniemi vláknitých mikroskopických hub rodu Penicillium už ne. Mára šel odvážně chleba vyměnit a přinesl pro změnu další gurmánský zážitek v podobě chleba z mrazáku. Tak aspoň že ta Plznička byla dobrá. Zjistili jsme taky, proč dneska nejel Olaf – druhý den operoval koleno tátovi, tak že si prej ty tři pivka dá až ráno před operací, aby se mu netřásla ruka.

Po Márovo zaplacení (za měsíc starej svátek?) se nasedlo na kola a přes Třídomí a Nadlesí jsme spadli do Lokte. Zde Mára ulovil manželce dárek k vánocům, že má prý nový fišerky a botky jí tam budou pasovat (sice nám věšel bulíky na nos, že to má na výstavku do garáže, ale my víme svý ! 😊). Projeli jsme Loket, aby nás Honza vzápětí vyděsil krpálem na motokrosovou trať, naštěstí v půlce odbočil a po rozmáčených loukách jsme dojeli k domečku s nápisem Vanesa. Jako byly nějaké nesmělé návrhy, že bychom si zašli do vířivky spláchnout blátíčko, ale prej u Krtka to bude lepší. Sjeli jsme tedy do Slunné ulice Pod Rohem, kde teda v pošmourném podvečeru moc slunce nebylo, ale za to jsme spatřili Krtkův rodinný dům, který jako kdyby se do české vilové čtvrti teleportoval přímo z anglického venkova. Kolem garáže, která by spolkla Jumbo 747, jsme prošli na terasu, kde už bylo připraveno pivní občerstvení. Po mém dnešním třetím pivu (což mám jindy za měsíc) jsem byl jsem tak zmaten, že jsem si myslel, že v září očekávám narození pátého potomka… Naštěstí mám kamarády, kteří mě uchlácholili, že teprve čtvrtého… Jelikož mrakomor pořád hrozil, tak jsme se kolem půl 22 rozjeli k suchu domova…

Zdar Capouš

U popraviště před Slavkovem

To nám ještě bylo po penicílu veselo...

Cestou do Lokte

Mára ještě obhlíží, co by se mu hodilo.

Už se vezou!!!

A dárek je doma!

Tak tam jsme nebyli...

U Krtka na terase

Když už ten pupkaní web máme, tak bychom tam měli občas něco sesmolit, ne...? Ve středu na prvního máje se v úlu postupně sjelo deset pupkanů. Po úvodním občerstvení jednou až třemi plzněmi dle žízně a po menším vsuvce, jestli je lepší mít s v padesáti vnuka nebo vlastní ratolest (no o vítězi asi není pochyb...), jsme vyrazili vedeni Dykotem přes Dalovice. Kolem kostela jsme vystoupali pro některé neznámou cestou, podjeli dálnici a napojili se na "modrou" panelku, kterou jsme přijeli k Pulovické silnici. Vystoupali jsme k altánku nad Novou Kyselkou a trailem v "keřovém tunelu" a kolem zahrádek sjeli k řece. Před tím se ještě naši kunsthistorici Dykot s Jardou pohrabali v popelnici na papír a vzali si domů nějaké přírůstky do knihovny (stejně si myslím, že se druhý den Dykot vrátil pro Jaro, Léto a Podzim v zahradě, které se mu nevešlo do báglu :-). Od šemnického mostu jsme se potrápili výstupem ke školce, kde nám Kulda s Jéňou už trošku nervózně asi podesáté zopakovali, že už na ně fakt nemusíme čekat. Po výjezdu ze Sedlečka jsme po červené valili k Hloubku, kde ve stoupání Jarda zjistil, že ebike (který je v servisu) vlastně nepotřebuje a že mu to šlape jako zamlada. Po cestě Ema se objel Bukový vrch a na makadamovém sjezdu pod Andělkou Vítek otestoval svoje nové celopéro Cube a Zbynďa byl konečně uspokojen pořádným brodkem. Pak už klasicky do úlu přes Hubertus, kde byla pauza na spláchnutí písku z chemtrails, který nám sem furt soudruzi z Afriky posílají. Itsbinu zaujala cedule, že hledají důchodce na výpomoc, aby měl aspoň na benzín jeho nového šestiválcového a trošku žíznivějšího Kačmáčka (pro neznalé takovej menší angličák Ford Bronco). Pak už nejkratší cestou do úlu (kam po chvíli dorazili Jéňa s Kuldou z Andělky), kde nám Sršáň naservíroval špekáčky, které mu zbyly z čarodějnic (a za týden že prý bude buřtguláš :-)

Zdar Capouš

Tak report zbyl dneska na mě, dva dny jsme si to přehazovali s Dykotem a Mlátičkou jak suchý z nosu, až jsem to nakonec slíznul já. První dubnovou středu byla pupkaní lavice u Sršáně narvaná jak vlak do Košic, stůl se prohýbal pod pivkem a čekalo se na prvního opozdilce. Čekal hlavně Koumes, aby mohl někoho konečně zkásnout jako čerstvý pokladník. Hvězdou se nakonec stal Mlátička, který si to sice přifrčel o půl hodiny později, ale zato na novým ebajku, který ho vystřelil ze 4. pralesní ligy rovnou do nebeských výšin. Kolem jeho cubíčka se udělala fronta jak v Chánově na podporu a bude zajímavé sledovat, jak se elektrická mánie bude dále vyvíjet... Někdy po šesté jsme se zvedli a následujíc Dykota se rozjeli směrem Drahovice. Cestou jsme chtěli vytáhnout Honzu Gazzu od sporáku, ale paní domu ho zapřela, že je prý někde na Spartě s nějakou tenistkou. Trošku kostrbatá výmluva pro Slávistu, ale budiž :-) Kořalku jsme samozřejmě odmítli a vydali se vstříc lázeňským lesům. Po chvilce pobavil Olaf, který s nohama silnýma jak noha od kulečníku zabral do pedálů, že se mu v garminu ručička na watty třikrát otočila dokola a oholil zuby na převodníku. Peloton pokračoval směrem k Pražské silnici, kterou jsme přejeli a po červené dojeli přes Hloubek do Sedlečka. Vyjeli jsem k vysílači a od školky sjeli na kyseleckou silnici. Na západě ale začalo být černo a o slovo se začal hlásit pěknej lijavec. Peloton se rozdrobil na prvočinitele a po dvojičkách, trojičkách jsme každý za svý jeli do Kuldovny. Oblékli jsme nějaký bundy, ale byly platný jak fusekle na dřevěný noze. Já jel s Vítkem a Jardou, který má taky nový éčko a plápolal za nimi jak moucha v pavučině. Kolem osmé jsme se všichni slezli v Kuldovně, kde bylo nachystáno snad 10 litrů guláše s knédlama a hlavně Kulda narazil dva soudky řemeslného hájeckého piva, které bylo fakt, ale fakt výborné. Do toho Burák začal mlátit do kytary a bajkový nirváně už nic nechybělo...

Příště zase konec u Kuldy, kdy to bude v Bartákově režii...

A poslední středu v červnu (26. 6.) si zapište do diářů větší povyražení u Sršáně, protože Capouš bude "Kurvadrát, padesát!"

Zdar Capouš