BLOG

18. ročník Pivního Triatlonu Kolovák proběhl důstojně navzdory nepřízni okolností (brutální vedro, vypuštění rybníka, ale hlavně předchozí oslava šedesátin a padesátin...). Kromě Olafovo škrábancům na 90 procentech těla se nikomu nic zásadního nestalo, všichni dokončili a hlavně se letos nikdo neurazil :-D  

Za tetelení se horkého vzduchu se deset statečných závodníků krčilo pod přístřeškem a pozorovalo skromnou hladinku rybníka s obrovským bahnitým lemem a asi stometrovou pískovou pláží. Shoda byla jenom v tom, že do tý sračky nikdo nepoleze. Nápady čím nahradit plaveckou disciplínu se pohybovaly od "Vyserem se na celej závod a uděláme spanilou projížďku In Memoriam na počest emeritního vítěze Ondry Matějíčka - RIP..." až po "Dáme na začátku 3 piva a pak vyrazíme na bajka". Nakonec byla neschůdnější variantou závodní procházka po pláži okolo rybníka s Kozlem v ruce, pak Kozlík č. 2 a pokračování jako obvykle. Asi jedinej, kdo se do toho za stávající konstelace vrhnul jako opravdovej závodník, byl Olaf, a za trest ve sjezdu z Vítkovky rozrazil skupinku nic netušících tůristů, vyválel se ve štěrku, ale dle hesla nemám čas krvácet pokračoval v tempu až do cíle vstříc vítězství. Závodní morálka 90% ostatních triatletů byla na poněkud jiném levelu. Našli si čas na občerstvení na trati a užili si to. V cíli proběhla zajímavá chirurgická akcička ve které figuroval Olaf, štěrk, Dáša a kuchyňský nůž. Pak už jenom gulášek, plácání po ramenou, teplé Kozly na výklus, Itsbina řval něco o jebání sabáčim stylom, pak vyhlášení vítězů s tradiční pivní sprchou a v dálce dunící hromy nás po skupinkách rozehnaly k domovům...

Chlapi DÍK, za rok zas...!!!

Dykot   

Ve středu se u Martina v ordinaci v Doubí sešlo asi 14 zájemců na předpokládanou krásnou letní vyjížďku. Netušili jsme však, že Martin předal vedení Burákovi a tak naděje na koupání v Březové vzala brzo za své… Po úvodním občerstvení klobáskou a pivíčkem jsme někdy po půl 6 vyrazili směr nádraží Březová a místo odbočení na koupání jsme na úvod vyjeli nahoru nad přehradu, kde se někteří z nás stačili pokochat hezkými výhledy. Po vrstevnici jsme pokračovali po zelené a udělali odbočku na Moučné pytle, kam jsme se vyškrábali po svých a odměnou nám byl výhled na Andělku, Stružnou, Bukovou hor... Následoval trochu krkolomný sjezd do Cihelen, kde se Burákovi již nepodařilo udržet svoje stádo a někteří „zabloudili“ do Březové a přes Kolonádu do Evropáku. Ostatní uvěřili Burákovo obvyklým mantrám „je to jenom po vrstevnici“, „je to ještě kousek“ a „do 8 jsme v Evropáku“ a vydali se hledat sochu pohanského boha Svantovíta, který se ukrýval na hoře Stránisko nad vesnicí Kfely u Tepličky. Po tak prudkém brdku, kde i Vítek ztrácel trakci, jsme po dalším „už tam budem“ našli vytouženého bůžka. Do Evropáku nám teď po nejkratší cestě zbývalo asi 13 km a chtivý piva jsme vyrazili. Burák však preferuje „alternativní“ cesty a tak jsme záhy odbočili ze Slavkovské cesty směr Svatošky… Slibovaný sjezd však pořád nepřicházel, naopak  jsme si cestu několikrát zpestřili husím pochodem přes mýtiny s kolami na zádech. Ale již nebylo kam utéct. Itsbina však trefně poznamenal,  I cesta může být cíl… Po posledním pěším „sjezdu“ jsme se objevili za hospodou ve Svatoškách a s cca hodinovým zpožděním následoval přesun po cyklostezce do vytouženého cíle v Evropáku, s krátkou zastávkou na Plzeň v občerstvovně v Tašovicích.

Capouš 

p.s. fotky jsou v Galerii

Akce začala v Kozlovně v Ostrově. Již od začátku byly na traséra vyvíjeny tlaky na změnu trasy-podplácení, výhrůžky násilím na rodině a další osvědčené mafiánské prostředky. Trasér odolal a hlavní skupina vyrazila s pouze 15minutovým zpožděním. Prvních několik  kilometrů po cyklostezce nás přiblížilo k dosud neprobádané nádherné zkratce přes pole před Velasem /trasér se tak chytře  vyhnul restauračním zařízením na Velasu a tedy dalšímu potenciálnímu zdržení/.Pak přišel orgasmus ve formě výjezdu z Odeře vzhůru k jezírku. Vítek zde byl samozřejmě první a stačil, jak prohlásil,  svou ejakulací nakrmit rybí potěr. Pak jsme pokračovali po vrstevnici až ke sjezdíku, který nás dovedl na Rafandu. Sjezdík byl sám o sobě velmi zajímavý a navíc trasér, aby pobavil spolujezdce dvakrát schválně upadl. Pak se čekalo na Godota/Martin Sobota/,ale ten našel vlastní směr a dorazil na Rafandu včas. Osvěženi nektarem, který zde byl k mání, jsme pokračovali vzhůru kolem židovského hřbitova a dále směrem na Hluboký. Po cestě trasér musel vyburcovat uvadlé jezdce ještě k jednomu stoupání směrem na Oldříš. V polovině stoupání zprava se nalézá skrytý fantastický sjezdík-ten byl posledním trumfem traséra. Pak již trasér zjihl a  nechal ať si borci zvolí nejkratší trasu ke kolenům. V Habrové - Pupkaní ulici 1444 jsme se setkali s řadou těžkých zranění u Pupkanů, kteří odmítli ochranu traséra a cestovali na vlastí pěst. Nicméně vůně dlouho pečených kolena a chuť božského moku nás brzy přivedla do extáze, kterou další den sborově chválili všichni sousedé . 

Itsbina