BLOG

Sedím teď na jedněch nejdrsnějších rodinohodinách, které můžete absolvovat (dětské centrum Fantazie v Sokolově) - řvoucí tlupa dětí převtělená do malých orangutanů a paviánů mi připomněla včerejší start v úlu, kde Sršáň statečně čelil asi desítce mamin s pobíhajícími potomky a odpoledne se úl změnil spíše na mateřské centrum... Po startovní plzeňském jsme se po půl 6 pod Vítkovo vedením (podpořené jeho Kryštofem) vydali na koupání směrem Pila. Začátek vcelku klasicky, kolem hřbitova nahoru na Goethovku, kolem hvězdárny na Hůrky a Vítkovku. Při sjezdu na Hůrky Krtek zapomněl, že ani krtek se nepodhrabe asfaltem a utržil pár tržných ran. Po chvíli začal hlásit technické problémy Míra, když mu přestala jít šťáva do pohonného ústrojí. Vyrovnaný počet ebajkerů a přírodňáků se najednou se povážlivě začal otáčet v neprospěch elektrikářů a Vítek se tak stal trasérem, který dokáže očesat i ebajkery. Krtek to nakonec zabalil a Míra nějak rozchodil. Dorazili jsme na Kolovák, kde jsme se rozhodli nachytat nějaké cerkárie bez nutnosti plahočit se na Pilu. Zatloukalovic rodina ukázala, že se opravdu nestydí - zatímco ostatní spořádaně čekali ve vodě, až kolemjdoucí opustí pupkaní teritorium, chlapci ze Stružné se promenádovali po cestě, že nám procházející diváci chtěli platit za sledování nepřístupného TV kanálu. Na zpáteční cestě Vítek překvapil a po klasickém úvodu z Kolováku (po modré Beethovenově stezce) jsme z Vyhlídky sjeli Kolmou a u hotelu Jeana de Carro najeli na pro některé z nás neznámou stezku vedoucí přes Ondřejskou směrem nad Thermal okořeněnou schodovým sjezdem. Palec nahoru Vítku! Po osmé jsme zakotvili v úlu, kde už čekali další čekatelé na slibované občerstvení pod patronátem Mlátičky. To záhy dorazilo v podobě polystyrénové krabice ukrývající další polystyrénové krabičky s výborným hambáčem a hranolkami. Zabékali jsme a popili hleny, které Sršáň trošku devalvoval tím, že místo smetánek nám mrsknul na stůl krabici mlíka... Musíte se snažit, pane správče!

Příští středu 14. 8. má pod patronátem Olaf (že by Horní Hrad :-))) a 21. 8. Lubo

Zdar Capouš

Prázdniny a prodloužený víkend zdecimoval včera pupkaní populaci, která se sešla v Úlu na pouhých 7 kousků a Honzu Vágnera. Lubo zatáhnul útratu (svátek?) a mohli jsme vyrazit do lesů (bez Kuldy, kterého čekalo druhý den krásné vyšetření...). Dykot původně navrhoval trasu přes golf, Pilu, Kolovou, Vítkovku a z Goethovky sjezd zánovním G-trailem. Osazenstvo ho přimělo trasu podstatně zredukovat. Od Sršáně jsme jeli přes Drahovice, kolem Honzy Gazzy, a lesní cestou jsme pomalu stoupali nad hřbitovem. Pokračovali po červené směrem k Pražské silnici, před kterou jsme zahnuli doprava na náznak lesní cesty. Dykot procedil mezi zuby, že to snad už bude od lesáků "protažený". Nebylo. Vlastně jsme si po dlouhé době zahráli na Buráka a došlo konečně na tahání kol přes klády. Po menší vzpěračské vložce jsme se pohodovou vyloupli na Hůrce a po áčku dorazili na vyhlídku. Trail je tak trochu zvláštně značený. Je to v podstatě jeden trail, jedna cesta, která se v různých částech najednou rozdvojuje nebo roztrojuje na modrý, červený a černý úsek, aby se to po chvíli zase slilo do jednoho pruhu. Trail je spíše zakrouceným sjezdem s klopenými zatáčkami, než nějakou pohodovou houpavou flow pohádkou. Ale je možné, že po několika jízdách se tomu přijde na chuť. Po dojetí sjezdu jsme nevymýšleli už žádnou ptákovinu a Mravenčí stezkou jsme se vrátili nad hřbitov a "city" sjezdem přes Drahovice dorazili do Úlu, kde jsme zakončili večer klasickou občerstvovačkou. Dvě středy teď nebudu, tak se někdo kousněte a nějaký minireport mi pošlete :-)

Zdar Capouš

Dnešní vyjížďka byla pod mým patronátem, jelikož se nenávratně přiblížilo půl století mého zemského bytí. No ale kucí, tajně jsem doufal v ještě jeden dárek, a sice že někdo za mě napíše report :-) Je to totiž trochu schizofrenní psát report sám o sobě, ale jak si přejete… Sraz byl klasicky v půl 6 v Úlu, kde jsme obsadili celý stůl, na kterém přistála první dávka občerstvení. Počasí atakující třicítky vybízelo k nějakému zchlazení a tak jsem měl v plánu rochtání v odeřském jezírku. Úderem šesté jsme se zvedli a přes Sadov a kolem obory jsme dorazili na Velas, projeli jsme ho a vystoupali na louky nad Nivami. Sjezd k pivním lázním nám okořenil Lubo ověřením fyzikálního zákona o gravitační přitažlivosti dvou těles v praxi a zanechal na louce část svého epidermisu. Od lázní jsme vystoupali Kiwáčovým brdkem do Ruprechtova a pokračovali do Odeře. No nebudu lhát, následující krpál k jezírku mě překvapil, furt ho jezdím jen z opačné strany. Koupání v mazlavé vodě bylo osvěžující, ale okolo nás neustále hřmělo. Na dobrodružství v podobě ověřování dalších fyzikálních zákonů o elektrické vodivosti blesků tak nebyl čas, slizká těla jsme nasoukali do přiléhavých oblečků a po zelené se spustili sjezdem na Rafandu a pokračovali do Kuldovny. Kuldík nám přichystal překvapení v podobě nového nerezového výčepního zařízení, z kterého tekla Plzeň a domácí řemeslný hájecký polotmavý speciál… Já si pak dovolil připravit něco k zakousnutí (resp. tímto děkuji pracantům z  https://food-lord.cz/ za skvělý catering). Byl jsem obdarován hodnotnými dary, kterými jste mysleli jak na moje fyzické zdraví, tak na psychické zdraví, aby mě náhodou nenapadlo povít 5. dítě... Došlo i na pupkaní hleny a s Visacím zámkem revival alias Burákem jsme zapěli Kurva drát padesát! 

Připomínám dnešní oslavu Kuldovo narozenin!

Zdar Capouš