BLOG

Středeční vyjížďka byla ve znamení družení se se sokolovským cyklospolkem Goofy, které upekl Olaf s Icem v Itálii. Shodou náhod byla v jejich domácí hospodě v pivovaru Permon burgerová akce, tak cíl byl jasný. Po několika změnách startu se nakonec vykrystalizovalo Áčko s odjezdem v půl 5 z Lumumby (u SOOS vesničky se potkali s Gufáčema, kteří jim jeli ze Sokolova naproti), a Béčko odjíždějíc před 6 od Krtka. Já jel s béčkem, protože jsem v Ostrově srabácky odmítnul vyjet do totální průtrže mračen na start A. Krtek svoje béčko vyvedl z Pod Rohu do Hor a přes Loučky jsme dorazili industriální cestou k indrustriální vyhlídce Pískovec. V krátkém Víťovo vzdělávacím okénku jsme obohatili naší slovní zásobu o výrazy jako porubní fronta, odval a skrývkový součinitel. Jelikož déšť pořád nebyl zažehnán, vrátili jsme se na hlavní silnici a pokračovali v asfaltové agónii. Kolem Gadžiho jsme sjeli do Královského Poříčí a dorazili do Sokolova do Permonu. Místní osazenstvo pak nevěřícně zíralo na 8 dementů, kteří se celkem 5x !!! během pěti minut přestěhovali z různých lavic bez deštníků, na lavice s deštníkem, dovnitř hospody, opět ven pod deštník abychom to zakončili konečně na správném místě, které bylo zamluveno. Proběhlo rychlé objednání burgerů a piv a mezitím dorazilo Áčko, které jelo přes Slavkovský les a Kulda, který jel svojí soukromou časovku. Začala se nosit piva s názvy jako Zaříkáváč chmele a Sherpa. Zaříkávač měl být extra hořký (100 IBU), všem se kroutila huba, že se jim srolovaly ponožky a jen Míra utrousil, že je nějaké sladké… Ochutnal jsem a dal Mírovi za pravdu. V ten moment na nás chtěl zbytek zavolat sládka, ať nám vysvětlí, kam by se asi poděly 4 druhy chmele, které do piva nacpal. Ale !!! Našel jsem ale informaci, že za rozdílné vnímání hořké chuti jsou různé varianty genu TAS2R38. Ti, kteří hořkost nevnímají, mají na příslušném genu mutaci způsobující nefunkčnost příslušných receptorů. Takže Míro, nejsme blázni, jsme jen mutanti !!! (odkaz pro rejpaly 😊 https://en.wikipedia.org/wiki/TAS2R38 )

Ice začal přidávat historky historky z Itálie, kde hlavním protagonistou byl Olaf, který se několikrát řídil heslem „Máte štěstí, že jedu kolem…“. Co si pamatuji, tak to odnesla Gazzova přehazovačka, která se rozletěla na prvočinitele jak při Velkém třesku a zabouchlé dveře do koupelny, které Olaf rozkuchal noži, jak když porcuje roastbeef… Po pár pivech se jako první zvedli Ostrováci (spolu s Lubem a Štěpánem), majíc to domů necelých 40 km. Po 23. hod se začal zvedat zbytek, aby si i zpáteční cestu zpestřil Jéňovo defektem a několika zastávkami v ještě otevřených knajpách…

Příští týden sraz klasicky v 17:30 u Sršně, konec v mé režii ve 20 u Kuldy.

Zdar Capouš

Start na vyjížďku byl po mnoha letech opět u Rožců. Jako první přijel Mára a potom se postupně dostavili všichni borci. Ještě před startem stihli někteří 3 Plzně a to už trasér tušil, že dnes půjde o velmi riskantní a nebezpečný podnik. Rychle se chopil velení a už se uhánělo ke královské cestě a pak po žluté značce do jižního sektoru Ostrova. Krátkou cyklostezkou kolem nádraží jsme se přemístili k zahrádkám a za nimi se prodrali džunglí plnou nástrah a netvorů/hlavně klíšťat/ k singltreku mladých ostrovských bikerů. Dobyli jsme vrchol zvaný Křížek a zde se shromáždili. Doplnili jsme své řady o zpožděné jezdce a vrhli jsme se střemhlav do smrtonosného sjezdu. Již první sjezd silně pocuchal nervy méně zdatným. Trasér však zavelel vyjet znovu strmý sráz/což byl kvitováno s povděkem hlavně od majitelů neelektrických kol/ a nastoupit další krkolomný sjezd. Trasér doporučil všem raději sepsat předčasně závěť a okamžitě online uzavřít životní pojistku, neboť nebylo možné zaručit zachování života žádného z borců. Nato se náhle ztratil Krtek a také Víťa, kteří raději zabloudili. Stejně i favorizovaný borec Vítek opustil skupinu řka, že jde na divadelní představení. Všichni samozřejmě věděli, že ho přemohl strach. Nakonec se prokázala neobyčejná technická vyspělost a morálně volní vlastnosti zbylých členů skupiny při zdolávání všech nebezpečných úseků. Konečně jsme vyrazili do Vojkovic. Po cestě k Boreckému potoku jsme však ještě museli překonat obávanou Dykotovu propast/pamětníci ji též nazývají Jáma vykloubených prstů/. Všichni zaváhali, jen David ji brilantně přelétl bez mrknutí oka.  Trasérovi se však do cesty postavila časová tíseň a nátlak oportunistů. On na to však nedbal! Když mu ale náhle začal kvapem ucházet vzduch ze zadního kola, nezbylo než zvolit náhradní trasu do blízké hospody U Čepelíka. Zde se při odpočinku a skvělé Plzni šuškalo, že defekt zadního trasérova kola nebyla náhoda. Po občerstvení jsme bleskem přejeli Ostrov a zamířili Pupkaní cestou kolem Starého koupáku k Rožcům. Zde nás čekal skvělý řízek s bramborovým salátem a zaslouženým plzeňským mokem. Zde už se neudálo nic zajímavého kromě zápisu do Guinessovy knihy rekordů v podobě 6 řízků na talíři a dvou kilogramů vlašského salátu, které spořádal Dykot.

Isbyna

Dnes je tomu přesně rok, co nás Gadži navždy opustil. Včera byla proto v plánu vyjížďka na Hadí horu, kde má pan G. svoje železné géčko nekompromisně zakompované do krušnohorského vyvřelého porfyru. Sraz byl tedy výjimečně v Ostrově v Kozlovně, kde se postupně zjevilo 22 Pupkanů a poloPupkanů.  Uzavíraly se sázky, jestli dorazí Víťa, přece jenom kauza nových dresů jej zasáhla 😜. Zabrali jsme půlku terasy a na druhé půlce byla vystavena kola jak v showroomu Cube, Specialized a Canyon dohormady. Po nezbytném zavodnění jsme kolem půl 6 vyrazili vstříc 941 metrů n. m. vysokému kopci. Nějak jsme prokličkovali Ostrov a kolem nových urbanistických prvků v podobě hal, které by už opravdu to Jumbo 747 spolkly, jsme zakotvili v bistru u Subterry. Obsluha zrovna zavírala, ale 18 piv ještě ze sudu vyždímala a zbytek doplnila Birelem a pivem v plechovce. Po žluté jsme pak začali stoupat a od rozcestí Pod Kozím vrchem jsme zase zase sjeli do Jáchymova. Trošku zdržoval Fremlík, který píchnul a výměna byla rychlá jak ve formuli asi tak 25. Po naučné stezce s honosným názvem Montánní krajina Krušných hor jsme houpavě nastoupali k dolu Bratrství. Chvilku jsme váhali kudy dál. Protože jsme z cukru, byla zvolena méně mokrá a bahnitá varianta okolo Sporthotelu Můstek. Před 20. hodinou jsme se postupně všichni slezli nahoře na hoře. Trošku jsme se děsili, že se najednou zpoza smrku vyloupne Honza Bauer s otázkou, kde že je dneska sraz nějakých cyklistů. Po Dykotově vzpomínkovém proslovu a nezbytném přípitku i pro Gadžiho jsme se pomalu vytratili směr Ostrov a Vary...

Zdar Capouš

PS. příští týden odjezd !!! v 17:00 opět výjimečně z Kozlovny, návrat do Úlu k obžerství v podání Itsbyny

Míra jako prodejce :-)

Na závěr trošku pošťouchnutí od Davida :-)