BLOG

FLO IV.

Červení- Mlátička, Ráďa, Martin
Žlutí- Olaf, Náměstek, Dykot

Plichta 17:17

Ráďou vymyšlená doplňková disciplína nájezdy- vyhrál Ráďa protože jedinej dal gól.

Tahle středa z nějakého nepochopitelného důvodu odlákala naprostou většinu skalních florbalistů na jinou aktivitu, zahrádka asi nebo nevim. Prostě nás bylo celých šest kousků. Týmy jsme rozdělili už v autě, a dobře jsme udělali. Bylo to napínavý, Ráďa málem podruhý za sebou zvítězil!
Mě ta poloprázdná palubovka v podstatě vyhovovala, člověk se může pozastavit, zamyslet co s balonkem, ne že se ke mě hned nějakej splašenej magor přižene a vezme mu ho. Pravda, vzorec našeho útoku byl jednoduchej jak romská dívenka- Olaf na modrý, my s Náměstkem na křídlech, doleva, doprava, BUM, a buď to tam spadlo nebo jsem to já zkurvil. Gadži se na tu hrůzu shovívavě díval zeshora a s elektronickou tužkou to měl hooodně jednoduchý. Nejdřív jsem netrefoval míček, pak bránu, pak jsem neomylně nacházel brankovou konstrukci a nakonec propocený břicha Červených brankářů. Martin zvolil model kalhoty do zvonu ala 70. léta, takže mu mezi nohama neproklouzla ani myš a v bráně zdatně alternoval s Mlátičkou, Ráďa byl ve formě a i když Žlutí naprostou většinu zkrácené hodinové hrací doby vedli a my dotahovali, nádhernou akcí těsně před koncem Olaf zajistil spravedlivou dělbu bodů!

Nakonec jsme Ráďu nechali dát gól z nájezdů aby mohl v Evropáku dokola vykřikovat že "žádná remíza, my sme vyhráli!!!"

Ještě pár čísel, pro milovníky... čísel
V ŘÁDNÉ hrací době!!!:

7  Olaf             R
7  Dykot           R
7  Martin          R
6  Ráďa           R
4  Mlátička       R
3  Náměstek    R

Ovšem pozor, Ráďa jako jedinej proměnil nájezd. Takže Červený tým získává bonusový bod k remíze navíc. Ráďa sice trval na výsledku 18:17 po nájezdech s argumentem že to tak je v hokeji. Tento argument jsme v Evropáku hravě vyvrátili tvrzením že nehrajeme hokej ale florbal :-)

Krásný to bylo!
Hurá!

Dykot

Červení- cpt. Fanda, Olaf, Koumes, Náměstek, Martin, Sršáň

Žlutí- cpt. Jarda, Lubo, Mlátička, Capouš, Michal, Mára

Vítězství červených 14:12

Sešli jsme se v krásném počtu 12, dva na střídání na každé straně. Po rozlosování bylo jasné, že se někdo z dalovického dua dočká vítězství. Jarda si mě vzal jako černého koně, ale do něj jsem měl hodně daleko... Spíš jsem byl platný jak plyšový poník mojí dcerky, o čemž svědčí, že jsem jako jediný nedal ani gól :-(  První poločas začal s jasnou dominancí červeného týmu, přišli mi běhavější a Olaf nám všechno lapil. Červení se dostali do vedení, které postupně navyšovali až na 7:2. Žlutí se pak trošku zmátořili a poločas skončil 7:4 pro červené. 

V druhém poločase začali žlutí kombinovat, ukázali více bojovnosti a vrátili se do hry, i když byli v prvním poločase na začátku zápasu skoro na odpis. Postupně snižovali, až bylo cca 15 minut před koncem vyrovnáno na 10:10. Jenže Lubo (náš nejlepší střelec) musel odejít a rázem červení nasázeli 4 góly a bylo rozhodnuto. Žlutí již jen korigovali na konečných 14:12 a Sršáň si připsal první vítězství, na které vloni čekal asi až do ledna... Byl z toho tak vykolejený, že byl vlastně po zápase nasranější než poražený tým :-)

Góly V/P

6 Lubo P
5 Fanda V
4 Náměstek V
2 Jarda P
2 Koumes V
2 Mára P
1 Olaf V
1 Sršáň V
1 Mlátička P
1 Martin V
1 Michal P
0 Capouš P (ale měl jsem aspoň nejvíc faulů :-)))

Capouš

Rok s rokem se sešel a přesně po 357 dnech jsme se v sobotu dopoledne začali trousit do norskými kamny vyhřáté Kuldovny, abychom bajkovou sezónu zakončili tradičním výjezdem na Hadí horu. Kulda přichystal vídeňské párečky, k zakousnutí rakvičkový mix a hlavně uvařil šmakózní černé pivo. Napříč celým osazenstvem panovala naprostá shoda, že lepší černé pivo nikdo z nás nepil... Teď už si jenom Kuldo zapamatovat recept !!! Vzhledem k nebývalému počtu absencí se nás nakonec sešlo 11 a kolem půl 12 jsme vyrazili směr Ostrov. Nikoho z nás se ale nenapadlo podívat na radar a po jedné minutě po vyjetí se spustil takovej ceďák, že u šraněk jsme byli úplně durch. Se zaťatými zuby jsme dojeli pod silniční most za rybníkama a po chvilce zevlování se rozhodli vyrazit na jedno do Placky.

Počasí se umoudřilo a za zvuků dvou repráků, co si vezli na zádech Olaf a Víťa, jsme se vydali po cyklostezce směr Horní Ždár. V bistru u Subterry byla poslední osvěžovací zastávka, kde nám málem smíchem pukla bránice, když Olaf dával k dobru historku o doktorce jménem Rázová Vlna, největší odbornici na paty :-) Byl čas pokračovat a až na jeden defekt Fandy jsme nerušeně po žluté pokračovali směrem vzhůru do nebe, až dost možná ještě dál, Pod Kozím vrchem odbočili na modrou do Jáchymova, kde jsme se opět napojili na žlutou a přes spodní klínovecké parkoviště, Moser a do třetice opět žlutou dorazili na cílový, 941 metrů n. m. vysoký bod. Z báglů se začaly vybalovat klobásky, sýry, tlačenka s cibulí, rumy a po občerstvení začalo trošku dohadování o umístění železného géčka. Dykot byl s lokací neoblomný, ostatní jsme mu to schválili s tím, že později ten šutr stejně přestěhujeme na naše místo. Kulda vytáhl svoje super aku vrtací kladivo, nasadil brýle a za zvuků hymny všech pracantů se jal za asistence Dykota měřit, vrtat, čistit, zatloukat a šroubovat. Přišroubované Géčko bylo poté pokřtěno vykopanou pálenkou a my se pomalu začali balit do všech hadrů, co kdo měl a vyrazili na cestu.

Krátkým brdkem jsme vyjeli nad žlutou na hlavní cestu a sešupem jsme se řítili směrem k hotelu Můstek, před ním jsme ale odbočili doprava (zde již bez Kuldy a Jéni) a přes Klobouk, Jánskou kapli a střed Jáchymova pokračovali na naučnou radonovou stezku, vrchem minuli Běhounek a Radium palác a po trailu nad hlavní silnicí sjeli k hospodě U Václava. Zde nás po svém druhém defektu dojel Fanda a Lubo zjistil, že mu z obou kol prýští mlíko jak z kaučukovníku. Ani po vypitém pivku se proražená kola překvapivě nezacelila, tak si Lubo musel zavolat pro odvoz a my ostatní se pomalu zvedali, protože z Kuldovny začaly přicházet voňavé fotky svíčkové...
 

Capouš