BLOG

Červení- cpt. Fanda, Olaf, Koumes, Náměstek, Martin, Sršáň

Žlutí- cpt. Jarda, Lubo, Mlátička, Capouš, Michal, Mára

Vítězství červených 14:12

Sešli jsme se v krásném počtu 12, dva na střídání na každé straně. Po rozlosování bylo jasné, že se někdo z dalovického dua dočká vítězství. Jarda si mě vzal jako černého koně, ale do něj jsem měl hodně daleko... Spíš jsem byl platný jak plyšový poník mojí dcerky, o čemž svědčí, že jsem jako jediný nedal ani gól :-(  První poločas začal s jasnou dominancí červeného týmu, přišli mi běhavější a Olaf nám všechno lapil. Červení se dostali do vedení, které postupně navyšovali až na 7:2. Žlutí se pak trošku zmátořili a poločas skončil 7:4 pro červené. 

V druhém poločase začali žlutí kombinovat, ukázali více bojovnosti a vrátili se do hry, i když byli v prvním poločase na začátku zápasu skoro na odpis. Postupně snižovali, až bylo cca 15 minut před koncem vyrovnáno na 10:10. Jenže Lubo (náš nejlepší střelec) musel odejít a rázem červení nasázeli 4 góly a bylo rozhodnuto. Žlutí již jen korigovali na konečných 14:12 a Sršáň si připsal první vítězství, na které vloni čekal asi až do ledna... Byl z toho tak vykolejený, že byl vlastně po zápase nasranější než poražený tým :-)

Góly V/P

6 Lubo P
5 Fanda V
4 Náměstek V
2 Jarda P
2 Koumes V
2 Mára P
1 Olaf V
1 Sršáň V
1 Mlátička P
1 Martin V
1 Michal P
0 Capouš P (ale měl jsem aspoň nejvíc faulů :-)))

Capouš

Rok s rokem se sešel a přesně po 357 dnech jsme se v sobotu dopoledne začali trousit do norskými kamny vyhřáté Kuldovny, abychom bajkovou sezónu zakončili tradičním výjezdem na Hadí horu. Kulda přichystal vídeňské párečky, k zakousnutí rakvičkový mix a hlavně uvařil šmakózní černé pivo. Napříč celým osazenstvem panovala naprostá shoda, že lepší černé pivo nikdo z nás nepil... Teď už si jenom Kuldo zapamatovat recept !!! Vzhledem k nebývalému počtu absencí se nás nakonec sešlo 11 a kolem půl 12 jsme vyrazili směr Ostrov. Nikoho z nás se ale nenapadlo podívat na radar a po jedné minutě po vyjetí se spustil takovej ceďák, že u šraněk jsme byli úplně durch. Se zaťatými zuby jsme dojeli pod silniční most za rybníkama a po chvilce zevlování se rozhodli vyrazit na jedno do Placky.

Počasí se umoudřilo a za zvuků dvou repráků, co si vezli na zádech Olaf a Víťa, jsme se vydali po cyklostezce směr Horní Ždár. V bistru u Subterry byla poslední osvěžovací zastávka, kde nám málem smíchem pukla bránice, když Olaf dával k dobru historku o doktorce jménem Rázová Vlna, největší odbornici na paty :-) Byl čas pokračovat a až na jeden defekt Fandy jsme nerušeně po žluté pokračovali směrem vzhůru do nebe, až dost možná ještě dál, Pod Kozím vrchem odbočili na modrou do Jáchymova, kde jsme se opět napojili na žlutou a přes spodní klínovecké parkoviště, Moser a do třetice opět žlutou dorazili na cílový, 941 metrů n. m. vysoký bod. Z báglů se začaly vybalovat klobásky, sýry, tlačenka s cibulí, rumy a po občerstvení začalo trošku dohadování o umístění železného géčka. Dykot byl s lokací neoblomný, ostatní jsme mu to schválili s tím, že později ten šutr stejně přestěhujeme na naše místo. Kulda vytáhl svoje super aku vrtací kladivo, nasadil brýle a za zvuků hymny všech pracantů se jal za asistence Dykota měřit, vrtat, čistit, zatloukat a šroubovat. Přišroubované Géčko bylo poté pokřtěno vykopanou pálenkou a my se pomalu začali balit do všech hadrů, co kdo měl a vyrazili na cestu.

Krátkým brdkem jsme vyjeli nad žlutou na hlavní cestu a sešupem jsme se řítili směrem k hotelu Můstek, před ním jsme ale odbočili doprava (zde již bez Kuldy a Jéni) a přes Klobouk, Jánskou kapli a střed Jáchymova pokračovali na naučnou radonovou stezku, vrchem minuli Běhounek a Radium palác a po trailu nad hlavní silnicí sjeli k hospodě U Václava. Zde nás po svém druhém defektu dojel Fanda a Lubo zjistil, že mu z obou kol prýští mlíko jak z kaučukovníku. Ani po vypitém pivku se proražená kola překvapivě nezacelila, tak si Lubo musel zavolat pro odvoz a my ostatní se pomalu zvedali, protože z Kuldovny začaly přicházet voňavé fotky svíčkové...
 

Capouš

Červení- cpt. Skeptik, Fanda, Jarda, Olaf, Koumes, Dykot

Žlutí- cpt. Mára, Lubo, Ráďa, Mlátička, Martin

Vítězství Červených 23 : 11

Druhé dějství přineslo svižnou florbalovou podívanou, a novou akvizici - Martina, kterého si asi necháme B-). Oproti minule jsem při draftu zbyl do lepšího týmu, tak se mi teď výrazně veseljc ťuká do klávesnice. Překvapením byl krásný obrat Červených z 0:3 na krásnějších 7:3, poločas ještě z pohledu Žlutých hratelných 5:10, závěrečná siréna odtroubila již nekompromisních a nejkrásnějších 23:11 pro Red Devils.

Naopak překvapením nebyla prohra žlutých dresů a také našeho "Pat a Mat" Dalovického dua (doufám že se "někdo" neurazí, je to přece jenom flórbal:-)), v hospodě jsme se pak snažili přijít na to proč za prvý furt hrajou spolu když si evidentně vzájemně nosí smůlu, a za druhý proč prohrávaj když hrajou vlastně tak dobře.... Určitě by věděl Gadži, nakreslil by k tomu herní plánek se spoustou šipek, ale ten hajzlik si to nechá pro sebe... Každopádně si nedovedu představit že by někdy hrál Mára proti Sršňovi! Hlavně ať maj žlutej dres a hrajou proti mě! Lubo a Fanda běhali jako o život, Já a Martin jsme postávali a popocházeli jako o život, Olaf s Mlátičkou chytali a všichni ostatní náhrávali, stříleli a dávali góly. Jako o život!

Sláva! Dykot