BLOG

Červení- cpt. Skeptik, Fanda, Jarda, Olaf, Koumes, Dykot

Žlutí- cpt. Mára, Lubo, Ráďa, Mlátička, Martin

Vítězství Červených 23 : 11

Druhé dějství přineslo svižnou florbalovou podívanou, a novou akvizici - Martina, kterého si asi necháme B-). Oproti minule jsem při draftu zbyl do lepšího týmu, tak se mi teď výrazně veseljc ťuká do klávesnice. Překvapením byl krásný obrat Červených z 0:3 na krásnějších 7:3, poločas ještě z pohledu Žlutých hratelných 5:10, závěrečná siréna odtroubila již nekompromisních a nejkrásnějších 23:11 pro Red Devils.

Naopak překvapením nebyla prohra žlutých dresů a také našeho "Pat a Mat" Dalovického dua (doufám že se "někdo" neurazí, je to přece jenom flórbal:-)), v hospodě jsme se pak snažili přijít na to proč za prvý furt hrajou spolu když si evidentně vzájemně nosí smůlu, a za druhý proč prohrávaj když hrajou vlastně tak dobře.... Určitě by věděl Gadži, nakreslil by k tomu herní plánek se spoustou šipek, ale ten hajzlik si to nechá pro sebe... Každopádně si nedovedu představit že by někdy hrál Mára proti Sršňovi! Hlavně ať maj žlutej dres a hrajou proti mě! Lubo a Fanda běhali jako o život, Já a Martin jsme postávali a popocházeli jako o život, Olaf s Mlátičkou chytali a všichni ostatní náhrávali, stříleli a dávali góly. Jako o život!

Sláva! Dykot

Červení- cpt. Olaf, Fanda, Skeptik, Jarda, Michal, Koumes
Žlutí. cpt. Dykot, Ráďa, Mára, Náměstek, Mlátička

Drtivé vítězství Rudých ďáblů 19 : 11

Poprvé bez našeho florbalového Guru jsem se sešli ve smradlavé hale Tubex.
Ráďa s nadšením sobě vlastním se okamžitě ujal funkce statistika, organizátora a experta a už v autě do nás začal hustit svoji novou teorii o bodování- jakože za vítězství 3 body, za remízu jeden a pak tři nájezdy a ty co vyhrajou tak maj ještě bonusovej bod, několikrát se do toho zamotal, a hlavně když nakonec pod mým kapitánským vedením utrpěl hned v prvním vystoupení debakl, začal s půl bodem jenom za účast :-D. No, uvidíme jak se to vyvine. Všem to jeho bodování připadalo zbytečně jednoduchý, takže předpokládám že Ráďa dovymyslí ještě nájezd po gólu za třičtvrtě bodu, jako prokopnutí pětky v rugby, nebo tak něco...
Každopádně cpt. Olaf otupil svým kamenem moje nůžky a měl právo první noci- takže jeho team měl 2 na střídání, já slepě věřil Dalovickému duu, a podle toho to pak všechno vypadalo. Nebudu šetřit kritikou! Mlátička zhublej na kost postával před brankou a pokašlával (pak nám v Evropáku mezi řečí sdělil že má Covid...), Náměstek běhal jako blázen, ale jeho největším počinem bylo když místo rozehrání napálil asi ze dvou metrů mrdu vší silou Olafovi do xychtu, já... ani nevim, ale neběhal jsem jako blázen, Mára taky úplně neměl den, ovšem hlavní hvězdou mého výběru byl Spalovač šancí Sršáň, místo míčku mu na čepel lepila smůla, nadával, řval, válel se po zemi, a před koncem konečně za jásotu červených pečlivě rozmlátil florbalku. Hrozivé skóre 1 : 7 se nám aspoň trochu podařilo korigovat, nicméně porážka jasná od začátku do konce.
Červení, to byla jiná káva. Prostě jim to šlo a dělali z nás dopravní kužely. Padalo jim to tam všem a čišela z nich pozitivní energie jak z Vlastíka Plamínka.

V Evropáku děkujeme za luxusní pohoštění Skeptikovi a za pití oslavencovi Fandovi!!!

Hurá. Dykot

Dnes byla narozeninová vyjížďka v režii Jardy, který začal své druhé životní půlstoletí. Do půl 6 se nás sešlo v Úlu kolem patnácti bajkerů, ale naordinovaný výjezd byl o půl hodiny opožděn z důvodu přece jenom většího deštíku. Z Dalovic jsme to vzali do Drahovic, kde jsme zkontrolovali Honzovo holky a připili si na Jardovo narozky. Pak jsme již pokračovali kolem hřbitova  Turgeněvovou stezkou na Ottovu výšinu a po krátké zastávce vyjeli na Goethovu vyhlídku. Chvilku jsme museli čekat na oslavence Jardu, který "prostě musel" a pokračovali k Pražské silnici, kterou jsme přejeli a po červené jezdecké cestě valili na Hloubek. Odbočili jsme doprava a drali se do kopce směrem ke golfu. Tam jsme ale nedojeli a asi po kilometru odbočili doprava, napojili se na zelenou a podél silnice sjeli na rozcestí Pod Pražskou silnicí. Nucenou pauzu nám zajistil Kulda, který píchnul a jelikož nikdo neměl náhradní sedmadvácu duši, muselo se lepit. Pit Stop ale proběhnul v duchu Formule 1, takže zdržení nebylo velké a my tak mohli v půl 9 zakotvit v Úlu, kde už čekalo pár dalších Pupkanů. Jarouš objednal u Sršáně (resp. u Lucky :-) pořádnej kotel číny s rýží a jako chuťovku bramboráky. Burák s Dykotem se ujali hudební produkce, která ze začátku byla spíše smuteční, kdy i chudák Gadži (budiž mu zem lehká) měl živější hudbu, ale vše se pak vyřešilo ke všeobecné spokojenosti. Trochu neohlášeně pak došlo k přijímání nových členů a Honza D. s Ondrou si střihli pupkaní hlen v půllitrovém balení. Pak jsme si samozřejmě ještě museli všichni připít hlenem hlavnímu oslavenci Jardovi, pak to otočil Ondra s rumem, pak další rundou pokračoval Honza atd. atd... Jardo, měl jsi to hezký !!!

Capouš