BLOG

Dvě hodiny sedím u kompu a snažím se najít slova, která nějak přes stažené hrdlo nejdou ven. Smutek, zoufalství, beznaděj. V úterý večer se roznesla smutná zpráva, že nás po nehodě na motorce navždy opustil Gadži... Nedaleko Královského Poříčí ho sestřelil osobák s vlekem, který vjel do protisměru a nedal Gadžimu žádnou šanci. Opustil nás pupkaní táta, maskot, kamarád, skvělý otec dvou dětí, milující manžel...

Ve středu jsme se tak sešli v Kuldovně, připili na Gadžiho a jeli jsme oklikou k Sršáňovi. Trasa je vcelku nepodstatná, každopádně jsme kolem půl 8 dorazili do Úlu na smuteční večeři, kterou připravil Itsbina. Sešla se celá pupkaní rodina (Pavel byl služebně v Táboře), oblékli jsme trička (díky Víťo) a zavzpomínali na skvělého člověka, který bude pořád s námi. Gadži by si ale určitě přál, abychom netruchlili, nechtěl by vidět smutek ve tváři nikoho z nás... 

Gadži sorry, musíš to tam nahoře ještě dlouho vydržet sám, než si přijdeme zahrát flóčko, sjet vyhlazený traily, skočit si tríčky na snowboardu a dát si vychlazenou plzničku :-)

Capouš

Ve středu se v 5 hodin sešlo v Kuldovně 10 bajkerů a jeden žiletkář (Kulda). Abychom se neztratili, měli jsme dva traséry (Jarda a návštěvu Michala). Po jednom rychlém pivku a malém občerstvení v podobě jednohube jsme pár minut po páté jsem vyrazili směr Velas, Ruprechtov a přes louky do Děpoltovic. Pokračovali jsme chvilku po asfaltu a před Fojtovem zajeli vpravo do lesa a začali stoupat směrem na Nový Fojtov. Občas cesta byla od lesáků "upravená", ale z kol jsme moc dolů nemuseli. Po zelené jsme se dostali na silnici nad Lužcem a pokračovali směr Oldřichov. Před ním jsme odbočili na žlutou a hezkým sjezdem pádili na Vysokou Štolu. Krásným singltrekem jsme se houpavou jízdou vyloupli v Lužci a pokračovali nad Odeřské jezírko. Nepřestali jsme stoupat, abychom před Vlčincem najeli na zelenou a sjezdem spadli na Rafandu. Z Hroznětína jsme pak už pádili do Kuldovny, kde bylo připraveno pohoštění v podobě grilovaných klobás a chleba normálního i tekutého...

Zdar Capouš

TÝM B - JARDOVO KRUHOVÉ OBJEZDY

První letošní májová bajkárna se vyvedla. Nejvyšší konstruktér konečně zapnul topení a rozsvítil nad karlovarskem a osmičlenný tým B, doplněný o hájeckého pana starostu, mohl po konzumaci luxusního Sršňovo pivečka dychtivě vyrazit na trať. Moje nadšení z pečlivě vypilované trasy hned na začátku trochu zmrazil Jarda, kterej prohlásil že prostě jedem na louky mezi Ostrovem a Hroznětínem protože tam pak budou krávy, a basta. Chtěl jsem se původně zlomyslně rozepsat o tom, že kromě trávy se starýma kravincema jsme užili hlavně asfalt a asi 5 kruháčů... ale že mi Jarda v závěru večera v úlu pučil pětikilo, omezim se na to že to bylo KRÁSNÝ! B-)

Z Hroznětína jsme se pomotali lužními lesy a okolo rybníků a pak panelkou do Děpoltek, odolali jsme svodům příšerné koňácké putyky, ustáli jsme i mlsné pohledy holčiček v rajtkách a blembákách a po překročení hlavní silnice na Nejdek se vrhli do kamenitého sjezdu za muničákem. Všichni to dali v pohodě, pan starosta s přehledem zúročil vyspělou práci s těžištěm vypilovanou tréninkem na čtyřkolce. Pak jsme vystoupali pěšinkou do Mezirolí a podél lesa nad Čankovem a Viaduktem k Resuru a okolo TJ Čechie Dalovice do Cíle. Maratónec Olaf honí kila jak Vémola před Kinclem, takže pohrdnul návštěvou Bistra. A přišel samozřejmě o hodně! Po chvíli jsme se se přesunuli všichni dovnitř a zasedli k Sršňovou šicím stolům, pan šéf zatopil v infrazářiči a pustil diskotéku v TV- došlo i na Dědu Děkana, ale hlavně- točil pívo, vařil grogy, nalejval panáky rumu, ohřejval klobásky a nosil naložený sýry a utopence. Jedinej já jsem byl tak slušnej že jsem ochutnal naprosto od všeho, pakl jsem si pujčil prachy a ještě nechal sekeru a v kurevský zimě jsme před půlnocí dokodrcali domu.

Dykot

TÝM A - DESTRUKCE KOL

Áčko si dalo sraz v 6 lidech v půl 5 na obvyklém místě (most Lumumba) a v plánu byl okruh golfák, Andělka, Pila, Kolová, Vítkovka a pak nějak domů. Jen jsem se zakousli do lázeňských lesů, tak Honzovi D. přestala fungovat teleskopická sedlovka, vrátil se pro náhradní kolo a my pokračovali ve stoupání. Pod Hůrkami jsme přejeli pražskou silnici a po zelené přes golf dojeli na Andělku. Tam již čekal Honza na krásném manželčině kole, jelikož my jsem se zdrželi přenášením kol v lese, kde zase řádili lesáci a ničili další přírodní pěšinu…Z Andělky jsme razili směr Pila - cestou si Vítek ustlal, neviděvši ministromek, o který zavadil řídítky. Se slovy „Kdo nepadá, jezdí pod své možnosti“ se sebral a po chvilce jsme dorazili do nově zrekonstruované hospody v Pile. Využili jsme Vítkovo otřesu mozku a nechali si od něj zaplatit výborně ošetřené Svijany a brambůrky a tyčinky… Dali jsme ještě jednu rundu, vyrazili přes Kolovou na Vítkovku a sjezdem po modré Beethovenově stezce směrem na Vyhlídku. Najednou se opozdil Štěpán a po chvilce dojel jak na koloběžce – s urvanou levou klikou, která mu visela na botě jak sopl z nosu… Nějak dopajdal nad Sanssouci a Vyhlídku a jel pak po silnici rovnou ke Smícháči, kam jsme my ostatní dorazili oklikou přes lesy…

Zdar Capouš