BLOG

Středeční vyjížďka byla plná rekordů, ale o tom až dále. Po půl páté se na mostě konžského premiéra sešlo 11 pupkanů a jeden host v podání Honzy Bauera. Potkal cestou Olafa a že prý mají na mostě sraz "nějací" cyklisté. Takže do teď vlastně nevíme, jak se to dozvěděl. Olaf nás ještě pro začátek pobavil, když si sundal taštičku na nářadí, protože si chtěl upravit sedlo a ejhle, kapsička s veškerým vymazleným vybavením se odporoučela do rozbouřených vln Ohře :-) Trasérství se ujal Honza Gazza a vyrazili jsme směr Nejdek. Valili jsme to docela slušně a v zásadě bez jakékoliv zastávky jsme přes Old a New Roli dorazili do Smolných Pecí, kde jsme konečně po hodinové nonstop jízdě zakotvili v hospodě. Skeptik zacáloval opožděná narozeninová piva, která jsme si museli chránit před přijetivším gangem Středečníků. Zde došlo také změně traséra na Buráka nebo Honzu Bauera, přiznám se, že jsem to nepochytil... Strategie (a teorie) ale byla taková, že hlavně nesmíme ztratit výšku. V praxi to pak ale vypadalo tak, že jsme z 550 m n. m. výšku neztratili, protože jsme najednou byli ve výšce 950 metrů! Slovo "najednou" evokuje, že nás tam vytáhla nějaká lanovka, pravda je však taková, že jsem funěl do kopců jak na Annapurně. Ebajkeři byli v pohodě, až na pár přenášení přes elektrické ohradníky, což jim moc nevonělo. Musíme vymýšlet více takových tras, hoši sice budou mít nožičky jak hůlky, ale vršek budou mít jak Arnold, samej bicák, tricák, kokosáč. Po nové definici sousloví "ztrácet výšku" bychom ještě mohli definovat nová slova "bude to houpavé". Nově "houpavé" znamená, že budete funět kilák do kopce, abyste si pak sjeli desetimetrový sjezdíček... 

Takže ze Smolných Pecí jsme se vydrápali na Vysokou Štolu a v drápaní jsem pokračovali k silnici, přejeli jsme ji a pokračovali po žluté. Příliš vysoké tempo bez odpočinku způsobilo: nachlazení Viktora Cabadaje, došlo ke ztrátě Moravcova pera, k nervovému otřesu Karla Máchy a... k znehybnění Štěpánova kola, který někde v okolí Trousnice vytrousil čep ze zadního odpružení a stal se v zásadě nepojízdným. Burák tedy nelenil a jel domů pro odvoz, protože jako trasér cítil zodpovědnost za tuto ztrátu :-) Ostatní jsme více méně s drobnými pády pokračovali ve sjezdu do Odeře, kdy jsem střídavě jeli v korytě potoka nebo zapadali do půlmetrových rašelinových tůní. K Sršáňovi do úlu dorazilo již jen torzo (spíše torzíčko) původní sestavy: 3 !!! Pupkani a jeden Bauer. Toto je výše zmiňovaný druhý rekord, kdy jsme dokázali cestou poztrácet 8 spolucyklistů... V úlu byla Hájecká sekce, s kterou jsme den zakončili standardním gastronomickým zážitkem... 

Nadcházející termíny:

• středa 5. 6. Hadí hora (odjezd z Kozlovny v Ostrově kolem 17:00, bude ještě upřesněno)
• středa 12. 6. slaví narozky Itsbyna (nebo Itsbina, furt nevím :-)
• středa 26. 6. moje padesátiny
• pátek 28. 6. narozeniny Kuldy

Zdar Capouš

Počasí celý den bylo extrémně hnusné, že by si ani pupkana ven nevyhnal. V půl 5 se nás přece jenom sedm kousků sešlo na Lumumbovi v dobré víře, že všemohoucí se smiluje a provazy deště ustřihne. Honza si vzal trasérství pod svá křídla a vyrazili jsme směr Tuhnická lávka, po zelené na Linhart a sjezdem do Doubí. Za vesničkou na nás čekal Míra s Mlátičkou, kterému už fungoval ebike (nějakej dobrák mu minule poradil, ať vyhodí ten zbytečnej čudlík, co má připevněný na rámu – a ejhle, on to byl snímač rychlosti, bez kterého kolo nevydá ani watt výkonu). Po zelené asfaltce jsme přes hájenku a Kozihorskou dojeli k bývalému popravišti nad Slavkovem. Po nezbytné fotodokumentaci jsme projeli Slavkovem a zakotvili v „restauraci“ Rebel. Uvozovky jsou na místě, poněvadž jejich fazolová polévka připomínající mix gulášovky, dršťkovky a fazolačky bez fazol se ještě se sebezapřením dala zkonzumovat, ale jejich chleba, který byl zbarven koloniemi vláknitých mikroskopických hub rodu Penicillium už ne. Mára šel odvážně chleba vyměnit a přinesl pro změnu další gurmánský zážitek v podobě chleba z mrazáku. Tak aspoň že ta Plznička byla dobrá. Zjistili jsme taky, proč dneska nejel Olaf – druhý den operoval koleno tátovi, tak že si prej ty tři pivka dá až ráno před operací, aby se mu netřásla ruka.

Po Márovo zaplacení (za měsíc starej svátek?) se nasedlo na kola a přes Třídomí a Nadlesí jsme spadli do Lokte. Zde Mára ulovil manželce dárek k vánocům, že má prý nový fišerky a botky jí tam budou pasovat (sice nám věšel bulíky na nos, že to má na výstavku do garáže, ale my víme svý ! 😊). Projeli jsme Loket, aby nás Honza vzápětí vyděsil krpálem na motokrosovou trať, naštěstí v půlce odbočil a po rozmáčených loukách jsme dojeli k domečku s nápisem Vanesa. Jako byly nějaké nesmělé návrhy, že bychom si zašli do vířivky spláchnout blátíčko, ale prej u Krtka to bude lepší. Sjeli jsme tedy do Slunné ulice Pod Rohem, kde teda v pošmourném podvečeru moc slunce nebylo, ale za to jsme spatřili Krtkův rodinný dům, který jako kdyby se do české vilové čtvrti teleportoval přímo z anglického venkova. Kolem garáže, která by spolkla Jumbo 747, jsme prošli na terasu, kde už bylo připraveno pivní občerstvení. Po mém dnešním třetím pivu (což mám jindy za měsíc) jsem byl jsem tak zmaten, že jsem si myslel, že v září očekávám narození pátého potomka… Naštěstí mám kamarády, kteří mě uchlácholili, že teprve čtvrtého… Jelikož mrakomor pořád hrozil, tak jsme se kolem půl 22 rozjeli k suchu domova…

Zdar Capouš

U popraviště před Slavkovem

To nám ještě bylo po penicílu veselo...

Cestou do Lokte

Mára ještě obhlíží, co by se mu hodilo.

Už se vezou!!!

A dárek je doma!

Tak tam jsme nebyli...

U Krtka na terase

Když už ten pupkaní web máme, tak bychom tam měli občas něco sesmolit, ne...? Ve středu na prvního máje se v úlu postupně sjelo deset pupkanů. Po úvodním občerstvení jednou až třemi plzněmi dle žízně a po menším vsuvce, jestli je lepší mít s v padesáti vnuka nebo vlastní ratolest (no o vítězi asi není pochyb...), jsme vyrazili vedeni Dykotem přes Dalovice. Kolem kostela jsme vystoupali pro některé neznámou cestou, podjeli dálnici a napojili se na "modrou" panelku, kterou jsme přijeli k Pulovické silnici. Vystoupali jsme k altánku nad Novou Kyselkou a trailem v "keřovém tunelu" a kolem zahrádek sjeli k řece. Před tím se ještě naši kunsthistorici Dykot s Jardou pohrabali v popelnici na papír a vzali si domů nějaké přírůstky do knihovny (stejně si myslím, že se druhý den Dykot vrátil pro Jaro, Léto a Podzim v zahradě, které se mu nevešlo do báglu :-). Od šemnického mostu jsme se potrápili výstupem ke školce, kde nám Kulda s Jéňou už trošku nervózně asi podesáté zopakovali, že už na ně fakt nemusíme čekat. Po výjezdu ze Sedlečka jsme po červené valili k Hloubku, kde ve stoupání Jarda zjistil, že ebike (který je v servisu) vlastně nepotřebuje a že mu to šlape jako zamlada. Po cestě Ema se objel Bukový vrch a na makadamovém sjezdu pod Andělkou Vítek otestoval svoje nové celopéro Cube a Zbynďa byl konečně uspokojen pořádným brodkem. Pak už klasicky do úlu přes Hubertus, kde byla pauza na spláchnutí písku z chemtrails, který nám sem furt soudruzi z Afriky posílají. Itsbinu zaujala cedule, že hledají důchodce na výpomoc, aby měl aspoň na benzín jeho nového šestiválcového a trošku žíznivějšího Kačmáčka (pro neznalé takovej menší angličák Ford Bronco). Pak už nejkratší cestou do úlu (kam po chvíli dorazili Jéňa s Kuldou z Andělky), kde nám Sršáň naservíroval špekáčky, které mu zbyly z čarodějnic (a za týden že prý bude buřtguláš :-)

Zdar Capouš