BLOG

Ve středu se sešli čtyři bezstartovní (já, Dykot, Burák a Itsbyna) na jednom startovním u Sršáně. Dykot měl nabito a naplánoval cestu vzhůru do oblak. Po chvilce čekání na Buráka jsme před pátou vyrazili s příslibem návratu na domácí buřtguláš. Přes Sadov, Podlesí a tak různě lesem, abychom ani jednou nevjeli na silnic, jsme dorazili na Velas. Sjeli jsme do Hroznětína, pokračovali po zelené k Flaschnerově kapli a dál stoupali po žluté na Oldříš. Žlutou jsme opustili a po Spodní Mariánské cestě dorazili k silnici pod Mariánskou (tady nás časovkářským stylem dojeli Honzové Drahoš a Vágner), přejeli jsme ji a přes bývalou osadu Zálesí začali stoupat ke Skautskému kříži a Horkému rybníku. Eduard jsme objeli a dorazili k bistru Na Cihelnách. Po naučné stezce Jáchymovské peklo jsme začali sjíždět a kolem bývalého městského rybníku dorazili na Svornost. Vystoupali jsme Novým Městem opět nahoru k Havlovce, chvíli pokračovali k bývalému dolu Adam a začali konečně sjíždět směr Ostrov po Střední Mariánské cestě a údolím Rudného potoka. Přes Hluboký, Kfely a zajížďkou kolem Ostrovských rybníku se vrátili skoro za tmy k Sršáňovi. Bohužel jsme jeli bomby, takže nebyl ani čas fotit :-) Ale bylo to krásný, echt bajkový.

Capouš

Ve středu jsme se klasicky sešli u Mekáče v půl 5, tentokrát v hojném počtu 7 Pupkanů a jedné návštěvy - Krčiho z Tukanů. Dykot, který celou noc doma protáčel elektroměr a nabíjel bajka, měl připravenou trasu do okolí Horního Slavkova. Vyrazili jsme klasicky přes Tuhnický les, od Linharta jsme sjeli kolem bývalého kamenolomu a Vyhlídky nad Doubím k vodárnám a kolem SOS vesničky pokračovali ke Svatoškám. Před dětským areálem jsme odbočili doleva a začali stoupat ke Kozím hřbetům. Pokračovali jsem dále po asfaltu, z kterého jsme po kilometru odbočili a jeli po žluté, z té jsme po dalším kilometru sjeli vlevo a po objetí Bukové hory se dostali na Slavkovskou cestu. Sjezdem se pokračovalo k Bošířanům, kde jsme odbočili na louky a do Slavkova se dostali přes Kounice a přes železniční viadukt. Zakotvili jsme v restauraci Rebel, dali dvě Plzně a tak trochu nasrali výčepáka (na jeho otázku, jak nám chutná, Dykot odpověděl: "...hmmm, ale jo, docela dobrý..."). Ondra zacvakal útratu jako zápisné za přijetí do skupiny Bezstartovní a pokračovali k Třídomí. Čtyři odvážlivci se ponořili mezi kachny do rašelinového jezírka, které mělo barvu Coca-Coly a konzistenci lehce vyjetého oleje. Po usušení a odbahnění jsme mohli pokračovat a po zelené přes Nadlesí jsme přijeli do Dvorů. Původně zamýšlený "prostřední" sjezd do Lokte nám zhatilo stádo ovcí, tak jsme sjeli "levým" sjezdem po žluté údolím Supího potoka (který byl úplně vyschlý). Shodli jsme se, že to byla spíš taková dálnice a že "pravý" sjezd po zelené by býval byl lepší alternativou. Přes amfiteátr a loketské náměstí jsme se napojili na cyklostezku a v klidu dojeli do Tašovic k občerstvení pod skálou. Dali nějaký pivka, něco na zub a se soumrakem se vydali vstříc k lepším zítřkům.

Zdar Capouš

Ve středu předem avizovaná vyjížďka na Horní hrad, kterou má každý rok pod palcem Olaf, měla start v Hájku. Kulda, který sám vyrazil pro jistotu už dříve, nám nechal tři obložené mísy jednohubek, které jsme v osmi lidech úspěšně zachránili před okoráním, dotankovali jsme Ratar a přesně v půl 6 vyrazili. Olaf nasadil s Lubem celkem svižnou jízdu a přes Nejdu, Královskou a hřeben u Mořičova jsme sjeli do Velichova. Podél trati pokračovali do Vojkovic, kde se u vinárny ani nepřibrzdilo, u Vojkovické skály jsme přešli koleje a vyšvihli se na Damickou silnici. Z té jsme asi po kilometru sjeli do Údolí vlků, abychom se opět brdkem dostali na hlavní silnici. Pak už jsme se více méně individuálně "přiřítili" na Horní hrad, kde nám už u stolu držel fleky Kulda. Skoro vzápětí z Varů dojel Mlátička, Míra a Krtek. Olaf objednal piva, která byla točená opravdu po anglicku (pěna je přece zbytečná :-) a medoviny. Nejdříve je nosil v nějakých lahvičkách od laku na nehty, pak se pochlapil a chmátnul po litrovce. Z té si Kulda přátelsky přihnul a hned čtvrtina zmizela. Něco jsme pojedli, vyslechli předvolební agitace a přednášku o mývalech a těsně před setměním vyrazili do Ostrova k Čepelíkovi. Boční terasu už okupovali Středečníci, kteří měli na nás nějaký blbý keci. Chtěli jsme je zmlátit, ale protože měli s sebou holku, nechali jsme je pro tentokrát ještě žít :-) Olaf zase začal zásobit osazenstvo Plzní a po hodině i neúplným pupkaním hlenem. Sázky ten večer žádné neproběhly, snad jen Kulda má v plánu příští rok drobnost, zlatého silničního Stonemana (290 km s převýšením skoro 5 000 metrů) a Dykot asi bude chtít domů osla...

Zdar Capouš