BLOG
1.flo sezóny 2021/2022
Týmy:
černí cpt. Sršáň , Štěpán, Víťa, Lubo, Koumes, v bráně Mlátička
bílí : cpt. a brankář Olaf, Mára, Michal, Jarda, Dykot a já.
Letní florbalová pauza jako vždy způsobila velkou počáteční nepřesnost střel a přihrávek, řada našich trénovaných vytrvalců se dost brzy zapotila i zadýchala, netrénovaní jedinci během několika sprintů od brány k bráně byli zralí na dechovou a možná i oběhovou podporu, kýbl vody, ručník a cigáro, ale nakonec nikdo i bez toho nezkolaboval.
Jako první otevřel skóre černých Štěpán, ale po pár minutách srovnal svým první gólem v sezóně Dykot. Hra byla hodně vyrovnaná, běhavost černých vyrovnávala poziční zkušenost a chytrost bílých ( jak řekl Olaf: vybral jsem si do týmu sochy ) . Těsné vedení 7:6 si do druhé půle nesli bílí. Heroické výkony obou brankářů a pečlivé bránění na obou stranách způsobilo na asi 15 minut neměnné skóre a houstnoucí drama, které , jak jinak než šumivkou (nebo to bylo jindy? ;-) ), ukončil Jarda. Černí chvíli vypadali ,že jsou na kolenou, ale otřepali se brzy. 2 gólové vedením bílým dlouho nevydřelo, ale o gól pro bílé to bylo asi do poslední 5 minutovky, kdy se mi podařilo díky nepříjemně forčekujícímu Víťovi vyrobit minelu na vlastní půlce resp. mi ten blbej míček sebral, přihrál pohotově Štěpánovi a byl z toho gól na 11:11. Šel jsem se stydět na střídačku a málem i do sprchy, jak se na mě Olaf mračil ;-) Ale, že ještě dost času zbývalo, tak na mě řada s jedním střídáním ještě vyšla, kdy jsem znovu už i mohl popadnout dech.. A 11 sekund před koncem se Jardovi podařilo vytvořit před bránou černých tlak, místo očekávané bomby volil přihrávku doleva, kde jsem se nehlídán u tyče krčil já ...a huráá sedlo mi to na čepel jak nikdy, prásk a góóól!!! Zbylých pár vteřin už jsme si pohlídali a zvítězili 12:11...
V Evropáku mi pak objednané pizzy a řízky (díky Štěpáne!) moc chutnaly! A to jedno vyhrané řidičské pivo obzvlášť(děkuji Mlátičkovi a omlouvám se mu - i když jsem většinou pálil 3 metry vedle, občas to fakt i sedlo a tuším, že tak 2-3 obtisky míčku mu na těle musely zůstat)
Gadži
Do statistiky : Góly a Výhra / Prohra (aby se mi to pak lépe počítalo)
Sršáň 2 P
Dykot 2 V
Mára 3 V
Jarda 3 V
Michal 1 V
Olaf 1 V
Lubo 3 P
Štěpán 6 P
Já 2 V
II0II1
Je tomu dávno pryč, kdy několik pupkanů oslavilo dohromady 140 let. Jeden tenkrát začal hledat míč, druhý volant a třetí trsátko. Nakonec se vyjelo z Úlu kolem hřiště k fungl novému železničnímu viaduktu (japonci takové stavěli na konci první světové války), pak směr Podlesí, lesem Velas u Páji, kde jsme byli v sedm večer prvními zákazníky toho dne (tam se odpojila skupinka, která tím dopřála každému zůstavšímu o škopek navíc) a pak už jen kolem výsypky litvínovské chemičky přes kořenovku a vyhlídkovou skalku nad Sadovem zase zpět do Bistra. Tam jsme dostali pod nos skvělý klobásoguláš od Lucky a nakonec došlo i na staré profláklé kytarosongy. To všechno už je ale dávno…
Na dnešní vyjížďku nás z té početné asi pětadvacetičlenné rodiny dorazilo šest a začal se psát poslední příběh pupkaních vyjížděk v roce 2021. Jak by řekl Emmanuel Macron, Gerard Depardieu, nebo třeba Duc Beige - "la tradition doit être“ - vyrazili jsme na světoznámý bulvár Champs-Élysées - tedy kanál mezi dolním a horním Lesovem kde jsme řádně oslavili, že všechny ty vyjížďky měly šťastný konec, polkli nějaké ty bublinky a vydali se už hodně krátkou trasou kolem hájecké obory, prakticky nejetelným sjezdem, pak zpět k liščí díře pěšinkou a trejlíkem už skoro za tmy zpět do úlu.
Škrtli jsme tím v kalendáři další pupkaní rok, který stejně jako ten 2020 začal zákazem se vůbec vidět. Jezdili jsme ve dvojicích a končili na tajňnáka v Kuldovně. Rok, kdy chcalo víc, než ty roky předchozí a kdy jsme ještě v květnu uvažovali o flóčku. Rok kdy nám na Smrku házeli dlouhý a tlustý klacky pod nohy a bylo jim to stejně prd platný a nám jedno.. Rok, kdy na kolováku měli všichni vodu po kolena, jenom Seb po kokot.. Rok, kdy to zabalil Ondra Matějíček (…). Rok, kdy si Dykot snad konečně po té spoustě pokusů vybral kolo, které mu bude vyhovovat aspoň dva roky. A taky rok, kdy se (zatím) nejelo do pivovaru.
Bylo to zas krásný!
ViV.
Přidat komentář
MANĚTÍNSKO A PRACHY V MEZIKOZÍ
I když Norové slibovali chcaní z nebe, vyrazili jsme na svatého Václava ve dvou autech ve složení Jarda, Vítek, Víťa, Skeptik a já prošmejdit malebná zákoutí Manětínska. Já jsem zároveň využil příležitost vyvenčit svého zbrusu nového celopérového elektromazlíka. Asi dva dny jsem ho pilně nabíjel a v noci mě budily divoké sny o došlé baterce uprostřed strašnýho kopce...
Startovní pivo, nebo vlastně Gambáč, proběhl u Vietnamce před manětínským zámkem, a jedem po červený! Asfalt záhy střídá šotolina, šotolinu bahno a sračky, a bahno a sračky střídají brody říčky Střela. Nohy úplně mokrý po prvních 2 kilometrech, dobrý! U Frantova mlýna otáčíme doleva na žlutou, míjíme urputně pracující hejno Romů elektrifikující tuto bohem zapomenutou krajinu a příjíždíme k vesnici Brdo a napojujeme se na modrou. Tam někde nám Jarda důležitě ukazuje díru do země, snaží se nám nakecat že se tam těžilo zlato, ale všem bylo jasný že se tam maximálně vysral nějakej tůrista... Konečně začínáme taky trochu stoupat, takže zařazuju mód ECO a následně i TOUR, poplácám Kubíka po sedlovce a srdnatě všem ukazuju svá bahnitá záda. Pěšinka je nádherná, panoramatama se to jen hemží a my kotvíme v hospodě U Laury v Rabštejně, která se nám stává útočištěm přesně (dle Garminu) od 1:33:31 až do 2:59:52 času výletu. Hned jak mi kamarádi pomohli snést mého půlmetrákového litinového oře ze schodů, vítá nás trochu víc odrostlé děvče v dirndlu a hrne do nás piva, bramboračku, kachny, guláš, řízek, katův šleh s bramboráčkama, jsme v tak dobrém rozmaru že si dáváme i podezřelou po JARu chutnající Žateckou třináctku abysme to nakonec mohli všechno zazdít turkem a borůvkovym knedlíkem, a když nám nakonec paní domu nalila domácí ořechovici, splnil jsme si svůj dětský sen a nacpal jí čtyři stovky do mezikozního prostoru! Načež začala něco o penězích i za jiným druhem prádla, tak jsme se radši zvedli... Potom po červený, Jarda si nás trochu povodil zajížďkou po cyklostezce do Radotína, já neustále všechny prudil že mám pořád 5 čárek z pěti na baterce, až mi poradili abych si konečně sloupnul tu slídu z displeje. Nějakym kopřivovym pralesem jsme sjeli ke Střele, projeli velkoměsta Luby, Dvorec a Jablonné, trochu zakufrovali a zase se našli a po zelený vystoupali až k objektu s názvem Sklárna, což vypadá jako něco mezi koncentrákem a Černobylem. Ale pak to začalo bejt teda fakt krásný, po žlutý pěšinkama mezi balvanama a jako zlatý hřeb - Viklan! Po silniční vložce po trase Nový Dvůr, Hluboká a Kalec jsme spadli loukama do Černé Hatě, po zelený k Čoubovu mlýnu, po žlutý k Frantovu mlýnu a po stejný červený jako na začátku- brodama, bahnem a sračkama, šotolinou a asfaltem k zámku v Manětíně.
Krááásný to bylo! A zbyly mi 3 čárky z pěti!!!!!
Dykot
Přidat komentář
To je tak napsaný že tam neni co komentovat... :-)
Nejvíc ve mě rezonuje ten hepyendovský příběh Gadžiho jak nás svym zkurvením nejdřív připravil o vedení aby ho těsně před závěrečnym hvizdem definitivně strhnul na naší stranu. To měli i do tělocvičny nakukující prvoligový Hurikáni oči navrch hlavy! Taky kvituju že asi protože to bylo poprvé, upustil Koumes od mojí těsné osobní obrany. Nejspíš to bylo proto že jsem byl úplně marnej i bez obrany, ale bylo to příjemný. Jo a taky už to vypadalo že se nám nepodaří vytočit Sršně, držel se, ale v půlce druhý půlky nám udělal radost a bouchly v něm piliňáky.