BLOG

Účast tuto středu vysloveně slabá- pět kousků, večer žiletkář Jéňa a Kulda v montérkách na závěr jako bonus. Zřejmě za to mohla ocelová obloha těhotná deštěm, někdo leze v Alpách po hromosvodech, někdo se odstěhoval do Ostravy, někdo si zajel na Slovač na svatbu někam na Luník IX, a Někdo na nás sere i když jeho plně nabité elektropéro v barvě Kawasaki zelená nervózně podupává ve stáji...

Prostě na startu U Sršáně Skeptik, Koumes, Mára, Itsbina a já. Ráďa založil hezkou tradici obložených sýrovosalámových mís na Pupkaním stole, Plzeň střídal Osek (nebo Úštek...?) a vyrazili jsme. Přes Dalovickej park a teplárnu Bohaticema a pak terénkem na Růžák, Sedlec, Čankov, pod Bílou skálou a pak doleva loukama a sjezdíkem na Kozodoj a pak s plížící se tmou zbaběle cyklostezkama zpátky do úlu. Podél Ohře si zřejmě miliardy jepic uvědomilo, že mají jednu z posledních letošních šancí si zamrdat, takže mušky na dresech následovaly mušky v očích, mušky v ústech, mušky v uších, mušky na muškách... V Bistru se už v televizi chystalo hlavní večerní představení s Olafem v hlavní roli, a několika volejbalistama ve vedlejších rolích. Slavně jsme prohráli 0:3, ale vždycky když se v záběru mihnul pohublý lékař sahajícím ostatním sportovcům do pasu, krásně jsme si zařvali "Hele Oldááá!!!" Kouč našeho národního mužstva zřejmě neslyšel naše rady ať zmate všechny ty Šterny a Kozomrdniky nasazením Olafa na post libera ve třetím setu, takže to dopadlo jak to dopadlo. Ráďa nosil pizzy a pivo, dorazil Jéňa a nakonec i Kulda a po půl devátý jsme se postupně odtrousili k domovům.

Dykot

V pokračujícím babím létě se sešlo v úlu asi deset pupkaních dresů, kde se už na stole skvělo občerstvení v režii oslavence Rádi. Ten dokonce po půl roce někde vyhrabal svůj elektrobajk, aby s námi mohl vyrazit. Po jednom pivu jsme po půl šesté vyrazili směr Kyselka. Po okraji Vysoké jsme se přes louku dostali k dálnici, kterou jsme přejeli a po modré jsme nejdřív lehce vystoupali a pak klesli k Pulovické silnici. Mára s Víťou nás pak vzali novou "zkratkou" přes bažinku k Pulovicím, projelo se statkem, a po povinném fotokoutku s telaty jsme  po asfaltu jeli k Nové Kyselce. Po kratším stoupání se najelo na zelenou a sjezdem jsme spadli do Kyselky. Přejeli jsme řeku, vystoupali kolem Mattoniho vodopádu a pokračovali k Lesní kapli u odbočky na rozhlednu Bučina. Opět se zapózovalo, následně sjelo k řece a po silnici jsme pádili k Šemnickému mostu, který je otevřen již pouze pro pěší. Oslavenec nás chtěl ještě pozvat na jedno, vybral si Hubertus, kde nám naservíroval nepitelný Kácov. Dle kolektivního názoru asi chtěl, abychom si ještě více vážili jeho opečovávané Plzně. Po cyklostezce jsme pak už valili směr úl, kde čekalo áčko (Jarda, Burák a Vítek trailovalili na Plešivci), a hlavně druhá várka obžerství. Ráďo díky!

Capouš

Ve středu konečně po dlouhé době přestalo pršet, vyhlídka počasí byla dobrá, tak se nás sešel slušný počet. Trasu si dopředu zamluvil Dykot, který chtěl otestovat Márovo elektrotraktor Cube. Po úvodním občerstvení, které zatáhnul Vítek, se vyjelo ihned po půl 6 směrem Nejdecko. Po klasickém začátku Dalovický lesík - Dalovické šraňky - most přes Vitický potok, který se už rýsuje - Podlesí - a kopec Čihadlo jsme se dostali na silnici, přejeli jsme asfaltový úsek do Niv a odbočili směr Děpoltovický rybník. Dykotův osobní mechanik Mára neustále něco šteloval na elektrotraktoru, až začal mít pochybnosti o tom, jestli byla zápůjčka dobrý nápad. Mezitím jsme pokračovali přes koně v Děpoltkách, přejela se Nejdecká silnice a přes muničák jsme spadli sjezdem do rokle k brodu, za kterým byl test zdatnosti v podobě krátkého ale prudkého výjezdu. Ten vyjel jen Vítek, Burák a dnes se konečně zadařilo i mně (o Dykotovi, který s maximální elektrickou podporou málem přeletěl s kolem do dalšího údolí ani nemluvím). Dalšími sjezdy, výjezdy a brodem, kde jsme málem všichni nechali tlumiče, se přijelo do údolí Rolavy u Smolných Pecí. Mírně klesavou stezkou podél Rolavy a po trojím překřížení železniční tratě jsme se dostali k nádraží v Nové Roli, kde z nás Dykot chtěl na chvíli udělat drezíny. Kolem autocampu se pokračovalo ke kraví louce, kde tráva měla snad ruce a brzdila nám kola o sto šest. Dokonce si Dykot po dlouhé době musel zapnout E-podporu, jinak se většinou snažil jet bez ní, což nám v pravidelných minutových interval nezapomněl sdělovat. Kolem vysílačky jsme sjeli po Starorolské silnici, pod Zlatým kopečkem přejeli průtah a vrátili se směrem k nádraží KV - Dvory. Po krátké pauze, kdy se David snažil Cubíčkem neúspěšně prorazit igelitové pásky, se už přes Varyádu valilo směr Evropák. Zde se Vítek pochlapil podruhé a stůl se začal prohýbat pod nánosem pizz, řízečků, piv a pupkaních hlenů. Zabékali jsme Mrtvolu, Davidovi pochválili trasu a po půl 10, když nám začala zimou tuhnout mluvidla, jsme dali ústupové pivko a rozjeli se domů.

Capouš