BLOG

Tak report zbyl dneska na mě, dva dny jsme si to přehazovali s Dykotem a Mlátičkou jak suchý z nosu, až jsem to nakonec slíznul já. První dubnovou středu byla pupkaní lavice u Sršáně narvaná jak vlak do Košic, stůl se prohýbal pod pivkem a čekalo se na prvního opozdilce. Čekal hlavně Koumes, aby mohl někoho konečně zkásnout jako čerstvý pokladník. Hvězdou se nakonec stal Mlátička, který si to sice přifrčel o půl hodiny později, ale zato na novým ebajku, který ho vystřelil ze 4. pralesní ligy rovnou do nebeských výšin. Kolem jeho cubíčka se udělala fronta jak v Chánově na podporu a bude zajímavé sledovat, jak se elektrická mánie bude dále vyvíjet... Někdy po šesté jsme se zvedli a následujíc Dykota se rozjeli směrem Drahovice. Cestou jsme chtěli vytáhnout Honzu Gazzu od sporáku, ale paní domu ho zapřela, že je prý někde na Spartě s nějakou tenistkou. Trošku kostrbatá výmluva pro Slávistu, ale budiž :-) Kořalku jsme samozřejmě odmítli a vydali se vstříc lázeňským lesům. Po chvilce pobavil Olaf, který s nohama silnýma jak noha od kulečníku zabral do pedálů, že se mu v garminu ručička na watty třikrát otočila dokola a oholil zuby na převodníku. Peloton pokračoval směrem k Pražské silnici, kterou jsme přejeli a po červené dojeli přes Hloubek do Sedlečka. Vyjeli jsem k vysílači a od školky sjeli na kyseleckou silnici. Na západě ale začalo být černo a o slovo se začal hlásit pěknej lijavec. Peloton se rozdrobil na prvočinitele a po dvojičkách, trojičkách jsme každý za svý jeli do Kuldovny. Oblékli jsme nějaký bundy, ale byly platný jak fusekle na dřevěný noze. Já jel s Vítkem a Jardou, který má taky nový éčko a plápolal za nimi jak moucha v pavučině. Kolem osmé jsme se všichni slezli v Kuldovně, kde bylo nachystáno snad 10 litrů guláše s knédlama a hlavně Kulda narazil dva soudky řemeslného hájeckého piva, které bylo fakt, ale fakt výborné. Do toho Burák začal mlátit do kytary a bajkový nirváně už nic nechybělo...

Příště zase konec u Kuldy, kdy to bude v Bartákově režii...

A poslední středu v červnu (26. 6.) si zapište do diářů větší povyražení u Sršáně, protože Capouš bude "Kurvadrát, padesát!"

Zdar Capouš

FLO 23 - VOUČR A MOJE MALÁ DERNIÉRA

ŽLUTÍ- Cpt. Koumes, Fanda, Skeptik, Náměstek
ČERVENÍ- Cpt. Dykot, Ráďa, Olaf, Tomáš

VÍTĚZSTVÍ ŽLUTÝCH   21 : 11

STATISTIKA:
Náměstek     9/V
Fanda           6/V
Skeptik          5/V
Sršáň            4/P
Dykot            4/P
Tomáš           3/P
Koumes        1/V
Olaf               0/P

Poslední souboj sezóny bohužel přilákal pouze 8 borců, takže bylo jasný že se pořádně projdu. Vlastně se před Arénou na chvíli ukázal Lubo a pochlubil se urvanym ramenem a zánětem v noze. Jako skromný cíl mého posledního životního vystoupení v tělocvičně jsem si vytyčil vsítit aspoň jeden gólíček. Z tohodle úhlu pohledu výborný, zadařilo se čtyřikrát! Ale jinak to stálo za Pyču...
Kapitáni Dykot a Koumes. Gentlemanská dohoda o tom že by bylo vhodné rozhodit dva splašené běhavce do dvou týmů vzala během draftu za své, takže proti dvěma nadupanejm Spitfajrům s Jirmusem za kniplem (Fanda a Náměstek) jsme směle postavili duo práškovacích čmeláků s ulomenou směrovkou a děravym chladičem (Já a Tomáš). Źlutí to dotunili pavoukovcem Skeptikem s rozsahem 4,5 metru a dnes nechutně dobře chytajícím a rozehrávajícím Koumesem, zatímco Červení měli v zádech frustrovanýho Sršáně kterýmu to fakt nikdo nenahrál, a v bráně Olafa kterej celou dobu brblal že mi ten můj polibek smrti nezapomene...

Takže bylo vymalováno.

Hned po úvodnim hvizdu nám Skeptik blahosklonně odevzdal míček jakože tak si ho na chvilku očuchejte :-o. Koumes byl prakticky celý mač na půlce a rozdával přihrávky, (čehož na začátku využila naše Mašinka Tomáš a lobem do prázdný brány nám zajistila vedení 1:0) ty dva magoři lítali zleva doprava, dopředu dozadu, piruetka, nahrávka, looping, Skeptik, gól... Sršáň se občas blejsknul individuální akcičkou ale jinak to byla červená hrůza a žlutá exhibice. Takže postupem času, zatimco Spitfajry měly stále plnou nádrž vysokooktanového kerosinu, naše zásoby mazutu klesaly na nulu a jediný co nám lítalo byla moje florbalka. Po milosrdnym ukončení toho trápení jsem políbil palubovku, zamával ochozům a nahoru Gadžimu, chvíli marně čekal jestli moje číslo vyřadí a dres vytáhnou ke stropu, nebo ho aspoň podepsanej vydraží na charitu, a nic, tak jsem šli do hospody.

V Evropáku nás posílil Kulda kterej si na kole odskočil z Božáku, Kulík, Burák a doktor Kdovíjak, Vytáhnul se Voučr a Olaf přihodil celý tři stovky z florbalový kasy. Žrádlo, pívo, i nějaký hruška spadla, supr. Se Spitfajrem Fandou jsme si porovnali naše výkony na Gárminech- světe div se, nachodil jsem o 300 metrů víc než von nalítalB-). Takže i ten údaj 32 u BMI beru s rezervou:-)

Tak příště u Sršáně na bajku, cíl Kuldovna. A na podzim výlety s čelovkou a hůlkama- teď maj v Lidlu v akci Crivit, ty budou dobrý!!!

Sláva!
Dykot

Florbal číslo 22 – Tak nakonec docela fajn

Zase to píšu pozdě, fakt to nestíhám, takže si zase nic nepamatuju. Celý den to vypadalo, že asi fakt nepůjdeme, furt se to houpalo kolem tři na tři, nakonec se to nějak umatlalo, Náměstka pustila manželka a Koumes se nechal ukecat Skeptikem, takže sme se sešli v tradiční sestavě čtyři kusy na čtyři kousky.

Žlutí : Fanda, Náměstek, Sršeň, Já
Červení : Lubo, Štěpán, Martin Tomáš a Martin Koumes

U žlutých se sešli dvě juniorské traskomyši se zástupci rozvážného sénia, červení se složili spíš z mlaďochů až středněvěkáčů TurboLuba, Obroskepika a dvou Martinů, tak to vypadalo tak nějak docela vyrovnaně.

Štěpán mi slibil vítězství, a je to férovej chlap, takže jsem nakonac taky vyhrál. Hned od začátku se do toho žluté tryskomyši vrhli, lítali tam jak zběsilý, Náměstkovi to tam už od minule začalo docela padat, Fanda to tam taky skládal, Sršáň obětavě bránil a padal do střel, a já se zařekl, že pro vítězství udělám nejlíp, když se vůbec nedotknu míčku, což jsem pak dodržel po celou dobu a dobře to dopadlo. U červených sice lítal Lubo snad ještě víc než normálně, Štěpán mu zdatně sekundoval, Martin Koumes docela chytal a Martin Tomáš to docela dost tlačil vpřed, presto se skore furt víc a víc přiklánělo na stranu žlutých. Červený kluci se sice snažili, ani se tentokrát moc nehledali viníci, protože já byl ve vítězícím týmu, nebyly ani žádné velké změny, ale přišlo mi to tentokrát takové vlažné, všichni tak nějak tiše běhali, nikdo na nikoho nic moc neřval, s nikým se nehádal, nepral, jako by tomu chyběla trošku šťávička. Jen Lubo v závěru do toho dal trošku srdíčko a nebál se pro slušný výsledek obětovat celou ruku, bohužel mojí, a do brány vstřelil z brankové čáry svojí dělovkou míček do brány včetně má ruky, která ten míček už nějakou dobu držela. Ale výsledek už to nezměnilo, já bych stejně bez nějaké drobné zlomeninky neměl pořádně pocit, že jsem si zahrál, a skončilo to krásných kulatých 11:20 pro žluté. A já vyhrál, a to je fakt docela hezký pocit, už chápu, že vás ostatní to tak baví.

Branky :
Fanda 10
Někdo, asi Náměstek, nejde to přečíst  8
Lubo 4
Štěpán, asi Sršeň, taky to nejde přečíst  3
Mlátička, Koumes, Tomáš 1

Evropák tentokrát v plném počtu plus dorazil ještě Kulík a Burák, jestli jsem někoho nezapomněl, takový ty normální povídačky, plno řízků a pizz zdarma a Pomela a nějaký to pivko taky, Sršeň tvrdil, že je to z našeho voucheru, ale protože jsme zpívali oslavnou narozeninovou píseň Lubovi a pil se hlen, tak si myslím, že na poslední středu ten voucher asi zůstal, tak se nemusíte bát a všichni dorazit. Já nebudu, takže mám půl roku klid od psaní reportu, a co bude na podzim ví jen bůh, možná ani ten ne, tak uvidíme, co se bude v říjnu hrát a kdo tam bude chodit…

Zdar, Mlátička