BLOG

Takže jedno z předposledních floček, pro některé už poslední navždy. Tak, jak to na jaře bývá, sešlo se nás zase kriticky málo, dopadlo to tak, jak to po rozlosování vypadalo, takže není nic moc co psát, tak se s tím nebudu moc srát.

Navíc není moc, z čeho si dělat srandu, tlustej ortoped zhubnul a ze sebe mě to už nebaví, je to už fakt spíš k pláči. Že je třináctýho špatný datum se ukázalo opravdu naplno. Po minulém zápase, kde se mi povedl historický výkon v jednom zápase prohrát dvakrát, jsem myslel, že horší to už nemůže být, ale já se umím překonat. Všechno rozhodlo vlastně už rozlosování, kapitáni Sršáň a Fanda, to by ještě šlo, ale Sršáň si místo pragmatické volby opravdových hráčů vybral spíše srdíčkem kamarády, a navíc jsem jim jako pátý zůstal já, takže průser. Takže když se u červených sešli na začátku dva běhavci Fanda a Náměstek, tak bylo vymalováno. Pak už se jen Olaf na lavičce hlasitě modlil, aby nespadnul ke svým, tedy do seniorního klubu budoucích chodců o hůlkách, a když si ho mlaďoši zvolili k sobě, slavil tak intenzivně, jako by už bylo po vítězném zápase. Což už vlastně i bylo.

Červení – kap. Fanda, brankář Olaf, útok a obrana Náměstek s Tomášem
Žlutí – kap. Sršáň, brankář na prvních pár minut do doby, než to sám vzdal Mlátička, potom výrazně lepší Michal, útok Jarda, útok?obrana? Dykot

Vypadalo to fakt hodně blbě, ale ve skutečnosti to bylo ještě mnohem horší. Hned od začátku tam začali červení běžci kroužit jak vrtulníky u Bachmutu, Olaf si spokojeně postával v brance, chatoval na sociálních sítích, fotil si selfíčka a chvilkama si zdřímnul, u nás byla marná snaha se alespoň dotknout míčku. Teda kromě mě, já se ho dotýkal poměrně často, vždycky, když jsem si dával vlastní gól. Během prvních pěti minut jsem si dal dva nastřelené vlastní góly, Olaf tvrdil, že osm, ale to je blbost. A byly to takový ty nastřelený do nohy nebo ruky, co s nima člověk moc neudělá, ale na to, aby byl za dementa, to bohatě stačí. No, a když jsem tam pak dostal v rychlým sledu několik klasických umatlanců a dovršil jsem to tím, že Dykot, kterýho někdo obtěžoval na půlce u míčku, se rozhodl tu situaci vyřešit tím, že vypálil přihrávku mě do brány, no, a já si to tam samozřejmě poslal, Dykot nechodí často, takže zapomněl, že mi přihrát mírnou ranku je nad má schopnosti zpracování. Takže absolutní dovršení mého debaklu, Olaf dostal hysterický záchvat smíchu, asi deset minut se válel v brance, kopal nožičkama jak brouk hovnivál překulenej na záda a byl absolutně bezbranej, navíc jak zhubnul, tak ho to trošku hormonálně rozhodilo a trošku se hormonálně posunul na úroveň puberťačky těsně před periodou, takže malinko přehrával a dal mi dostatečně dlouhou příležitost si svoji neschopnost opravdu vychutnat. A i když já jsem zvyklej trpět a nevzdávám se brzy, nakonec je to vidět z toho, že jsem měl v životě dvě úředně potvrzené a lékařsky certifikované plně neplodné manželky a mám s nimi tři dcery, ale teď jsem to vzdal a pustil do brány Míšu. Za stavu 7:0 po osmi minutách hry nakonec ani nebylo divu. David navrhoval, že je čas začít hledat viníky, ale to už ani nebylo potřeba. Tím, že jsem potom většinu zbylého zápasu tvrdě makal na střídačce, se situace žlutých trošku otočila, ale ne moc. Stejně jsme moc nestříleli, a když jo, tak blbě, opakovaně jsme netrefovali prázdnou branku, u červených se nějak až moc dobře rozestřílel Náměstek i Tomáš, Fanda se sice tolik netrefoval,i když vlastně docela jo,ale zase to dohnal tradičním tryskem, až se Sršeň dožadoval nového pravidla, že když ho obehraje, tak se musí Fanda zapykat a počítat do deseti, než bude moc zase vyběhnout. Olaf moc nechytal, ne že by nechtěl, ale nějak na něj nic nepřilítlo a když jo, tak jsmne ho přesně trefili a zase nic. U nás se Jarda se Sršněm snažili, Michal chytal, rozehrával i střílel, Dykot chodil jako čert, prý podle aplikace nachodil za hoďku a půl víc než půldruhého km, průměrnou rychlostí až 100m/10min, já hodně fandil, ale nestačio to. Půlka byla nějak jako hodně blbě, v druhé půlce byl cíl dát aspoň deset gólů, což skoro nevyšlo, protože přemotivovaný Náměstek byl ochotný deset minut herní doby věnovat hádání se o neplatnost jasného gólu v době, kdy vedli o 14, ale nakonec jsme to tam dotlačili.I když sledovat Olafa, jak ležérně postává v brance opřený jak u baru po půlnoci, a na naše útoky se ani nepohne a míčky vykopává zlehka nožkou jak baletka, aniž by se jakkoliv jinak pohnul, bylo fakt frustrující. Jak říkal Dykot, kdybys tam v bráně nechal jen svoje boty, tak bysme je stejně trefovali a nedali nic.

Takže závěrečné skóre 24:10 pro červené, a já zase prohrál v početnějším týmu.

Góly :
Náměstek 12
Fanda 6
Tomáš 5
Sršáň, Mlátička, Dykot, Jarda, Míša  2
Olaf 0

Plus pro červené jeden vlastňák Mlátička, asistence Dykot, bez jakéhokoliv kontaktu nějakého žluťáka.
No a pak Evropák, z osmi, co dorazili, bylo sedm řidičů, pak dorazil ještě řidič Krtek a neřidič Itzbina, takže pomela tekly proudem, Dykot z prohry završené Pomelem došel k rozhodnutí, že končit se má na vrcholu a rituálně se rozloučil se svojí letitou legendární kariérou florbalisty a začal brousit hole, ještě před devátou unesl Olafa do Hájecké a tím to tak nějak skončilo. Když jsem dojel domů, zjistil jsem, že se porouchalo jedno auto, co chci prodat, a asi ho už nikdo neopraví, mýmu obytňáku, co už je čtvrt roku v servisu a už jsem ho měl vyzvednout, prasknul celý bok a musí ject na servis do Polska, jestli tam teda už toho čtvrt roku nemaká poctivě v půjčovně, dítě dostalo neštovice, pes se poblil, ale nechcíp, a pivo jsem si zapomněl dát vychladit, prostě bylo to fakt krásný….

Mlátička

Florbal číslo 20 – Jak se z toho jen vylhat….

Píšu to zase já, I když to pro mne po tom průběhu bude hodně trýznivé, ale nikdo jinej to dělat nechce.

Vzhledem k tomu, že nás bylo devět, tak se v půlce přesouval jeden hráč do druhého týmu, bohužel já, a už jsem pochopil ty transgendery, jak jsou chudáci neukotvení, taky jsem nevěděl, jestli jsem žlutej nebo červenej, připadal jsem si jak kachna s penisem z medvěda, teda spíš jak medvěd s penisem z kachny.

Trošku předběhnu, v hospodě někdy před půlnocí došlo k přerozdělování funkcí v klubu, Koumes jako jeden z mála inteligentů v klubu, ovládající základní násobilku, byl zvolen pokladníkem, a to kolektivní aklamací, už to tak vypadá, že na mně zůstane funkce kronikáře, kterou jsem získal kolektivní proklamací ( …ať to píše ten kokot, když jinak všechno posere…), funkci anketáře získal Skeptik spontální samovolbou (samohana mi přijde taková neuctivá), statistik je Sršáň, protože má kam uložit počítadlo a občasný samozvaný vůdce je ten ortoped, co začal zase trošku hubnout.

Žlutí : kap. Tomáš, Sršáň, Štěpán, Jarda, první prohranou půlku a vítězný rozstřel Mlátička
Červení : kap. Koumes, Olaf, Náměstek, Dykot, druhou prohranou půlku Mlátička

Je to hrozně těžký napsat tak, abych nebyl za kokota, když se první půlka hrála v pěti žlutejch se mnou proti červeným ve čtyřech a skončila 2:6 pro červené a druhá půlka v pěti červenejch – se mnou – proti čtyřem žlutejm bez brankáře a skončila 8:4 pro žluté, statisticky I všemi ostatními pohledy to vypadá fakt blbě, ale zkusím se z toho nějak vylhat.

Takže po rozlosování, kdy u červenejch byl běhavec Náměstek, kulhavej ortoped č. 1 s natrženým zadkem z minule, Koumes a Dykot se zvýšenou spotřebou krabiček a proti nim pavoučí Štěpán, zarputilej bojovník Sršáň, dělovkovej Jarda a namotivovanej Tomáš, no, a bohužel já, to vypadalo dost jasně. Tak, že začne nekompromisní vraždění neviňátek rozzuřeným Herodesem. Byli jsme si tak jistí, že jsme blahoskloně přistoupili na to, že červeným v půlce někoho šoupnem, aby se to aspoň trošku srovnalo.

No, a pak to začalo, buly a první útok neviňátek, gól, naše rozehrávka, odebrání míčku, druhý útok neviňátek, druhý gól, a Herodes začíná dostávat pěkně na prdel. Náš útok i obrana drží svoji blahosklonnost, na bránu v útoku nestřílí – nakonec 4 střely na branku za poločas a z toho dva góly fakt není moc, do obrany se nevracejí, takže půlka gólů, co jsem dostal, byla z útoku tři na nula obránců, až ke konci půlky jsme začali trošku hrát. Červení se překonávají, skvěle brání, výtečně hraje tichý zasmušilý zabiják kapitán Koumes, stínuje naše útočníky, bezchybně rozehrává, Olaf v bráně zase až tak nezhubnul, tak jí skvěle téměř celou vyplňuje, navíc jí prakticky neopouští a nepouští se do rozehrávky, čímž by nám aspoň dal občas nějaký míček, Dykot má několik běžeckých vystoupení, kdy postupuje klusem I několik metrů v kuse, stěny se třesou, podlaha praská a nekompromisně protlačuje míčky ke bráně a do brány, prostě heroický výkon. No a samozřejmě, jak už to v životě chodí, u nás se začali hladat viníci a obvyklí podezřelí a záhy mne také našli. Takže debakl, první půlka končí 6:2 pro červené.

Já jsem myslel, že v takové situaci červení nepotřebují dostat hráče, ale čestňák Sršeň na výměně trval, hlavně asi v naději, že odejdu já. Koumes vybíral poslepu z hokejek a opravdu mě vybral, já se převléknul, na to začali žlutí peskovat, že nemají brankáře a ať jde někdo jinej, tak jsem se zase převlíknul zpátky, načež teprve žlutí vycítili šanci se mne zbavit a já se tedy znovu převlékal do červeného, čímž jsem ztratil dech až do konce zápasu.

No, a pak to běželo stejně jako v první půlce, akorát obráceně – žlutí začali perfektně bránit, že ani nevadilo, že mají prázdnou bránu, začali to tam Olafovi sypat, červení ztráceli síly, Olaf začal občas rozehrávat, já těch několik minut, co mne nechali hrát, běhal zmateně po hřišti jak slepec bez bílé hole, ze všech stran dostával různé příkazy, teda hlavně ať se nijak nedotýkám míčku, a za chvilku mne usadili na střídačku, kde jsem v podstatě dočkal konce. Bylo to potom dost nervózní, nějaké ty hádečky o vysoké hole, nastřelené ruce, faulíky, Náměstek trošku jako normálně pojebával, v práci je to jeho úkol, tak mu to holt zůstává I do hry, jebaní se bránili, prostě normálka poslední dobou. Chvilku žlutí dokonce vedli 10:9, naštěstí červení srovnali a chvilku před koncem jsme přistoupili na remízu a rozstřel. Tam už jsem se žlutým zase v bráně hodil, tak jsem se opět převlékl. Gól mi dal jen nekompromisní Koumes, Dykota jsem vykryl, Náměstek si mě zkušeně položil na levou stranu, jako starý chirurgové pokládají nové sestřičky při první noční službě, a vypálil do pravého horního rohu prázdné branky, ale já mu to špičkou vykopl, jak to občas dělaj ty sestřičky, když si vzpomenou, že vlastně už doma mají starýho, teda našim chirurgům se to nestává, to jsem zažíval jen já jako chirurg v minulém tisíciletí, a Olaf mě aspoň napálil do pravý bradavky tak, že už asi nikdy nebudu kojit. Jedinej červenej gól dal Koumes, kterého potom v hospodě vyhlásili právem za nejlepšího hráče zápasu, nejhoršího nebylo třeba ani vyhlašovat.

No, a žlutý vyhráli, takže já byl žlutej a mám dva body v kapse. A všem se to líbilo, jak to byl hezkej zápas, akorát já byl zhroucenej, protož jak psal Dykot, Mlátička to první půlku posral žlutejm, druhou to posral červenejm a nakonec to v nájezdech ještě posral červenejm, když jim to všechno vychytal.

V hospodě to bylo zase dost komorní, Koumes nešel, protože má doma ženu a jak říkal, příště nepůjde, protože ženu mít doma nebude, Náměstek taky spěchal domů, tak nám účast zachránil aspoň Burák. Ten předváděl složitý pantomimický vtip o nějakým tlustým čurákovi, Dykot říkal, že to je prej o něm.

No a piva byla za své, protože Tomáš zapomněl, že má svátek. Nějak si furt nemůže zvyknout na svoje nové jméno, přestože ho k němu pokřtil sám Sršáň, matka představená dalovického řádu Služebníků Svatého Plzeňského. Tak snad příští rok. Olaf s Dykotem přišli s tím, že jak stárnou a těžknou a blíží se jim důchod, a ten florbal je čím dál víc bolí, že se na to příští rok vykašleme a začnem dělat něco jinýho, třeba chodit s hůlkama. To absolutně rozzuřilo Sršně, a já, ač největší geront, jsem se k němu přidal, přeci jen na tom snad nejsme ještě tak blbě, abychom skončili u zábavy důchodců krátce před přechodem na kryplkáry.

Góly :

Jarda, Dykot, Náměstek  4
Tomáš 3
Sršáň, Koumes  2
Štěpán 1
Olaf, Mlátička  0

Mlátička

Zase píšu report, i když jsem říkal, že by ho měl taky někdy napsat někdo, kdo rozumí florbalu a navíc má paměťové schopnosti alespoň bazálně převyšující úroveň batolete, moje paměť je někde na úrovni novorozence nebo zasloužilého chovance LDN Nejdek, znalosti florbalu jsou na úrovni žížaly, doufám. Ale kluci řekli, já jsem od svých několika manželek a mnoha dcer naučený poslouchat, tak píšu. Moc srandovní to nebude, ortopedi nepřišli, protože mají nějaké ortopedické problémy, tak není z koho si dělat srandu.
Základní sestava v počtu 7 plus opozdilec Fanda dávala tušit, že to bude trošku běhačka. Vypadá to, že už do konce sezony bude účast slabá, snad jen poslední Flo, po kterém se bude projídat voucher, slibuje trošku vyšší čísla.

Nemám počty gólů, já dal jeden, ostatní nevím.

Červení : kap. Skeptik, branka Mlátička, dál Sršáň, Fanda
Žlutí : kap. Lubo, branka Koumes, Náměstek, Tomáš

Po rozlosování jsem měl samozřejmě pocit, že jsme v čudu a jasně prohrajem, statistika je neúprosná a bohužel se téměř nikdy nepletu. Navíc jsme začali ve třech, než za pár minut dorazil Fanda. Nějak jsme tam dotlačili první gól, žlutí odpověděli náměstkovo gólem z druhý půlky, naštěstí ve třech neplatil a tím jsme zahájili sadu několika neuznaných gólů. Za chvilku dorazil Fanda.
Další hra byla klasika, Lubo lítal po celý ploše rychleji než míček, takže si občas mohl přihrát sám sobě, Náměstek taky pobíhal zdatně, občas si urazil nějako ledvinu nebo tak, trošku se poválel po zemi, Štěpán standartně ovládal celé hřiště jen dosahem svých paží, Sršáň se vrhal do akcí za limitem svých sil, Fanda běhal taky zdatně, Koumes obalenej volnejma teplákama a trikem se stal docela prostorově výrazný a zdatně vyplnil většinu branky, Tomáš byl důrazný v obraně, i když ho žlutý kapitán občas trošku popoháněl, no a já jako vždy, stál a seděl jsem v brance rychleji, než si moje tělo přálo, a můj kyslíkový dluh narůstal obvyklým, tedy vysokým tempem, a já hrál svůj hezký kvalitní standart jako vždy, prostě uplně na hovno.
Během první půlky byl náš tlak docela fajn, ke konci půlky jsme vedli asi 5/2, soupeř se sice snažil, ale nějak mu to tam nepadalo, takže to bylo docela hezký. V druhý půli se začali žlutý kluci víc snažit, najednou jim tam pár spadlo, nám došel dech, já už byl v hypoxický krizi, tak už si toho moc nepamatuju, Sršáň už přestal i nadávat, dokonce i Fanda se nějak trošku opotil, zpomalil natolik, že jsem ho byl občas i schopnej vidět, na rozdíl od žlutýho Luba, kterej naopak zrychlil do té míry, že mi začal odebírat míčky z florbalky dřív, než jsem si vůbec stihl uvědomit, že nějakou florbalku, natož míček mám. Tak z toho bylo nakonec asi 7/5 pro žluté a vypadalo to blbě pro nás. Naštěstí nám tam pak dva ještě skočily, tak že konečné skore 7-7.

Vzhledem k tomu, že se nám začaly množit diskuse a reklamace nějakých strkaček, faulů a takových nepodstatných blbin, u těch více testosteronových hráčů ještě neokoralých životem jako já, to znamená u všech, se začali chmuřit tváře a zatínat žvýkací svaly a s tím narůstal počet trefených nosů, očí a varlat, tak jsme rozhodli pro jistotu skončit o pár minut dřív čestnou remízou a jít do trestných střílení. Výsledek mohl být tentokrát trošku jiný pro značné množství neuznaných gólů, Náměstek neuspěl se střelou z druhý půlky, Tomáš neprotlačil gól kopem ani druhý, při kterém mi nejdřív v mém brankovišti přerazil hokejkou dva prsty, na druhou stranu jsme zase uznali Náměstkovi další podle mě kopnutej gól a něco se neuznalo nám, tak to asi bylo spravedlivé. A bylo tam fakt dost zranění, Náměstek si utrhnul ledvinu o mantinel, Lubo přišel o nos, Koumes dostal přímý zásah do oka. Já naopak dopadl tentokrát výjimečně dobře, jen mi Tomáš zlomil prst a Lubo vystřelil sklo z brejlí a roztrhnul obočí, takže blbiny, co se ani nepočítají.

Trestný střílení bylo dobrý, Koumes nechytnul nic a já vyrazil konečkem zlomeného prstu Lubovo blafák a bylo rozhodnuto, vítězství červených.

Je fakt, že si tam chodím hlavně zahrát a na tom, kdo vyhraje, vůbec nezáleží, nejsme přece malé děti, ale když člověk vyhraje, tak je to, do prdele, přeci jen fajn!! Pak tradiční Evropák v hodně smutném počtu, z externistů dorazil jen Krtek, nikdo neměl nic, takže Pomelo bylo tentokrát za svý, a odchod. Nikdo nedodal fotku počítadle, takže góly Mlátička jeden, Náměstek vím jeden nohou, ostatní dali zbytek, ale kdo komu, to fakt nevím.

Jo, a Sršáň vyhlásil nová tři pravidle, která budeme dodržovat.

1. Rohy jsou mrtvá zóna a hráč se tam nesmí obtěžovat, ale už nevím, jestli jenom při hře a nebo i jako soukromě…
2. Hra vysoku florbalkou se počítá až od cca 1 metru, odhadem od Sršňovou bradavek nebo Štěpánovo kolen.
3. …to jsem už bohužel zapomněl 

Jo, a omlouvám se za nízkou vtipnost reportu, snažil jsem se podat seriózní zpravodajství, a za špatnou diakritiku a to, že místo dvojteček jsou lomítka, kopil jsem si noťas od Poláků, a abych ušetřil, tak je s arabskou klávesnicí, sice se na tom nedá psát, ale 390 korun je doma.

Mlátička