BLOG

Ve středu bylo bistro opět plné pupkaních dresů, Sršáň ale ještě nebyl pořád přítomen, tak ho s přehledem zastoupil Kalenda ml. Trasu si zamluvil Mára a sliboval na závěr výborné občerstvení. Těsně před šestou jsme vyrazili směr Smolnická výsypka - přes dalovický lesík jsme zamířili k Podlesí, kde se u rozestavěného mostu Dykot jako jediný ukázal býti kavalírem a pomohl jedné ženščině vytlačit elektrokolo přes haldu sutě. Přejeli jsme silnici Otovice – Nivy a začali stoupat směrem k Mezirolí. Na chvíli pak převzal otěže trasy Lubo, který se blýsknul námi ještě nepoznaným sjezdem. Po sjezdu do Nové Role jsme odbočili doprava, pokračovali podél Rolavy, kterou jsme po chvíli přejeli po mostě zakončeném sjezdíkem po schodech. Kolem porcelánky se už pokračovala k poslednímu pořádnému stoupání na výsypku. V zapadajícím slunci jsme sjeli do Božíčan, kde byla neplánovaná desetiminutová přestávka díky mému defektu zatím ještě dušového kola. Přes Jimlíkov se sjelo do Staré Role, kde jsme u dopravky trochu rozhodili čekající muže zákona, kterým bylo na očích vidět chuť pokutovat 13 cyklistů jedoucích ulicí v protisměru… Po Karlově stezce se pak už časovkářsky valilo směr Dalovice v očekávání dobrého hodování. V bistru na nás čekali Kulda s Jéňou a Ondrou, kteří museli z důvodu blížícího Ironmana najíždět kiláky na silničkách. Mára nám nedal ani vydechnout a už u rozdělaného ohně servíroval dva kotle výborného „guláše“ s trhaným masem, který vzápětí doplnil borůvkovým snem. A jelikož měl narozky, Márovi jsme zabékali, za odměnu dostali zelenou desinfekci a pomalu vyrazili k mámám…

Capouš

https://www.alltrails.com/explore/map/map-9308b0d--53?u=m

Ve středu se u Sršáně (který měl toho dne volno a nahradil ho prostřední z rodu Kalendů) sešlo 13 bajkerů, 
předpověď počasí vypadala slibně, tak jsme se úderem šesté zvedli, nasedli na kola a vyrazili. Mára navrhnul lázeňské lesy, béčko překvapivě souhlasilo, ale s podmínkou, že pojedou své tempíčko při zdolávání rozhleden a vyhlídek. Takže plán byl dokonalý, provedení už trošku pokulhávalo... Postupně se peloton zkracoval jak hamstringy fotbalistů a na gétovku nás po předchozím zdolání Camery obscura, Tří křížů a Ottovy vyhlídky dorazilo 7. Protože jsme neměli dost, sjelo se na Hůrky, kde se odpojil Martin S. a Burák s Krčim nás provedli pralesem přes hvězdárnu na Vítkovku. Ani jsme nepřibrzdili a sjeli do Březové, kterou jsme projeli a záhy odbočili doleva a vyškrábali se na Rusalčinu vyhlídku. V serpentinách jak na Alpe d'Huez Itsbina potvrdil pořekadlo, že věk je jenom číslo a vyletěl nahoru jak raketa. Ještě jsme sfoukli Rohanův kříž, kolem vodojemu spadli k soudu a pokračovali k cíli v Evropáku, kde čekalo už béčko s Kuldou a Dykotem. Tam proběhla už klasická sestava smažáků, pizz, těstovin, salátů a plzniček, což jsme si po téměř tisícovce nastoupaných metrů zasloužili.

Dykot navrhnul už datum Hadí hory, usoudili jsme, že nejhnusnější počasí bude v sobotu 9. 10., což zatím platí...

Příště trasuje Mára...

Zdar Capouš
 

Olafovo výročí rovná se výlet na Hauenštejn. S tim nehne Coronavirus ani Talibán. 

Start už taky tradičně v Ostrovský Kozlovně, někdo si dal Kozla, někdo pivo a vyrazili jsme. Školáckou chybu udělal hned na startu Skeptik, když si s Ondrou vyměnil kolo, oba se shodli, že tomu Ondrovo nefunguje přehazka ani vidlice načež se znovu potkali až na hradě... Projeli jsme okolo koupáku, špitálu, zavzpomínali na úžasná kolena paní Itsbinové a Jarda se s malou skupinou ztratil. V blátivym sjezdu jsem se mohl po dvou měsících pokochat dírou, do který jsem tenkrát zahučel a zmordoval si prsty na pravý ruce tak, že to vypadalo, že už si do smrti nezahraju na žádnej hudební ani gynekologickej nástroj! Naštěstí čas je skoro stejně dobrej lékař jako hlad kuchař.

No, ve Vojkovicích se utrhlo splašené Áčko a vydalo se přes Jakubov do Stráže, my jsme Mírovi vypláchli půl kila bahna z oka a ve trojici s Kuldou jsme důstojným tempem po červený a pak po modrý vystoupali až na hrad. Tam už Krtek s Mlátičkou usrkávali ohavnej teplej Chodovar s dvěma místními Avatary. Večírek se vyvedl, Olafovi i Mlátičkovi jsme zahulákali, pivo bylo hnusný, medovina Zlatá, medovina Ořechová, medovina Klasická, medovina Vosí... asi 8 flašek. Dokonce i hranolky a paras s žetony nakonec byly. Snesla se tma, zapli jsme lucerny a vyrazili domů k mámám. Olaf prohlásil, že v týhle vejšce každej sám za sebe, všichni zdrhli a tak jsme hezky opatrně s Vítkem a Itsbinou dopravili Kuldu a mě do pelíšku.

Dík za medový sny

Dykot 

..pár fotek v galerii..